Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 29.5.2024, svátek má Maxmilián 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Thompson Seton podle Pavla Hoška

31.07.2019   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Thompson Seton podle Pavla HoškaPo Evangeliu podle Foglara přišel Pavel Hošek (*1972) s knížkou o spisovateli Ernestu Thompsonu Setonovi; ten se v Čechách dodnes těší až neúměrně vysoké popularitě.
Proč je tak velmi vzýván? Evangelium lesní moudrosti odpoví úvodem. Některé rysy Setonovy mentality se kryjí s prvky české národní mentality a prvořadými z rysů se staly láska k přírodě... a nedůvěra k církvi. A hle, přesto religionista Hošek umně dokládá, že E. T. Seton operoval opakovaně se sekvencemi Písma a vyprávěl své, často „jen zvířecí“ příběhy, také s jejich pomocí!

Ty pasáže Bible však bývaly známé víc původnímu, americkému čtenářstvu. U nás se (paradox) mnozí dostali do styku se Starým zákonem poprvé až právě četbou Setona.
Ten tu měl a má daleko větší vliv na skauting než lord Baden-Powell, jeho zakladatel, a optáme-li se proč, zvíme, nakolik vadil Powellův vlastenecký militarismus, s kterým pojal hnutí jako brannou výchovu. Nic proti troše výcviku, ale...
Seton byl jednoduše antimilitarista a chlap podezívavý vůči imperiálním ambicím. Nejen té britské, ale každé říše. A zatímco skauting se vine ke křesťanství a Čechové jsou plémě v tom směru podezřívavé, Seton věřil také, ale jinak.
„Už na klimatu první republiky se významně podílely antiklerikální nálady,“ říká Hošek, „a Setonova osobní spiritualita, i když hluboká a intenzivní, byla oproti tomu nekonfesní a necírkevní.“

Tak či onak, česká mysl se chce vyvarovat evangelizátorů. Je proto paradox, že právě „americký kazatel evangelia“ dokázal tuhle nedůvěru vůči různým věrozvěstům a jejich duchovním naukám do značné míry rozptylovat. Pavel Hošek přitom dokumentuje i to, co Seton říkal o své duchovní filosofii. Jaké že to „evangelium“ zvěstoval? Během rekapitulace jeho života zdůraznil Hošek jen ty okolnosti, které měli souvislost s tématem, a připomněl, že u nás již vyšla Setonova biografie z pera Allena Andersona Náčelník Ernest Thompson Seton a mizející Západ. A rovněž precizní studie Františka Kožíka Seton v Praze, mapující takřka minutu po minutě jeho návštěvu města roku 1936.

**************************************************************************

Mezi
paradoxy Setonova života Hošek vidí i touhu vyniknout. Odpovídala aristokratickému původu, ale současně se ETS zastával chudých, utlačovaných a opovržených, přičemž vyzdvihoval Indiány. Jeho osobnost tak přímo překypovala paradoxy. Byl individualista a obtížně nacházel přátele, neměl organizační nadání, ale... Vždy vyzdvihoval rovnostářského ducha kmenových společenství.

A jeho literární dílo? Nebylo jiné. Je
paradoxní kombinací vědecké svědomitosti a romantického citového náboje. Kolísá mezi fakty a dojmy, což mu vytýkali i odborníci. Literární kritici pak nechápali, proč zatěžuje prózy faktografickým „balastem“. Dle jejich názoru tak umenšoval uměleckou hodnotu svých textů.

A Seton? On sám? Nikdy jej neopustilo
nadšení indiánskou moudrostí, typické spíš pro dvanáctiletého chlapce. To je i jedna z podstatných jeho podobností s Foglarem. Jak řekl, zůstal v jistém smyslu celý život dítětem, a indiáni byli, jak to sám vnímal, též velkými dětmi. Postupně však rozšířil své učení z látky vhodné jen pro onoho dvanáctiletého chlapce na látku vnucovanou lidstvu, byť je podobný celoživotní program optimální... Ano, jen pro někoho.
Přešel i k intenzivnímu politickému úsilí ve prospěch „rudého muže“, čímž si dělal nepřátele, a mnozí američtí vlastenci mu nemohli přijít na jméno. Už ženatý bydlil, připomeňme, v rezidenci Wyndygoul u New Yortku. Místní chlapci mu psali po plotě oplzlé nápisy, i zašel do školy a pozval děti na prodloužený velikonoční víkend. K jeho překvapení přišlo dvaačtyřicet chlapců. Uvítal je jídlem i šancí vykoupat se v rybníce. Následovaly nápady na hraní dobrodružných her, večerní ohně, vyprávění příběhů. K našemu dnešnímu údivu se stala skupina těch hochů základem hnutí lesní moudrosti a všech 42 jich zůstalo věrno Setonovi do dospělosti. Udržovali s ním kontakt.

