Ústřední postavou románu je
šestnáctiletá Němka z dobré rodiny, která po skončení školy nastoupí po své sestře na místo poštovní úřednice velké věznice. Jenže zde se jedná koncentrační tábor Sachsenhausen. Dobře vychovaná dívka
Margot Baumannová přiznává hned v úvodu, že vždy milovala tři věci: dlouhé letní prázdniny, svého bratra Walthera a Adolfa Hitlera. Navenek to sice říkala v obráceném pořadí, ale byla věrnou stoupenkyní nacistického režimu. Práci pro Říši na poštovně ležící za branami tábora šla vykonávat s nadšením, netušíc, co se za ostnatým drátem odehrává.
Jen z velké dálky sleduje zbídačené vězně, kteří se v dešti a mrazu vracejí z kamenolomu. Margotiným úkolem je
vybírat dopisy, které mají být odeslány. Jenže poslány nejsou – většina má skončit v plamenech, což má dělat právě Margot. Nechápe proč a tak si pár dopisů vždy ponechá, některé odešle a ostatní potají čte. Mezi nimi i dopisy jistého Dietera svojí milé se stejným jménem Margot. Nachází v nich tolik citu a něžnosti, že se při čtení rozpláče. Představuje si, jak Dieter musel svoji Margot milovat a jak musí trpět při vědomí, že se dostala do Osvětimi.
Stále hlouběji poznává pisatele z jeho dopisů a je k němu – neznámému – přitahována a má pocit, jakoby četla dopisy sama sobě. Také na ně odpovídá. A nejen to, svou sestru přinutí, aby se za Dietera přimluvila u velitele a dostal tak lehčí práci. První vrcholná scéna románu je v jejím setkání s arogantním důstojníkem a musíte obdivovat její
odvahu. Tady vám
Margot doslova přiroste k srdci. Proto také silně prožijete její pozdější setkání s milovaným „nepřítelem režimu“ Dieterem za zdmi tábora v prádelně, kam se malou lstí dostane.
Toto je první linie románu – příběh zamilované Margot. Spisovatel vás
ve druhé části nechá v nejistotě, co se stalo s hlavní hrdinkou a věnuje se
příběhu Dietera, jehož si také ihned zamilujete. Druhá postava románu vysvětlí důvod svého věznění a jako většina Němců těžce prožívá poválečné období.
Osvobozením tábora a koncem války neskončily problémy ani strach lidí, kteří přežili. Zlo, nenávist, podlost, závist – to vše negativní v myslích lidí jakoby se přelilo z táborů a věznic do běžného života. Zatímco pachatelé zvěrstev unikají (jako Margotina sestra a velitel tábora) neznámo kam, postižení musejí se svými fobiemi a strachem
najít nový smysl života, což vůbec není jednoduché. Zatímco nevíte, co se stalo s Margot, sledujete jak ji Dieter dlouho marně hledá...
Nesluší se prozrazovat více, protože James Moloney umně
střídá roviny vyprávění, dělí je na několik částí a v každé poloze je
čtení dramatické a překvapivé. Příběh milostné touhy z počátku a oboustranné lásky (nejen z vděčnosti) čtenáře silně zaujme a nenechá ho chladným. Připusťme, že i muži občas při čtení uroní nějakou tu slzičku, ale zdaleka nejde jen o milostný román. Autor do své knihy vložil mnohem více. Jednak je vylíčen
přerod myšlení od fanatického zbožňování Hitlera až ke ztrátě iluzí, je zde odvěký
boj dobra se zlem jak v životě, tak i v myslích aktérů a
vliv osudových událostí na lidské životy. Je zde
odvaha protivit se zlu i lidský cit, který dokáže málem zázraky. Pocítíte, jak se v životě za všechno platí a také jak je těžké se prokletí minulosti zbavit. Tím, že si za ústřední postavu autor zvolil mladou Němku nijak si práci neulehčil. Dokázal na jejím vývoji naznačit postupný přerod v myslích řady německých občanů, ztrátu iluzí i očekávání trestu. Věděli prostí občanů o koncentračních táborech a jejich hrůzách?
Proč se nechali vtáhnout do fanatické nenávisti k Židům, proč tak slepě naletěli na bombastické velkohubé řeči Vůdce? Podobnými otázkami kniha osciluje, ale nejde jen o vinu Němců. Bez soucitu se chovali i příslušníci osvobozujících armád, kteří i mezi sebou bojovali nejen o moc, ale i o hmotné statky a jejich chování se často nelišilo od činů vojáků Bundeswehru.
Na půdorysu osudové doby se odvíjí
milostný příběh, který je jímavý a přesvědčivě lidský. Pro Němce válka neskončila, útrapy pokračují. Jak v osudech milostné dvojice, tak i v tom, že
vina za válku byla hozena na celý národ. Každý si odnesl nějaký podstatný šrám nejen na těle, ale i na duši. Jen nemnozí dokázali přiznat míru soucitu a odpovědnosti, jako jeden z důstojníků tábora, který zjevně zachránil Dieterovi život a po válce zcela určitě čest.
Kniha dokáže čtenáře dojmout, přinutí ho uvažovat a tom, jak sám by se choval v nelidské době a přinutí ho zamilovat si oba hlavní hrdiny. Jak rádi byste se dozvěděli jejich další osudy, jejich život s osudovým poznamenáním v klidných poválečných dobách. Byl by to však jiný román a snad ho autor někdy napíše.
Margot a Dieter vám z mysli tak rychle nevymizí...
DOPISY ZE SACHSENHAUSENU jsou
mimořádnou četbou. Je v ní napínavý příběh s několik zvraty, postavy plné lidskosti, na něž pohlížíte s plným pochopením, soucitem. Zamilujete si je, trpíte s nimi a cítíte s nimi.
Hluboce lidský, procítěný román s nadějí na konci bude patřit ke skvostům vaší knihovny. Jeho vydáním nakladatelství JOTA opět dokazuje, že v oblasti beletrie dovede vybrat opravdu to nejlepší ze současné světové literatury.
J
ames Moloney
James Moloney je jeden z nejuznávanějších australských romanopisců a autorů dětských knížek, jenž má na svém kontě přes padesát titulů. Během své třicetileté spisovatelské dráhy získal dvě ocenění udílené Children Book Council of Australia (CBCA): cenu za knihu roku a Victorian Premier’s Prize, přičemž některé jeho tituly byly vybrány k zařazení do Mezinárodní knihovny mládeže v Mnichově. V roce 2019 získal James Moloney od CBCA cenu Nana Chauncyho, která se každoročně uděluje jedinému autorovi za vynikající příspěvek australské literatuře pro děti. Bývalý učitel a knihovník James se narodil v Sydney. Nyní žije se svou ženou Kate a třemi dětmi v Brisbane, kde píše každý den ve speciálně postavené boudě na zahradě za domem.
**********************************
James Moloney: DOPISY ZE SACHSENHAUSENU
z anglického originálu přeložil Jan Kozák
vydalo nakladatelství JOTA, s.r.o., Brno 2020