ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 5.12.2024, svátek má
Jitka
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Nejčtenější za 14 dní
FOTOPOSTŘEHY: Pes mnoha tváříUkrajinské pohádkyVánoce u Čapků aneb Jak Karel a Olinka pekli cukrovíVaše teta tak mluvila s dětmi, pochopení většiny nečekejteŽivot pochází ze životaPlast je pastMistr hrůzy se narodil před 125 letyZ čeho je mi vážně moc smutnoOnline kurz tvůrčího psaníJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišTři havárie jednoho kolařeNeratov: Příběh kostela pro všechny
Policista Tomáš Soukup: Pomáhat lidem a riskovat život? Obojí patří k mé práci.
27.10.2020 Aneta Šimonková Společnost
Nemusí mít na sobě uniformu a stejně odtušíte, že je to policista. Další splněný sen z klipu RICHMAN od Food Addictors jen ukazuje, jak se někdo pro svoji profesi doslova narodí. Podpraporčík Tomáš Soukup. Možná jste ho potkali na Václavském náměstí, protože už několik let pracuje na Oddělení hlídkové služby Prahy 1. Mnozí z vás díky jeho nekompromisnímu pohledu a hláškám pravidelně sledují seriál Policie v akci, který vysílá FTV Prima. Na první pohled může působit nepřístupně. Na ten druhý vás rozesměje. Do třetice pochopíte, proč je fakt dobrý policista, jak o něm ostatní říkají. Do všeho, co dělá, jde s otevřeným srdcem. Nechrání pouze, když je ve službě. A nikoli nepomáhá jen tím, že zachraňuje životy. Čím ještě? To poprvé prozradil právě pro tento rozhovor. V televizi toho možná moc nenamluví, k tomuto interview si klidně vemte popcorn, protože Tomáš se rozmluvil víc než u výslechu.
V klipu RICHMAN hrajete sám sebe. Kdo vás oslovil ke spolupráci?
Přišel za mnou bývalý kolega, se kterým jsem před pár lety dělal v Praze 6, s tím, že jeho známá shání někoho, kdo by si chtěl zahrát v klipu policistu. A rovněž někoho, kdo není tak úplně neznámý. A já díky tomu, že natáčím už přes tři roky seriál Policie v akci, jsem samozřejmě trošku víc vidět než běžný policista.
Když jsem mluvila s Fenixem (Tomáš Franek) z Food Addictors, tak mi říkal, že jste se před tím neznali, ale že jste si vy dva sedli…
Je to tak. Je to zvláštní, protože já nejsem úplně ten typ, co se hned někomu otevře. Pokud navíc k někomu mohu přilnout, tak spíš k ženský než k chlapovi. S Tomášem jsme si sedli nejvíc a mohu říct, že dnes už jsou z nás kamarádi. Jsem za to rád, že jsem mohl poznat někoho nového, byť z jiného prostředí, než znám, což je natáčení seriálu nebo policie.
Jak probíhala příprava na ten klip?
Nejdřív jsem se sešel s Nikol Richman, což je majitelka investiční skupiny RICHMAN (společnost realizovala a vlastní klip RICHMAN – pozn. red.). Přiblížila mi svoji představu a já, jelikož už mám nějaké zkušenosti s natáčením, jsem mohl i pomoct a poradit. Rovněž jsem měl možnost sestavit tým dalších tří policistů, kteří do toho šli se mnou. Poté jsme se ještě sešli s režisérem Milanem Balkem, který nám řekl, co po nás bude chtít. A pak se natáčelo.
Podíváme se na tu část klipu o vás. Je tam automobilová honička, používají se zbraně. Spoustu lidí určitě zajímá, jestli jde o reálné propriety, či nikoli a kde se takové věci shání…
V klipu máme samozřejmě makety. Auta jsou zase zapůjčená z firmy, která tyto vozy půjčuje do filmů nebo seriálů. Ani uniformy nejsou reálné, jedná se de facto o ty samé, které používáme v Policii v akci. Ještě bych dodal, že jsme všichni natáčeli mimo pracovní dobu, kdyby někdo chtěl zase rejpat, že jsme natáčeli v práci.
Je náhoda, že klip pomohla zrealizovat investiční skupina RICHMAN, která má viditelné logo na jedné z budov na Václavském náměstí, kde vy sám už několik let působíte. Znal jste před tím tuto společnost?
Loga jsem si samozřejmě všiml, ale nezjišťoval jsem si, o jakou firmu jde, protože společností, které mají loga na historických budovách na Václavském náměstí, je několik. Takže tato spolupráce byla mým prvním setkáním s paní majitelkou.
Zmínil jste, že s natáčením jste měl již před tím zkušenosti právě i díky Policii v akci. Byla spolupráce na tomto klipu pro vás něčím nová?
Určitě mě to obohatilo o nové zkušenosti, jelikož každé natáčení je určité plus, řekněme, k filmovým zkušenostem. V tomto případě jsem mohl ukázat, že umím zahrát policajta i jiným způsobem, než je tomu v seriálu Policie v akci.
Splnil se mu sen? Nebo se pro tu práci prostě narodil?
Tak pojďme k vašemu dětství. V klipu je postava malého kluka, který chce být policistou. Opravdu jste to tak měl už odmala?
Ano, už když mě maminka chystala na představení nebo maškarní na základní škole – nikoli zvláštní, kam mě občas chtěli někteří přeřadit (úsměv) –, tak na tyhle akce jsem vždy chodil za nějakého hrozného bojovníka. Ať už to byl rytíř nebo westernový šerif či policista. Tehdy jsme s tím docela bojovali, nebyly k dispozici tak věrohodné dětské uniformy jako dnes. Máma nebo teta mi spoustu těch rekvizit a propriet vyrobily. Místo klasické modré košile jsem měl například džínovou. Důležitou roli sehrála i moje babička, která mi odmala pouštěla různé policejní seriály a filmy jako například Policejní akademii. Tam někdy započala láska k policii a jakémusi hrdinství.
Takže jste byl jako dítě hodný kluk?
No, já jsem měl odmalička problém s tím, že jsem neuznával autority. Myslel jsem si, že jediná autorita jsem já, než mi doma pár fackama vysvětlili, že to tak není. To je jedna z věcí, která se mě drží dodnes. Nikdy jsem neuměl jít s proudem a jít zlatou střední cestou. Vyčuhoval jsem, byť jsem ani nechtěl. To už asi ze mě nikdo nedostane. (úsměv)
Říkal jste, že vás k tomu vedla babička pouštěním seriálů a filmů. To bylo cílené? Máte nebo měli jste v rodině nějakého policistu?
Právě že nemáme. Naše rodina je spíš opačným směrem a já jsem černá ovce. (smích) Například můj děda ze strany maminky, jak říká babička, ten se musí otáčet v hrobě, jelikož měl pár incidentů s policií. Dokonce párkrát skončil v cele, takže by ze mě asi nadšený nebyl. Pak mám ještě nějaké strýce, kteří také měli problémy se zákonem.
A vždy jste chtěl být jen policistou? Nebo jste měl v záloze ještě jiné povolání?
Odmala jsem si ještě hrál i s popelářským autem. Ale pak jsem zjistil, že bych musel dělat rukama a vstávat ve tři ráno, což jsem v tu dobu nevěděl, takže se mě drželo spíš to povolání policisty.
Nejen babička, která mu pouštěla policejní filmy a seriály, na něj může být hrdá. O své rodině mluví Tomáš moc hezky a s úctou.