Principy výchovné práce Seton nejprve uveřejňoval v časopise
Ladies Home, který vycházel nákladem osmi set výtisků (1902), a posléze se články staly základem „tábornické příručky“ Svitek březové kůry. Nikdy ji nepřestal vylepšovat. Chtěl původně napsat encyklopedii lesního moudra, nicméně Rudyard Kipling mu vysvětlil, že by ji nikdo nečetl, a poradil, aby napsal příběh.

Výklad o Setonových dílech rozdělil Pavel Hošek na
čtyři kapitoly: o spisech přírodovědeckých, o „zvířecích“ povídkách, o románových autoportrétech, o programových spisech. A v následující, klíčové části knihy nazvané Setonovo evangelium řeší (a nevyřeší) otázku, zda byl Seton panteistou či monoteistou. Dle všeho věřil, že je Bůh totožný s Přírodou, Hošek však problém detailů jeho víry nechá otevřen.

Sleduje pouze,
jak rozličným způsobem Setona interpretovali. U nás především Miloš Seifert a jeho žák a oponent Viliam Valovič.
Věnuje se rovněž Setonovými sympatiím k židům a připomíná, že Dreyfusovu aféru měl za příklad „nemravného vlastenectví“. A situaci, kdy má člověk dát přednost pravdě před láskou k vlasti.
Nelze, pravda, pominout, že byla židovského původu jeho žena.

Další část knihy
Odpověď Setonovi? je možná autorovou úlitbou křesťanství, nicméně nepochybně poskytuje legitimní odpověď na otázku, co z jeho učení přežilo. To, co omítl, nebylo nakonec křesťanství, zjišťuje ke své úlevě Hošek, ale deformace křesťanství. A jak se zdá, v životě Seton hledal vytrvale jakési „původní křesťanství“. Věřil, že je nachází právě v upřímné zbožnosti indiánů.

V závěru knihy
srovnává Hošek Setona s Foglarem, přičemž ze zkoušky vyjde náš autor ne jako plagiátor, ale se ctí. Je přitom skutečností, že „žijeme-li“ Foglarem, je na místě přejít v určité chvíli minimálně k Setonovi (a jistěže nejen tam). Právě Seton totiž nechtěl zastavit čas (jako Foglar) a „českým Setonem“ je (spíš než Foglar) přírodovědec a spisovatel Miloslav Nevrlý, autor proslulé knížky Karpatské hry, která očarovala tisíce táborníků.
E. T. Seton je - oproti Foglarovi - syrovější, méně lyrický, méně poetický, méně romantický a jistěže i duchovnější.


KRÁTKÝ ÚRYVEK Z KNIHY:
Setonovo dětství bylo jedním slovem nešťastné. Ve vzpomínkách líčí domácí prostředí jako pochmurné a skličující. Náboženskou výchovu, které byl doma vystaven, vnímal jako něco děsivého. Atmosféru, která vládla v jeho rodině, opakovaně popisuje jako bezútěšnou. Bylo to prostředí zachmuřené vážnosti, bez humoru, bez spontánních citů, bez lidské blízkosti. Ovšem s jednou důležitou výjimkou. Tou byl silný citový vztah k matce. Hovořil o ní jako o světici a mučednici. Jeho vzpomínky na ni jsou jediným světlým momentem v jinak dosti otřesném líčení dětských let.
Vůči otci naopak cítil směs strachu a odporu. Jako citlivé a trochu vznětlivé dítě byl z otcovy strany často umravňován a kázněn, což ovšem zakoušel jako nespravedlnost a křivdu. Takto o tom hovoří jako dospělý muž. V dětství ale zřejmě zakoušel spíš zoufalství a zármutek. Nejspíš ho trápilo, jako tolik jiných dětí, že si nedokáže získat tatínkovo uznání.
Míval občasné záchvaty melancholického hněvu. A právě v takových chvílích býval otcem kárán a trestán, což pro něj bylo velmi ponižující. Svým bezpočetným sourozencům, které vesměs intelektuálně převyšoval, se postupně odcizil. S některými se pokoušel spřátelit, ale vždy znovu se cítil nepochopen či zrazen.
Záhy ale našel požehnaný únik z bezútěšného domácího prostředí, když se uchyloval do lůna divoké přírody... Je zřejmé, že tam utíkal před domácí atmosférou úzkosti a viny a že jeho celoživotní výchovné působení, které stálo u zrodu skautského hnutí a hnutí lesní moudrosti, vycházelo v nemalé míře z jeho vlastní nenaplněné touhy po šťastném dětství, které mu bylo odepřeno. On sám to takto líčil.
Proto chtěl vyhloubit studnu, z které by „jiní mohli pít“.


Pavel Hošek: Evangelium lesní moudrosti. Duchovní odkaz zakladatele skautingu Ernsta Thompsona Setona. Ilustrace na obálce Libor Balák. Vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Brno 2019. 200 stran



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.1659 s