Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Meky Žbirka ožije v reedicích, na Symphonic Night i jinakNocleh u Párala, vzpomínka na HrabalaBožena Němcová a magieDavid Copperfield má kulatinyRené Goscinnymu by bylo stoŠok z umělé inteligenceDevět hororů od vikáře MaldenaUž to zase začíná... Škola, povinnostiO statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkySkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? S umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkemThankskilling Day: Trailer k únikovce, která se mění ve smrtelnou past
| Sleduji slunce, kterak zapadá jak obzor tmavne tempem „agitato“ Jsou hnědé drny, kde dřív zahrada skýtala plody měrou vrchovatou Jen sedím tiše vprostřed stmívání v duchu si říkám, jak že poznám ráno? Kde nejistota větve vyhání tam květy strachu bujet nepřestanou O zítřku nikdo radši nezpívá to možná proto, že nemusí nastat prázdnější ještě než sud bez piva a více mlžný, než co že jsme za stát Sleduji hvězdy – nějak pobledlé vodnaté oči do nás zabodnuté Předat snad chtěly vzkazy odvedle zatím nám daly nevýslovný smutek… |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.