Je pravda, že děti si často hrají na policisty. Proto je trošku zvláštní, až i smutný, že někteří mladí lidé se baví provokacemi policistů nebo strážníků, natáčí si je, a pak to dávají třeba na YouTube. Ubližuje to pověsti vaší práce? Bojujete vy sám s tzv. hejtry?
Bohužel i tyto provokace napomáhají tomu, že právě i některé děti k nám nemají takový respekt. Dnes a denně mi píšou internetoví hrdinové. Já nebo i mí kolegové se jim v rámci možností snažíme odpovídat a oni pak pochopí, že nejsme primitivové. Jejich silná slova ovšem končí ve chvíli, kdy nám stojí tváří v tvář. Když to desetiletý děcko je do pasu někomu, kdo má skoro dva metry a váží přes 100 kilo jako třeba já.
Stalo se vám, že někdo byl přesně takový "hrdina", jak popisujete, a pak potřeboval vaši pomoc?
Samozřejmě, to se stalo několikrát. Může to začít fotbalovým chuligánstvím. Nebo můžete často narazit na zkratku A.C.A.B. ("All Cops Are Bastards", v překladu "Všichni policisté jsou parchanti.") či čísla 1312, což je pořadí těch písmen v abecedě. Tyto zkratky má spousta lidí vytetované na ruce, noze, krku, zádech či prsou. No a teď si představte, že přijedete k někomu, kdo proti vám stojí, brečí a chce od vás pomoct a vy přitom koukáte na tu ruku, kde je velkým písmenem vytetováno A.C.A.B.
To by se člověk nejradši sebral a odjel, ne?
Ano, ale to my samozřejmě neuděláme. Bohužel mnozí lidé nadávají na policii, ale když potřebují pomoct, tak volají ji a ne třeba maminku.
Mrzí vás takové chování některých lidí vůči vám policistům?
Nevím, jestli mrzí… Mám už nějaké ty roky u policie za sebou, takže k tomu přistupuji nějakým stylem a bez emocí.
Skoro bych řekla, že si pak odpočinete na natáčení Policie v akci…
To byste se divila, potýkám se s tím i při natáčení seriálu. Přijdu na plac, tam stojí člověk, se kterým jsem se týden dozadu dohadoval o nějaké věci v práci. A tento člověk jde proti mně, usmívá se a říká: "Dobrý den, já jdu s vámi natáčet."
To se opravdu stalo?
Ano.
Tato práce znamená riskovat vlastní život každý den ve službě. Policisté se neotočí zády ani k těm, kteří jim v minulosti práci ztěžovali nebo je dokonce napadali.
Tak jdeme radši k něčemu jinému. Máte několik vyznamenání za záchranu lidských životů…
Ano, je pravda, že mám několik medailí a vyznamenání… Ono to zní trochu pošetile, že to je za něco nad rámec mé práce. Osobně říkám, že když někoho zachráním, tak je to samozřejmě moje práce. Medaile nebo diplom z ruky vedoucího, krajského ředitele nebo policejního prezidenta potěší, ale rozhodně to není o tom, že někoho zachráním, a potom se s vedoucím skoro zhádám, že chci medaili. To že něco uděláme nad rámec našich povinností, je pouze důkazem toho, že jsme dobrými policisty a svoji práci zvládáme na 110 %. Že skočím pro někoho do vody v zimě, tak mě to asi bude stát nějaké zdraví. Nebo dokonce i život, když mě tam vezme nějaký spodní proud. Pomáhat lidem a i riskovat svůj život? Obojí patří k mé práci.
Jak to máte v tomto případě nastavené v hlavě? Vidíte, že někdo potřebuje akutně pomoc, tak přemýšlíte, jestli to zvládnete, nebo prostě spěcháte bez rozmyslu, jestli se vám může něco stát?
Osobně nad tím moc nepřemýšlím. Spíš si to uvědomuji potom, když to někomu posléze vyprávím. Víte, už jen samotným příchodem do této práce v podstatě riskujete, jste tzv. jednou nohou v hrobě. Může vás někdo postřelit, zranit. To, že vám dnes dá někdo facku, ještě neznamená, že se vám nic nestane. Velké riziko je i to, že sednete do vozidla, a potom tzv. na majáky jedete někomu pomoct, někoho zachránit. Hraje se o vteřiny, když jde o sebevraha nebo fyzické násilí. Samozřejmě ne vždy pak jedete 50 km/h. Pokud to doprava umožňuje, jedeme rychleji, abychom byli u někoho, kdo potřebuje akutní pomoc, co nejdříve. Rozhodně to není tak, že si policisté jedou pro svačinu s majáky, jak si někteří mohou myslet. Sepne se to v systému, takže jsme vidět, že skutečně spěcháme někomu na pomoc.
Má několik vyznamenání za záchranu životů, ať už tak učinil ve službě nebo v civilním životě. "Je to přece moje práce," říká se samozřejmostí.
Jste 12 let u policie. Je to pro vás rutina, nebo stále objevujete něco nového? Nebo s něčím naopak bojujete?
Myslím, že ke své práci přistupuji ještě v rámci nějakého nadstandardu. Stále mě to baví, stále mám nějakou sebereflexi, kdy si přemítám, jestli jsem něco udělal, nebo neudělal správně, případně se zeptám kolegy, co si o tom myslí. A jestli s něčím bojuju? Asi trochu s papírama. Spíš bych byl pro to, že bych někam přijel, někomu pomohl, nebo naopak někoho srovnal do latě a odjel bez jediného papíru. Občas ale musíte sedět i u počítače a sepsat potřebné formuláře.
Přibližte mi, jak vypadá třeba první rok u policie? Protože po škole člověk není automaticky hotový policista, že?
Samozřejmě. Osobně si myslím, že člověk se může nazývat policistou až po několika letech, protože nováčkovi chybí spousta zkušeností, které nabere po nějaké době. To se naučí i u letitých kolegů, kteří bohužel nyní trochu chybí, protože spousta z nich se posunula například na vedoucí pozice. Pokud to mohu zhodnotit, tak si ale myslím, že nováčci se na policejní škole i tak dost naučí. Moje expřítelkyně byla sama ještě před rokem nováček u policie. Když nastoupila na policejní školu do Hrdlořez v Praze 9, tak mi vyprávěla, co tam dělají a studují. A myslím, že co se tam naučila, bylo dostatečné pro její práci. Následně k sobě dostala i zkušeného kolegu, který jí ukázal, jak to u policie chodí.
Přestávka během natáčení Policie v akci. Trošku jiný výraz, než když se pere s mnohdy i nezdárnými herci na place.
Vy sám jste přece jen trošku známější policista. Oslovují vás lidé, kteří mají zájem o práci u policie, abyste jim tuto profesi přiblížil, nebo je dokonce připravil?
Ano, díky Instagramu, nebo těm mým šaškárnám na Instagramu, jak někteří tvrdí, mě oslovilo několik lidí. Spolupracuji s náborovými centry v Praze a ještě v několika dalších městech a na ně odkazuji zájemce o práci u policie. Jak ukázala koronakrize, zaměstnání u policie je jistota finanční i sociální. A k té přípravě… Řeknu vám to dnes poprvé veřejně, když se ptáte. Nikdy jsem se tím nechlubil, ale ve svém volnu jsem připravil víc jak 10 lidí po fyzické i psychologické stránce, kdy jsem jim ukázal psychotesty, které cílily na práci u policie. Několika desítkám lidí jsem přiblížil, co ta práce nabízí, jestli má smysl ji dělat, předávám kontakty na náborová centra. Jsou vděční nejen zájemci, ale i ta centra. Takže i já sám stále bojuji o to, aby těch lidí bylo co nejvíc, protože spoustu kvalitních kolegů potřebujeme. I mně jednou mohou přijet na pomoc, až ji budu sám potřebovat. Ne vždy člověk stačí svými silami na problém, který nastane i v civilním životě. Ale jak říkám, nikomu jsem to ještě takto nějak veřejně neprozradil, že pro to něco dělám i ve svém osobním volnu.
