Co bylo před dvaceti lety a proč skončil na dlažbě? O tom vám bude vyprávět Jack Nicholson, jehož poznáte v ošuntělých šatech, s botami na vyhození a bez tkaniček v roli tukáka Francise. Bývalý úspěšný baseballový hráč měl před lety ve svém rodném městě manželku i malé dítě. Omylem zavinil smrt svého synka a hnán výčitkami svědomí opustil zázemí domova a více než dvacet let se s lahví tvrdého alkoholu toulal. V jeho živoření kromě starostí o obživu a nocleh ho pronásledují přízraky z dávné minulost jako duchové a do naturalistického příběhu vnášejí prvky magického realizmu. Mezi vandráky a ztroskotanci si Francis našel i svoji novou, věčně opilou družku, bývalou úspěšnou zpěvačku Helenu Archerovou, v níž na první pohled poznáte Meryl Streepovou. Třetím spoluhráčem je pak kamarád Rudy (Tom Waits), s nímž podniká různé kšefty a snaží se získat něco k jídlo a hlavně lahev čehokoli ostrého. Překvapivé role pro dvě velké trojnásobné oscarové hvězdy, nečekané téma v hollywoodské produkci, kde kromě krváků a banálních až kýčovitých filmů a seriálů o úspěšných Američanech, vznikne čas od času podobný film o životě, jaký se většinou zamlčuje a neukazuje.  O to víc je snímek opravdovější a přesvědčivější. A překvapivé je i to, že oba hvězdní aktéři se v naprosto odlišných rolích oproti své dosavadní kariéře pohybují nadmíru zdařile a uvěřitelně. Film se hlavně díky jim stal silnou sondou do života a duší lidé „na dně“. Předlohou pro film byl stejnojmenný román Williama Kennedyho. Stejně jako román tak i film mají pesimistické téma, ale probleskuje tu i jistá naděje. Francis po letech najde odvahu navštívit svou bývalou rodinu a dokonce od bývalé manželky (Carroll Bakerová) dostane nabídku zůstat natrvalo. Odmítne „Nedopadlo by to dobře...“ Jeho vztah s Helenou prochází neustálou krizí, hádají se, ale bez sebe nedokáží žít. Když jeho kamarád Rudy podlehne rakovině, zůstane Francis sám a odjíždí vlakem na svou, možná poslední cestu...  Psychologické drama JAKO NEPODDAJNÝ PLEVEL natočil původně argentinský režisér (1946-2016) Hector Babenco, jenž si předtím získal jméno POLIBKEM PAVOUČÍ ŽENY, složitou a podmanivou studií vztahu mezi politickým vězněm a homosexuálem, kteří spolu tráví čas ve vězeňské cele.. Když si Babenko přečetl román Williama Kennedyho (Ironweed), oceněný Pulitzerovou cenou, byl natolik nadšen, že se okamžitě rozhodl ho natočit. „Vždy mě fascinovali lidé, kteří se nějak liší od klasického stereotypu...Chtěl jsem dostat podstatu příběhu na plátno. Což znamená, že i když lidé mohou dosáhnout až na samé dno života, nemohou ztratit svou lidskou důstojnost,“ řekl.

Na bezdomovce v tomto svém filmu pohlíží Babenco tak trochu chladným pohledem s mírným nadhledem. neodsuzuje ani je, ani jejich životní styl a filozofii. Je si však vědom skutečnosti, že málokterý z nich by po letech strávených mezi odpadky dokázal žít tzv. normální život.