Titulní hrdinka se ničím neliší od ostatních žen v tehdejší Německé spolkové republice. Pracuje jako pomocnice v domácnosti bohatého lékaře a ráda se baví. Jednoho dne v únoru 1975 se účastní karnevalového veselí v hostinci své tety. Její kolegyně sem přivedou náhodné známé z kavárny – muže v kostýmu šejka a sympatického mladého muže Ludwiga Göttena (Jürgen Prochnow). Vážná a uzavřená Kateřina se do Ludwiga na první pohled zamiluje a stráví s ním noc. Nad ránem ji vzbudí policie, která jejího nocležníka hledá jako dezertéra a podezřelého z členství v radikálním politickém hnutí. Ludwiga sice už nenajde, zato zcela trvale a dramaticky změní život Kateřiny. Je odvezena do vazby, podrobena brutálním výslechům a ponižování od policejního aparátu. Tím ale její utrpení nekončí. Všimne si ji bulvární novinář Werner Törgets (Dieter Laser) a ve svých „Novinách“ rozpoutá doslova hon na dosud bezúhonnou ženu, vysloví podezření na její napojení na teroristy a spustí štvavou kampaň, v níž je každá špína a hanobení dovolené. Cílem kampaně není Kateřina ani její partner, ale snaha udělat z celé záležitosti velký případ a tiskovou kampaní ovlivnit veřejné mínění. Kateřina jako „teroristova nevěsta“ je vtažena do neúprosného kola policejní a tiskové štvanice. Aby uhájila svoji „ztracenou čest“ musí sáhnout ke zbrani... Film vznikl podle povídky nositele Nobelovy ceny za literaturu Heinricha Bölla z roku 1972. Povídka se hojně četla a poté, co přišel stejnojmenný film do kin, se strhla bouře. Diváci ho uvítali jako důležité dílo, které reagovalo na politickou situaci Německa té doby (vzpomeňte na skupinu Baader-Meinhof a Frakci Rudé armády) a ukázalo plně špínu toho, čemu se říká „svoboda tisku“. Možná, že otázky terorizmu, který dnes známe v trochu jiné podobě, jsou poplatné době, ale otázka novinářské etiky je stále platná a důležitá. Novela i film odhalují, jak je možno medii zmanipulovat veřejné mínění i jak je snadné zničit čest i život člověka.  Film ZTRACENÁ ČEST KATEŘINY BLUMOVÉ je v podstatě věrným přepisem Böllovy knihy. Možná je v něm méně ironie, ale o to více rozhněvaného protestu. Böll ostatně s filmaři celou dobu spolupracoval a dodal ke konečné verzi řadu nových nápadů. Stylem polodokumentární film je nabitý atmosférou neklidu a násilí a obavami o budoucnost. Režisér Volker Schlöndorff  k němu řekl: „Osud hrdinky závisí na policii, na tisku a ¨veřejném mínění, které je z části utvářeno právě tiskem. Ale žádná z těchto složek mne sama o sobě nějak zvlášť nezajímala. &Slo mi především o vylíčení ovzduší společnosti, schopné vyloučit ze všech míst ve veřejné správě jakoukoli osobu, muže či ženu, zastávající levicové názory. Je totiž pozoruhodné, že výnos o extrémistech, na který narážím, nikdy nebyl použit v případě pravice.“
Foto: terryhoponozky.cz, csfd.cz, hydeparkpicturehouse,co.uk