Vidím, že pro tu práci skoro až dýcháte. Co vás u ní nejvíc drží?
Stále mám jistou víru v nějaké dobro. A stále věřím, že má smysl bojovat s tím zlem všemi možnými způsoby.
Je tedy vůbec něco, co by rozhodlo, že byste svoji práci opustil? Ne třeba úplně řady policie, ale že byste šel do nějakého útvaru, kde to je bezpečnější?
(Usměje se.) No, víte, ona práce u policie není bezpečná na jakémkoli postu. I kolega v kanceláři může spadnout ze židle, bouchnout se o topení nebo si propiskou vypíchnout oko. Ne, samozřejmě chci říct, že i ten kolega z kanceláře může ve svém civilním životě zakročit vůči nějakému pachateli. Nedá mu to, furt tam je to policejní srdíčko. Takoví lidé mají být právě u policie. Když vidí někde bezpráví, nedá jim to a pomohou. Proto tohle i já sám hledám u těch zájemců o práci u policie.
Do služby se hodí jakýkoli parťák bez ohledu na rasu, výšku, počet nohou i chlupů.
Tak mě napadá, vy sám jste někdy potřeboval pomoc policie, že jste si zavolal tu „158“?
Osobně, co si pamatuji, jsem policii nevolal. Pouze v případě, kdy jsem sám někoho zadržel v civilu, takových zákroků mám kolem 20.
Stalo se vám, že jste byl někdy přivolán k případu a zjistil jste, že tam je někdo, koho znáte?
To se mi přihodilo několikrát. Zatýkal jsem i několik svých spolužáků, kamarádů, někteří z nich zůstali i nadále mými kamarády. Uznali vinu i to, že to přehnali. Svět je zkrátka malý. Já v takovém případě musím i ke kamarádům přistupovat stejně jako ke komukoli jinému. Musím prosazovat zákon, nemůžu nad tím mávnout rukou. To prostě nejde.
Když už dělám rozhovor s policistou, tak se vás zeptám na jednu věc. Není neobvyklé, že mnohé ženy, když je policista zastaví kvůli přestupku, se snaží flirtovat, sází na to, že to nějak uhrají tímto způsobem. A schválně, jak se na to díváte vy jako policista?
Samozřejmě se to i mně stalo, že nějaká slečna se to snažila obalamutit, házela na mě očka, vyhrnovala si sukni, rozepínala si košili, až jí byla skoro vidět prsa. Ale abych vám řekl pravdu, tak mě to skoro i urazilo, že si někdo myslí, že to jde takto tzv. opít rohlíkem. Takže já k tomu přistupuji profesionálně, i když si někdo myslí, že to tak není. Ono se to může některým, zejména mladým, kolegům líbit, ale i tomu mladšímu kolegovi řeknu: "Hele, ta baba si myslí, že když si tady vyhrne sukni, tak tím něco zachrání." Ten kolega mi dá nakonec za pravdu a slečna odjede s nemalou pokutou právě kvůli svému chování.
No dobrý, tak co má ta ženská udělat, aby nedostala velkou pokutu? (úsměv)
Co má udělat? No jezdit tak, jak má, že jo! (smích)
Vy ale asi spíš dáváte pokuty za jiné věci než dopravní přestupky, že?
Jsem u pořádkové policie, takže je pravda, že pokutuji spíš za to, že někde někdo něco ukradne, porve se. I neuposlechnutí výzvy se dnes dá řešit nejen oznámením na správní orgán, ale i uložením blokové pokuty až do výše 10 000 korun. A také dávám pokuty za věci, jako jsou drogy, které opravdu nemám rád.
Nemáte rád drogy… Tak to asi musíte mít "radost", že na Václavském náměstí je teď poměrně nově instalovaný automat na nějaké konopí.
Jo jo, přesně tak. Je to automat na CBD. Někde v zahraničí to CBD zákon neuznává, tady ho zákon uznává, jelikož procento té účinné látky v konopí není takové, aby to bylo nezákonné. S tím ale já nemohu bojovat. Přijde mi to ale poněkud úsměvné. Oni tomu tedy nezadají ani maloobchodní prodejci z vietnamské menšiny, kteří prodávají toto CBD, ať už ve formě lízátek nebo případně v podobě kusů sušenin. Reagují na to spíše turisté, ale přístup k tomu mají bohužel i děti. A police to nemůže hlídat v takové formě, aby seděla u automatu a dohlížela, jestli to nekupují i 13letá děcka.
U policie slouží už 12 let, dnes ho potkáte na jednom z nejnebezpečnějších míst v Praze. Václavském náměstí a okolí.
Spousta lidí možná neví, že když vy jim jako policisté pomůžete, tak oni mohou pomoct vám. Myslím tu formu, že se mohou někam ozvat, napsat a pochválit vás za práci, aby to vědělo i vaše vedení…
Není to žádná občanská povinnost, ale samozřejmě to potěší. Pokud člověk může a má chuť poděkovat nejen policistům, ale i strážníkům, hasičům nebo záchranářům, kteří dnes a denně pomáhají, tak to mohou nahlásit vedení. Stačí uvést čas, SPZ vozidla nebo služební čísla na ředitelství či vedení písemnou, ale také elektronickou formou. Takový feedback určitě potěší. Sám jsem to udělal, když se mi porouchalo auto, protože mi chcípla baterka. Tehdy mi pomohli obecní policisté za Prahou, tak doufám, že byli nějak odměněni, třeba i jen slovně, protože určitě není jejich povinnost, aby někomu startovali přes kabely vozidlo.
A když jsme u té pomoci… Když třeba řešíte nějaký případ a jsou kolem lidé v civilu a snaží se vám pomoct, uvítáte to? Nebo se ti lidé, i nechtěně, pletou?
Je to různé. Já sám jsem se dostal několikrát do situace, kdy jsem byl rád, že například u nějakého pokusu o sebevraždu mi dokázala pomoci sousedka, protože já asi nejsem tak empatický jako žena, tak jsem to uvítal.
Jaké máte plány do budoucna?
Chtěl bych být policejním králem, to už jsem říkal v jednom streamu. Policejní prezident už tu je, ale policejní král ne, takže bych byl první. (smích) V těchto pracovních věcech nejsem až tak ambiciózní, takže ty plány nejsou nijak konkrétní… Bohužel nemám vysokou školu, kterou jsem sice dělal třikrát, ale z určitých časových i osobních důvodů jsem ji nedodělal. Takže nad tím trochu do budoucna bádám, jestli si ji nedodělám. Spíš mám plány v soukromí. Rád bych našel vhodnou partnerku do života, abych to všechno zvládal. Mohu si sice sám namlouvat, že to všechno zvládnu, ale když jsou dva, tak to člověku pomáhá, samozřejmě... Takže mé plány jsou takové, že si najdu nějaké slušné bydlení a slušnou partnerku. A později třeba založím i rodinu, pokud o to budu mít stále zájem a ta partnerka taky. A ještě mám v plánu vydělat těžký peníze a doufám, že se dostanu do Hollywoodu. (úsměv)
Hollywood čeká. I když má Tomáš přísný pohled, smysl pro humor mu rozhodně nechybí.
