Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 8.10.2024, svátek má Věra 

Hledej

Autorský web

Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online


Nejčtenější za 14 dní

TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuDítě prachu zrozené ve válceCo mě v září zaujalo na Netflixu


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Dary, které nikdy nesplatíme

27.07.2020   redakce   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Dary, které nikdy nesplatímeI kdybychom opomenuli přírodu je kolem nás stále hodně krásy. Na mnohé se podílí člověk. Je to dar, o kterém někdy ani neví, ale krásu to přidává. Na tom všem co můžeme vidět, čemu nasloucháme a také to čeho se můžeme i dotknout. Některý člověk umí kreslit a malovat, jiný vytváří hudbu a další nám jí nechává naslouchat. Jsou to všechno dary, které nikdy nesplatíme.

Asi jsem si to nezasloužila, takové velké dary jsem nedostala, ale byla jsem spokojená s tím, že jsem trochu kreslila, na klavír a housle jsem se naučila jen velmi málo, ráda jsem recitovala poezii, ale zpěv mi také moc nešel. Maminka zpívala velmi dobře a tak se smutkem mně říkala – prodej slova a kup si noty.

Jak jde život dál, neděláme jenom to co bychom chtěli, ale také to co je potřeba a naučíme se věcem, které nám přiblíží další krásy.

Jednoho dne ale zjistíme, že i to užitečné najednou nemůžeme dělat. Tedy, že já to nemohu dělat. Proč?
Inu, když se začnou třást ruce a poslouchají stále méně, musíme se s nimi domluvit. Ono to někdy jde.

Když se ruce přidaly k nohám, které se netřesou, ale v noci mě nenechají v klidu ležet, chodím po domě a hraji si na „bílou paní“. Po čase je to nudné a tak jsem jednou zkusila, vzít pro mě do té správné levé ruky tužku, pravou rukou tu levačku pěkně přidržovat a nakreslit kytičku. Byla to skutečně kytička. Když jsem ji vybarvila, vypadala o něco lépe.

Asi po měsíci jsem měla návštěvu u pana neurologa. Manžela napadlo, abych mu ty kytičky vzala ukázat. Pan neurolog si je prohlížel a najednou mně podal bílý papír a tužku a řekl – tak mi ukaž, jak to děláš.
Já tou levačkou, když pravačka pomáhala, jsem to udělala.
Pan neurolog řekl jenom – malý moment prosím – a odešel.
Vrátil se s dalšími dvěma doktory, všechno jim řekl a ukázal. Kreslila jsem znovu a oni se podivovali a hned také použili svoje „chytré“ mobily.
Co si to na ně ta roztřesená prababička vymyslela, ale pochválili mě.
Najednou po třech týdnech chvílemi ta levačka tu pravačku nepotřebuje.

Chce to trpělivost a tak počkám, co tomu řekne pan neurolog.


Článek napsala a obrázky nakreslila Jana Reichová 

 

 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.101 s