No tak televizní zkušenosti máte, z Policie v akci bohaté. To vás baví, ne?
Samozřejmě je to trošku jiná práce. Někdy mě baví víc, někdy míň, pak je to asi vidět… I když nevím, jestli ty výkony z mé strany jsou celkově úctyhodné. Poznáváte nové lidi, ať už ze strany herců nebo pracovníků filmové branže. Otevřou se vám nové dveře. Do budoucna tedy doufám, že ten seriál poběží. Těší se stále velké oblibě, ačkoli si to spousta lidí nemyslí. Čísla ale mluví jasně. Doufám tedy, že se ten seriál bude těšit stále takové oblibě a že se do budoucna bude natáčet i něco nového. Ale to nechci nikomu kecat do práce.
Vy víte, jaká je sledovanost toho seriálu?
Konkrétní čísla neznám, ale několik set tisíc to je. Vidím to ostatně i na odezvě lidí, protože mi spousta z nich píše, že se na seriál dívají rádi, ať už na mě nebo na mé kolegy, kterým to pak vyřídím. Jak jsem vám říkal, že spolupracuji s náborovými centry, tak mi i náborářky říkají, že když se ptají zájemců, proč chtějí k policii, tak mnozí tvrdí, že je to i kvůli tomu seriálu. Takže i když se to někomu třeba nebude zamlouvat, Policie v akci je v tomto směru plus, protože je vodítkem pro mnoho lidí, aby si tu práci zkusili.
Řekněte mi, jak probíhá natáčení Policie v akci. Kde třeba berete ty herce?
Dělají se castingy, ale kolikrát jsme se během natáčení dostali i do spousty situací, kdy jsme museli udělat i tzv. street casting, kdy jsme opravdu nabírali na natáčení kolemjdoucí z ulice. A jak to probíhá? Přijdu ráno, jako bych přišel do své práce. Mám šatnu, otevřu skřínku, vezmu si opasek, odznak, prostě všechno, jako bych byl ve své práci. Následně přijedeme na místo našimi vozidly, které jsou zakoupeny na natáčení, dostaneme port a jde se natáčet.
Zrovna toto je typ pořadu, kdy ve skoro každém příběhu dojde k potyčce. Jak pracujete s lidmi z civilu, kteří by se možná i rádi hodně poprali?
Snažím se je poučit, že to není reálné, tak ať ovládají své emoce. Na druhé straně paní režisérka samozřejmě nějaké ty emoce chce, protože to je zase atraktivní pro diváky. Snažíme se ale předejít přehnaným fyzickým sporům, aby nedošlo k zádrhelu.
Stalo se někdy něco vážnějšího?
Ano, pár incidentů bylo, že to ti lidé skutečně přehnali. Samozřejmě ti policisté se také nenechají jen tak bít, ta síla je pak na obou stranách stejná, takže došlo už i k menším zraněním jak na straně policistů, tak i civilistů.
Poznáte předem, kdo by si to s vámi chtěl pořádně rozdat?
Zejména, když vidím nějakého rváče, protože k nám chodí spousta zápasníků z MMA nebo thajského boxu, tak jim více zdůrazním, aby se klidnili.
V Policii v akci mu je v Deltě 102 parťákem Jan Kaprálek. Role mají rozdělené. Tomáš jede hmaty, chvaty, Honza se ohání deskama.
(Pozn. - rozhovor vznikl na začátku října ještě před přísnějšími nařízeními nouzového stavu)
Já se vás zeptám ještě na současnou situaci. Opět tu máme nějaký nouzový stav, lidé jsou kritizováni, že nedodržují nějaká nařízení… Vy jako policista to asi vidíte víc než já. Opravdu to mají ti lidé tak tzv. na salámu?
Pokud to srovnám s tou první vlnou, tak lidé k tomu přistupují už benevolentněji. Poprvé se báli té nemoci, takže opravdu nosili ty roušky, myli si ruce, nohy, záda, prsa. Nemusím ani mluvit o své policejní práci, stačí mi, co vidím v metru. Spousta lidí roušku nemá. Mně je to také třeba nepříjemné, pomalu omdlévám, protože se mi z toho vedra začne motat hlava. Ale třeba se radši ani nenapiju, protože mě může nějaká babička umlátit holí, když vidí, že si sundám jen kvůli tomu pití roušku, a ona se bojí o své zdraví, jelikož je ohrožená skupina.
Vy máte jako policisté roušky i venku…
Ano, ta práce je spojená s nějakými riziky, potkáváme spoustu lidí, tak se musíme chránit. Proto, když třeba někoho převážíme a nemá roušku, tak mu dáme i ze svých zásob.
Také se v této nouzové době chráníte i tím, že se s ostatními směnami moc nepotkáváte, takže sloužíte 24hodinové služby. Jak to zvládáte z hlediska nějakého biorytmu?
Je to velice náročné, to víte. Pokud například řešíte ve svém volnu milion věcí okolo jako teď já, tak ani moc nespíte. Než se dokopu do postele, je půlnoc. Abych měl osmihodinový odpočinek, kdy vstávám ráno v šest, musel bych jít spát už v deset večer, a to se mi tedy nepodařilo několik let. Navíc mám ještě trochu náchylnější oči, jelikož mám nějakou dysfunkci mozku. Nemoc, kterou mívají masoví vrazi. Málo mrkám, což je vidět i v té televizi, takže se mi hodně vysušují oči. Mám je pak zarudlé, takže je musím mít často zavřené, abych je šetřil. Nejsem krokodýl, abych měl dvoje víčka, takže pokud mi to přestávka dovolí, oči občas zavřu, abych jim ulevil, a potom to má někdo za to, že v tý službě akorát chrápu.
No a jak tedy relaxujete, když si ani v té službě nepospíte? (úsměv)
Pokud to jde, tak sledováním filmů nebo seriálů, i když v tom nouzovým stavu jsem viděl snad už všechno a přečetl jsem celej internet. Relax je ještě pro mě hraní her na PlayStationu. A občas si zacvičím.
No ale teď vám zavřou i ty posilovny…
To já vím. Zjistil jsem to, tak jsem si byl ještě dneska před tímto rozhovorem naposledy zacvičit a uvidím, kdy je zase otevřou.
Posilovna je pro něj nejen koníčkem, kvůli práci si musí udržovat fyzičku.
Je ještě něco, co byste chtěl, aby v tomto rozhovoru zaznělo?
Určitě bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na natáčení klipu. Jsem rád, že jsem poznal nové kamarády a známé. A těší mě, že jsem v tom klipu hrál sám sebe. Že jsem odmala něco chtěl a vyplnilo se to. Tím mohu dokázat, že pokud člověk svému snu opravdu věří, tak se může splnit. Jsem i vlastně rád, že díky tomu klipu tu s vámi vedu tento rozhovor.
Takže jste si vybral dobře tu práci policisty…
Určitě jsem si vybral dobře.
Tak to je skvělé, moc děkuji za rozhovor.
Není za co, já děkuji.
RICHMAN
Majitelem klipu je investiční skupina RICHMAN (www.richman.capital), která zprostředkovává investiční příležitosti do různých oblastí podnikání. A námět nového klipu nejlépe znázorňuje hodnoty právě investiční skupiny RICHMAN.
SOUTĚŽ!
Ve čtvrtek odstartujeme soutěž o merch Food Addictors. Těšte se na trička, kšiltovky i tašky. Vše originální a v prvotřídní kvalitě.
Foto: archiv Tomáše Soukupa
Přišel za mnou bývalý kolega, se kterým jsem před pár lety dělal v Praze 6, s tím, že jeho známá shání někoho, kdo by si chtěl zahrát v klipu policistu. A rovněž někoho, kdo není tak úplně neznámý. A já díky tomu, že natáčím už přes tři roky seriál Policie v akci, jsem samozřejmě trošku víc vidět než běžný policista.
Když jsem mluvila s Fenixem (Tomáš Franek) z Food Addictors, tak mi říkal, že jste se před tím neznali, ale že jste si vy dva sedli…
Je to tak. Je to zvláštní, protože já nejsem úplně ten typ, co se hned někomu otevře. Pokud navíc k někomu mohu přilnout, tak spíš k ženský než k chlapovi. S Tomášem jsme si sedli nejvíc a mohu říct, že dnes už jsou z nás kamarádi. Jsem za to rád, že jsem mohl poznat někoho nového, byť z jiného prostředí, než znám, což je natáčení seriálu nebo policie.
Jak probíhala příprava na ten klip?
Nejdřív jsem se sešel s Nikol Richman, což je majitelka investiční skupiny RICHMAN (společnost realizovala a vlastní klip RICHMAN – pozn. red.). Přiblížila mi svoji představu a já, jelikož už mám nějaké zkušenosti s natáčením, jsem mohl i pomoct a poradit. Rovněž jsem měl možnost sestavit tým dalších tří policistů, kteří do toho šli se mnou. Poté jsme se ještě sešli s režisérem Milanem Balkem, který nám řekl, co po nás bude chtít. A pak se natáčelo.
Podíváme se na tu část klipu o vás. Je tam automobilová honička, používají se zbraně. Spoustu lidí určitě zajímá, jestli jde o reálné propriety, či nikoli a kde se takové věci shání…
V klipu máme samozřejmě makety. Auta jsou zase zapůjčená z firmy, která tyto vozy půjčuje do filmů nebo seriálů. Ani uniformy nejsou reálné, jedná se de facto o ty samé, které používáme v Policii v akci. Ještě bych dodal, že jsme všichni natáčeli mimo pracovní dobu, kdyby někdo chtěl zase rejpat, že jsme natáčeli v práci.
Je náhoda, že klip pomohla zrealizovat investiční skupina RICHMAN, která má viditelné logo na jedné z budov na Václavském náměstí, kde vy sám už několik let působíte. Znal jste před tím tuto společnost?
Loga jsem si samozřejmě všiml, ale nezjišťoval jsem si, o jakou firmu jde, protože společností, které mají loga na historických budovách na Václavském náměstí, je několik. Takže tato spolupráce byla mým prvním setkáním s paní majitelkou.
Zmínil jste, že s natáčením jste měl již před tím zkušenosti právě i díky Policii v akci. Byla spolupráce na tomto klipu pro vás něčím nová?
Určitě mě to obohatilo o nové zkušenosti, jelikož každé natáčení je určité plus, řekněme, k filmovým zkušenostem. V tomto případě jsem mohl ukázat, že umím zahrát policajta i jiným způsobem, než je tomu v seriálu Policie v akci.
Splnil se mu sen? Nebo se pro tu práci prostě narodil?
Tak pojďme k vašemu dětství. V klipu je postava malého kluka, který chce být policistou. Opravdu jste to tak měl už odmala?
Ano, už když mě maminka chystala na představení nebo maškarní na základní škole – nikoli zvláštní, kam mě občas chtěli někteří přeřadit (úsměv) –, tak na tyhle akce jsem vždy chodil za nějakého hrozného bojovníka. Ať už to byl rytíř nebo westernový šerif či policista. Tehdy jsme s tím docela bojovali, nebyly k dispozici tak věrohodné dětské uniformy jako dnes. Máma nebo teta mi spoustu těch rekvizit a propriet vyrobily. Místo klasické modré košile jsem měl například džínovou. Důležitou roli sehrála i moje babička, která mi odmala pouštěla různé policejní seriály a filmy jako například Policejní akademii. Tam někdy započala láska k policii a jakémusi hrdinství.
Takže jste byl jako dítě hodný kluk?
No, já jsem měl odmalička problém s tím, že jsem neuznával autority. Myslel jsem si, že jediná autorita jsem já, než mi doma pár fackama vysvětlili, že to tak není. To je jedna z věcí, která se mě drží dodnes. Nikdy jsem neuměl jít s proudem a jít zlatou střední cestou. Vyčuhoval jsem, byť jsem ani nechtěl. To už asi ze mě nikdo nedostane. (úsměv)
Říkal jste, že vás k tomu vedla babička pouštěním seriálů a filmů. To bylo cílené? Máte nebo měli jste v rodině nějakého policistu?
Právě že nemáme. Naše rodina je spíš opačným směrem a já jsem černá ovce. (smích) Například můj děda ze strany maminky, jak říká babička, ten se musí otáčet v hrobě, jelikož měl pár incidentů s policií. Dokonce párkrát skončil v cele, takže by ze mě asi nadšený nebyl. Pak mám ještě nějaké strýce, kteří také měli problémy se zákonem.
A vždy jste chtěl být jen policistou? Nebo jste měl v záloze ještě jiné povolání?
Odmala jsem si ještě hrál i s popelářským autem. Ale pak jsem zjistil, že bych musel dělat rukama a vstávat ve tři ráno, což jsem v tu dobu nevěděl, takže se mě drželo spíš to povolání policisty.
Nejen babička, která mu pouštěla policejní filmy a seriály, na něj může být hrdá. O své rodině mluví Tomáš moc hezky a s úctou.
Je pravda, že děti si často hrají na policisty. Proto je trošku zvláštní, až i smutný, že někteří mladí lidé se baví provokacemi policistů nebo strážníků, natáčí si je, a pak to dávají třeba na YouTube. Ubližuje to pověsti vaší práce? Bojujete vy sám s tzv. hejtry?
Bohužel i tyto provokace napomáhají tomu, že právě i některé děti k nám nemají takový respekt. Dnes a denně mi píšou internetoví hrdinové. Já nebo i mí kolegové se jim v rámci možností snažíme odpovídat a oni pak pochopí, že nejsme primitivové. Jejich silná slova ovšem končí ve chvíli, kdy nám stojí tváří v tvář. Když to desetiletý děcko je do pasu někomu, kdo má skoro dva metry a váží přes 100 kilo jako třeba já.
Stalo se vám, že někdo byl přesně takový "hrdina", jak popisujete, a pak potřeboval vaši pomoc?
Samozřejmě, to se stalo několikrát. Může to začít fotbalovým chuligánstvím. Nebo můžete často narazit na zkratku A.C.A.B. ("All Cops Are Bastards", v překladu "Všichni policisté jsou parchanti.") či čísla 1312, což je pořadí těch písmen v abecedě. Tyto zkratky má spousta lidí vytetované na ruce, noze, krku, zádech či prsou. No a teď si představte, že přijedete k někomu, kdo proti vám stojí, brečí a chce od vás pomoct a vy přitom koukáte na tu ruku, kde je velkým písmenem vytetováno A.C.A.B.
To by se člověk nejradši sebral a odjel, ne?
Ano, ale to my samozřejmě neuděláme. Bohužel mnozí lidé nadávají na policii, ale když potřebují pomoct, tak volají ji a ne třeba maminku.
Mrzí vás takové chování některých lidí vůči vám policistům?
Nevím, jestli mrzí… Mám už nějaké ty roky u policie za sebou, takže k tomu přistupuji nějakým stylem a bez emocí.
Skoro bych řekla, že si pak odpočinete na natáčení Policie v akci…
To byste se divila, potýkám se s tím i při natáčení seriálu. Přijdu na plac, tam stojí člověk, se kterým jsem se týden dozadu dohadoval o nějaké věci v práci. A tento člověk jde proti mně, usmívá se a říká: "Dobrý den, já jdu s vámi natáčet."
To se opravdu stalo?
Ano.
Tato práce znamená riskovat vlastní život každý den ve službě. Policisté se neotočí zády ani k těm, kteří jim v minulosti práci ztěžovali nebo je dokonce napadali.
Tak jdeme radši k něčemu jinému. Máte několik vyznamenání za záchranu lidských životů…
Ano, je pravda, že mám několik medailí a vyznamenání… Ono to zní trochu pošetile, že to je za něco nad rámec mé práce. Osobně říkám, že když někoho zachráním, tak je to samozřejmě moje práce. Medaile nebo diplom z ruky vedoucího, krajského ředitele nebo policejního prezidenta potěší, ale rozhodně to není o tom, že někoho zachráním, a potom se s vedoucím skoro zhádám, že chci medaili. To že něco uděláme nad rámec našich povinností, je pouze důkazem toho, že jsme dobrými policisty a svoji práci zvládáme na 110 %. Že skočím pro někoho do vody v zimě, tak mě to asi bude stát nějaké zdraví. Nebo dokonce i život, když mě tam vezme nějaký spodní proud. Pomáhat lidem a i riskovat svůj život? Obojí patří k mé práci.
Jak to máte v tomto případě nastavené v hlavě? Vidíte, že někdo potřebuje akutně pomoc, tak přemýšlíte, jestli to zvládnete, nebo prostě spěcháte bez rozmyslu, jestli se vám může něco stát?
Osobně nad tím moc nepřemýšlím. Spíš si to uvědomuji potom, když to někomu posléze vyprávím. Víte, už jen samotným příchodem do této práce v podstatě riskujete, jste tzv. jednou nohou v hrobě. Může vás někdo postřelit, zranit. To, že vám dnes dá někdo facku, ještě neznamená, že se vám nic nestane. Velké riziko je i to, že sednete do vozidla, a potom tzv. na majáky jedete někomu pomoct, někoho zachránit. Hraje se o vteřiny, když jde o sebevraha nebo fyzické násilí. Samozřejmě ne vždy pak jedete 50 km/h. Pokud to doprava umožňuje, jedeme rychleji, abychom byli u někoho, kdo potřebuje akutní pomoc, co nejdříve. Rozhodně to není tak, že si policisté jedou pro svačinu s majáky, jak si někteří mohou myslet. Sepne se to v systému, takže jsme vidět, že skutečně spěcháme někomu na pomoc.
Má několik vyznamenání za záchranu životů, ať už tak učinil ve službě nebo v civilním životě. "Je to přece moje práce," říká se samozřejmostí.
Jste 12 let u policie. Je to pro vás rutina, nebo stále objevujete něco nového? Nebo s něčím naopak bojujete?
Myslím, že ke své práci přistupuji ještě v rámci nějakého nadstandardu. Stále mě to baví, stále mám nějakou sebereflexi, kdy si přemítám, jestli jsem něco udělal, nebo neudělal správně, případně se zeptám kolegy, co si o tom myslí. A jestli s něčím bojuju? Asi trochu s papírama. Spíš bych byl pro to, že bych někam přijel, někomu pomohl, nebo naopak někoho srovnal do latě a odjel bez jediného papíru. Občas ale musíte sedět i u počítače a sepsat potřebné formuláře.
Přibližte mi, jak vypadá třeba první rok u policie? Protože po škole člověk není automaticky hotový policista, že?
Samozřejmě. Osobně si myslím, že člověk se může nazývat policistou až po několika letech, protože nováčkovi chybí spousta zkušeností, které nabere po nějaké době. To se naučí i u letitých kolegů, kteří bohužel nyní trochu chybí, protože spousta z nich se posunula například na vedoucí pozice. Pokud to mohu zhodnotit, tak si ale myslím, že nováčci se na policejní škole i tak dost naučí. Moje expřítelkyně byla sama ještě před rokem nováček u policie. Když nastoupila na policejní školu do Hrdlořez v Praze 9, tak mi vyprávěla, co tam dělají a studují. A myslím, že co se tam naučila, bylo dostatečné pro její práci. Následně k sobě dostala i zkušeného kolegu, který jí ukázal, jak to u policie chodí.
Přestávka během natáčení Policie v akci. Trošku jiný výraz, než když se pere s mnohdy i nezdárnými herci na place.
Vy sám jste přece jen trošku známější policista. Oslovují vás lidé, kteří mají zájem o práci u policie, abyste jim tuto profesi přiblížil, nebo je dokonce připravil?
Ano, díky Instagramu, nebo těm mým šaškárnám na Instagramu, jak někteří tvrdí, mě oslovilo několik lidí. Spolupracuji s náborovými centry v Praze a ještě v několika dalších městech a na ně odkazuji zájemce o práci u policie. Jak ukázala koronakrize, zaměstnání u policie je jistota finanční i sociální. A k té přípravě… Řeknu vám to dnes poprvé veřejně, když se ptáte. Nikdy jsem se tím nechlubil, ale ve svém volnu jsem připravil víc jak 10 lidí po fyzické i psychologické stránce, kdy jsem jim ukázal psychotesty, které cílily na práci u policie. Několika desítkám lidí jsem přiblížil, co ta práce nabízí, jestli má smysl ji dělat, předávám kontakty na náborová centra. Jsou vděční nejen zájemci, ale i ta centra. Takže i já sám stále bojuji o to, aby těch lidí bylo co nejvíc, protože spoustu kvalitních kolegů potřebujeme. I mně jednou mohou přijet na pomoc, až ji budu sám potřebovat. Ne vždy člověk stačí svými silami na problém, který nastane i v civilním životě. Ale jak říkám, nikomu jsem to ještě takto nějak veřejně neprozradil, že pro to něco dělám i ve svém osobním volnu.
Vidím, že pro tu práci skoro až dýcháte. Co vás u ní nejvíc drží?
Stále mám jistou víru v nějaké dobro. A stále věřím, že má smysl bojovat s tím zlem všemi možnými způsoby.
Je tedy vůbec něco, co by rozhodlo, že byste svoji práci opustil? Ne třeba úplně řady policie, ale že byste šel do nějakého útvaru, kde to je bezpečnější?
(Usměje se.) No, víte, ona práce u policie není bezpečná na jakémkoli postu. I kolega v kanceláři může spadnout ze židle, bouchnout se o topení nebo si propiskou vypíchnout oko. Ne, samozřejmě chci říct, že i ten kolega z kanceláře může ve svém civilním životě zakročit vůči nějakému pachateli. Nedá mu to, furt tam je to policejní srdíčko. Takoví lidé mají být právě u policie. Když vidí někde bezpráví, nedá jim to a pomohou. Proto tohle i já sám hledám u těch zájemců o práci u policie.
Do služby se hodí jakýkoli parťák bez ohledu na rasu, výšku, počet nohou i chlupů.
Tak mě napadá, vy sám jste někdy potřeboval pomoc policie, že jste si zavolal tu „158“?
Osobně, co si pamatuji, jsem policii nevolal. Pouze v případě, kdy jsem sám někoho zadržel v civilu, takových zákroků mám kolem 20.
Stalo se vám, že jste byl někdy přivolán k případu a zjistil jste, že tam je někdo, koho znáte?
To se mi přihodilo několikrát. Zatýkal jsem i několik svých spolužáků, kamarádů, někteří z nich zůstali i nadále mými kamarády. Uznali vinu i to, že to přehnali. Svět je zkrátka malý. Já v takovém případě musím i ke kamarádům přistupovat stejně jako ke komukoli jinému. Musím prosazovat zákon, nemůžu nad tím mávnout rukou. To prostě nejde.
Když už dělám rozhovor s policistou, tak se vás zeptám na jednu věc. Není neobvyklé, že mnohé ženy, když je policista zastaví kvůli přestupku, se snaží flirtovat, sází na to, že to nějak uhrají tímto způsobem. A schválně, jak se na to díváte vy jako policista?
Samozřejmě se to i mně stalo, že nějaká slečna se to snažila obalamutit, házela na mě očka, vyhrnovala si sukni, rozepínala si košili, až jí byla skoro vidět prsa. Ale abych vám řekl pravdu, tak mě to skoro i urazilo, že si někdo myslí, že to jde takto tzv. opít rohlíkem. Takže já k tomu přistupuji profesionálně, i když si někdo myslí, že to tak není. Ono se to může některým, zejména mladým, kolegům líbit, ale i tomu mladšímu kolegovi řeknu: "Hele, ta baba si myslí, že když si tady vyhrne sukni, tak tím něco zachrání." Ten kolega mi dá nakonec za pravdu a slečna odjede s nemalou pokutou právě kvůli svému chování.
No dobrý, tak co má ta ženská udělat, aby nedostala velkou pokutu? (úsměv)
Co má udělat? No jezdit tak, jak má, že jo! (smích)
Vy ale asi spíš dáváte pokuty za jiné věci než dopravní přestupky, že?
Jsem u pořádkové policie, takže je pravda, že pokutuji spíš za to, že někde někdo něco ukradne, porve se. I neuposlechnutí výzvy se dnes dá řešit nejen oznámením na správní orgán, ale i uložením blokové pokuty až do výše 10 000 korun. A také dávám pokuty za věci, jako jsou drogy, které opravdu nemám rád.
Nemáte rád drogy… Tak to asi musíte mít "radost", že na Václavském náměstí je teď poměrně nově instalovaný automat na nějaké konopí.
Jo jo, přesně tak. Je to automat na CBD. Někde v zahraničí to CBD zákon neuznává, tady ho zákon uznává, jelikož procento té účinné látky v konopí není takové, aby to bylo nezákonné. S tím ale já nemohu bojovat. Přijde mi to ale poněkud úsměvné. Oni tomu tedy nezadají ani maloobchodní prodejci z vietnamské menšiny, kteří prodávají toto CBD, ať už ve formě lízátek nebo případně v podobě kusů sušenin. Reagují na to spíše turisté, ale přístup k tomu mají bohužel i děti. A police to nemůže hlídat v takové formě, aby seděla u automatu a dohlížela, jestli to nekupují i 13letá děcka.
U policie slouží už 12 let, dnes ho potkáte na jednom z nejnebezpečnějších míst v Praze. Václavském náměstí a okolí.
Spousta lidí možná neví, že když vy jim jako policisté pomůžete, tak oni mohou pomoct vám. Myslím tu formu, že se mohou někam ozvat, napsat a pochválit vás za práci, aby to vědělo i vaše vedení…
Není to žádná občanská povinnost, ale samozřejmě to potěší. Pokud člověk může a má chuť poděkovat nejen policistům, ale i strážníkům, hasičům nebo záchranářům, kteří dnes a denně pomáhají, tak to mohou nahlásit vedení. Stačí uvést čas, SPZ vozidla nebo služební čísla na ředitelství či vedení písemnou, ale také elektronickou formou. Takový feedback určitě potěší. Sám jsem to udělal, když se mi porouchalo auto, protože mi chcípla baterka. Tehdy mi pomohli obecní policisté za Prahou, tak doufám, že byli nějak odměněni, třeba i jen slovně, protože určitě není jejich povinnost, aby někomu startovali přes kabely vozidlo.
A když jsme u té pomoci… Když třeba řešíte nějaký případ a jsou kolem lidé v civilu a snaží se vám pomoct, uvítáte to? Nebo se ti lidé, i nechtěně, pletou?
Je to různé. Já sám jsem se dostal několikrát do situace, kdy jsem byl rád, že například u nějakého pokusu o sebevraždu mi dokázala pomoci sousedka, protože já asi nejsem tak empatický jako žena, tak jsem to uvítal.
Jaké máte plány do budoucna?
Chtěl bych být policejním králem, to už jsem říkal v jednom streamu. Policejní prezident už tu je, ale policejní král ne, takže bych byl první. (smích) V těchto pracovních věcech nejsem až tak ambiciózní, takže ty plány nejsou nijak konkrétní… Bohužel nemám vysokou školu, kterou jsem sice dělal třikrát, ale z určitých časových i osobních důvodů jsem ji nedodělal. Takže nad tím trochu do budoucna bádám, jestli si ji nedodělám. Spíš mám plány v soukromí. Rád bych našel vhodnou partnerku do života, abych to všechno zvládal. Mohu si sice sám namlouvat, že to všechno zvládnu, ale když jsou dva, tak to člověku pomáhá, samozřejmě... Takže mé plány jsou takové, že si najdu nějaké slušné bydlení a slušnou partnerku. A později třeba založím i rodinu, pokud o to budu mít stále zájem a ta partnerka taky. A ještě mám v plánu vydělat těžký peníze a doufám, že se dostanu do Hollywoodu. (úsměv)
Hollywood čeká. I když má Tomáš přísný pohled, smysl pro humor mu rozhodně nechybí.
No tak televizní zkušenosti máte, z Policie v akci bohaté. To vás baví, ne?
Samozřejmě je to trošku jiná práce. Někdy mě baví víc, někdy míň, pak je to asi vidět… I když nevím, jestli ty výkony z mé strany jsou celkově úctyhodné. Poznáváte nové lidi, ať už ze strany herců nebo pracovníků filmové branže. Otevřou se vám nové dveře. Do budoucna tedy doufám, že ten seriál poběží. Těší se stále velké oblibě, ačkoli si to spousta lidí nemyslí. Čísla ale mluví jasně. Doufám tedy, že se ten seriál bude těšit stále takové oblibě a že se do budoucna bude natáčet i něco nového. Ale to nechci nikomu kecat do práce.
Vy víte, jaká je sledovanost toho seriálu?
Konkrétní čísla neznám, ale několik set tisíc to je. Vidím to ostatně i na odezvě lidí, protože mi spousta z nich píše, že se na seriál dívají rádi, ať už na mě nebo na mé kolegy, kterým to pak vyřídím. Jak jsem vám říkal, že spolupracuji s náborovými centry, tak mi i náborářky říkají, že když se ptají zájemců, proč chtějí k policii, tak mnozí tvrdí, že je to i kvůli tomu seriálu. Takže i když se to někomu třeba nebude zamlouvat, Policie v akci je v tomto směru plus, protože je vodítkem pro mnoho lidí, aby si tu práci zkusili.
Řekněte mi, jak probíhá natáčení Policie v akci. Kde třeba berete ty herce?
Dělají se castingy, ale kolikrát jsme se během natáčení dostali i do spousty situací, kdy jsme museli udělat i tzv. street casting, kdy jsme opravdu nabírali na natáčení kolemjdoucí z ulice. A jak to probíhá? Přijdu ráno, jako bych přišel do své práce. Mám šatnu, otevřu skřínku, vezmu si opasek, odznak, prostě všechno, jako bych byl ve své práci. Následně přijedeme na místo našimi vozidly, které jsou zakoupeny na natáčení, dostaneme port a jde se natáčet.
Zrovna toto je typ pořadu, kdy ve skoro každém příběhu dojde k potyčce. Jak pracujete s lidmi z civilu, kteří by se možná i rádi hodně poprali?
Snažím se je poučit, že to není reálné, tak ať ovládají své emoce. Na druhé straně paní režisérka samozřejmě nějaké ty emoce chce, protože to je zase atraktivní pro diváky. Snažíme se ale předejít přehnaným fyzickým sporům, aby nedošlo k zádrhelu.
Stalo se někdy něco vážnějšího?
Ano, pár incidentů bylo, že to ti lidé skutečně přehnali. Samozřejmě ti policisté se také nenechají jen tak bít, ta síla je pak na obou stranách stejná, takže došlo už i k menším zraněním jak na straně policistů, tak i civilistů.
Poznáte předem, kdo by si to s vámi chtěl pořádně rozdat?
Zejména, když vidím nějakého rváče, protože k nám chodí spousta zápasníků z MMA nebo thajského boxu, tak jim více zdůrazním, aby se klidnili.
V Policii v akci mu je v Deltě 102 parťákem Jan Kaprálek. Role mají rozdělené. Tomáš jede hmaty, chvaty, Honza se ohání deskama.
(Pozn. - rozhovor vznikl na začátku října ještě před přísnějšími nařízeními nouzového stavu)
Já se vás zeptám ještě na současnou situaci. Opět tu máme nějaký nouzový stav, lidé jsou kritizováni, že nedodržují nějaká nařízení… Vy jako policista to asi vidíte víc než já. Opravdu to mají ti lidé tak tzv. na salámu?
Pokud to srovnám s tou první vlnou, tak lidé k tomu přistupují už benevolentněji. Poprvé se báli té nemoci, takže opravdu nosili ty roušky, myli si ruce, nohy, záda, prsa. Nemusím ani mluvit o své policejní práci, stačí mi, co vidím v metru. Spousta lidí roušku nemá. Mně je to také třeba nepříjemné, pomalu omdlévám, protože se mi z toho vedra začne motat hlava. Ale třeba se radši ani nenapiju, protože mě může nějaká babička umlátit holí, když vidí, že si sundám jen kvůli tomu pití roušku, a ona se bojí o své zdraví, jelikož je ohrožená skupina.
Vy máte jako policisté roušky i venku…
Ano, ta práce je spojená s nějakými riziky, potkáváme spoustu lidí, tak se musíme chránit. Proto, když třeba někoho převážíme a nemá roušku, tak mu dáme i ze svých zásob.
Také se v této nouzové době chráníte i tím, že se s ostatními směnami moc nepotkáváte, takže sloužíte 24hodinové služby. Jak to zvládáte z hlediska nějakého biorytmu?
Je to velice náročné, to víte. Pokud například řešíte ve svém volnu milion věcí okolo jako teď já, tak ani moc nespíte. Než se dokopu do postele, je půlnoc. Abych měl osmihodinový odpočinek, kdy vstávám ráno v šest, musel bych jít spát už v deset večer, a to se mi tedy nepodařilo několik let. Navíc mám ještě trochu náchylnější oči, jelikož mám nějakou dysfunkci mozku. Nemoc, kterou mívají masoví vrazi. Málo mrkám, což je vidět i v té televizi, takže se mi hodně vysušují oči. Mám je pak zarudlé, takže je musím mít často zavřené, abych je šetřil. Nejsem krokodýl, abych měl dvoje víčka, takže pokud mi to přestávka dovolí, oči občas zavřu, abych jim ulevil, a potom to má někdo za to, že v tý službě akorát chrápu.
No a jak tedy relaxujete, když si ani v té službě nepospíte? (úsměv)
Pokud to jde, tak sledováním filmů nebo seriálů, i když v tom nouzovým stavu jsem viděl snad už všechno a přečetl jsem celej internet. Relax je ještě pro mě hraní her na PlayStationu. A občas si zacvičím.
No ale teď vám zavřou i ty posilovny…
To já vím. Zjistil jsem to, tak jsem si byl ještě dneska před tímto rozhovorem naposledy zacvičit a uvidím, kdy je zase otevřou.
Posilovna je pro něj nejen koníčkem, kvůli práci si musí udržovat fyzičku.
Je ještě něco, co byste chtěl, aby v tomto rozhovoru zaznělo?
Určitě bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na natáčení klipu. Jsem rád, že jsem poznal nové kamarády a známé. A těší mě, že jsem v tom klipu hrál sám sebe. Že jsem odmala něco chtěl a vyplnilo se to. Tím mohu dokázat, že pokud člověk svému snu opravdu věří, tak se může splnit. Jsem i vlastně rád, že díky tomu klipu tu s vámi vedu tento rozhovor.
Takže jste si vybral dobře tu práci policisty…
Určitě jsem si vybral dobře.
Tak to je skvělé, moc děkuji za rozhovor.
Není za co, já děkuji.
RICHMAN
Majitelem klipu je investiční skupina RICHMAN (www.richman.capital), která zprostředkovává investiční příležitosti do různých oblastí podnikání. A námět nového klipu nejlépe znázorňuje hodnoty právě investiční skupiny RICHMAN.
SOUTĚŽ!
Ve čtvrtek odstartujeme soutěž o merch Food Addictors. Těšte se na trička, kšiltovky i tašky. Vše originální a v prvotřídní kvalitě.
Foto: archiv Tomáše Soukupa
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Jiří Sedláček - 2.11.2020 - 21:41
Pochvala
Dobrý den.Dejte vědět Tomášovi,že se vždy těším,že bude v relaci.Líbí se mi totiž jeho suchý humor a i ten jeho pes na baterky je také frajer.S pozdravem Sedláček. P.S.S tím deskovým Jéňou Vám to pasuje
Od: Jarka - 13.12.2021 - 17:42
Tomáš
Ahojky vypadá ďesivě s těma vyvalenýma očima,ale stejně je sexu .Držím mu všechny palce,ať se mu daří, hodně štěstí ☘️☘️.a ať si dává na sebe bacha🖐️🖐️
Od: Hanka - 29.12.2022 - 23:47
Charismatický policista
Škoda,že nejsem mladší. Je to chlap do kterého bych šla a navíc práci policistů obdivuji a oceňuji jejich trpělivost,kterou mají s grázly a podvodníky. Panu Soukupovi držím palce a ať je se svými hláškami a uhrančivým pohledem co nejdéle na obrazovce.
Od: Pavlinka - 6.4.2023 - 2:02
Libisemi jako policAjt
Libitesemi jako policaj t jaje každiden sleduju
Několik posledních článků v rubrice Společnost
O naději a víře
Butovice na Vánoce
I advent může být hořký...
Královna surrealismu Toyen hlasem Elišky Balzerové
Z čeho je mi vážně moc smutno
Liška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jména
Neratov: Příběh kostela pro všechny
Tři havárie jednoho kolaře
Ota Filip jako ten poslední ze starých deníků
Plast je past
FOTOPOSTŘEHY: Pes mnoha tváří
Rozhovor s Martinou Bittnerovou o andělech a lidských chybách
Vánoční zážitky a chutě z botanické zahrady
Vaše teta tak mluvila s dětmi, pochopení většiny nečekejte
FOTOREPORTÁŽ: Začátek afrického dobrodružství
Láskyplná Ottla - střípky z historie
5 receptů na drůběží kulinářské lahůdky
Na co umírali čeští králové?
FOTOREPORTÁŽ: Rozmanitá náladovost Tenerife
Vojna spíše na baterky
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.