Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je sobota 18.1.2025, svátek má Vladislav

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

RADOSTNÉ VENČENÍ - 2. část: Venčení v lese

17.12.2020 Eva De Filippová Próza

RADOSTNÉ VENČENÍ - 2. část: Venčení v lese Každé ráno vybíháme s paničkou - babičkou do lesa. "Honem, honem!" pobízí mě. To abych se nevyčůral hned za domem. Pár metrů a jsme tam.

   Venčení v lese - to je panečku užívanda! Vesele skáču, rychle pobíhám, přeskakuji překážky, aportuji, mrskám sebou vleže na zádech. Nejraději se přetahuji o klacky. Těch tu tedy je! - malé i větší, slabé i silnější - jen si vybrat. Stává se, že to neodhadnu a přitáhnu k paničce celou větev. Div že s sebou neseberu všechno, co stojí v cestě. "Pusť to!" slyším naléhání. Chtě nechtě poslechnu. &Sups! a dřevo letí do houští, nebo jej panička rozlomí na menší kusy.
Hravá přetahovačka může začít hned, jak najdu vhodný klacek. Popadnu ho a nabízím paničce. Sotva jej chytne, škub, škub! - ucuknu a táhnu. "Dej mi to, dej to sem!" popouzí mě panička. Ne a ne! Za žádnou cenu to nepustím! Musím přece dokázat svou sílu nebo přesilu. Panička to většinou vzdává, načež vítězoslavně zalehnu s ukořistěným klacíkem na chvilku do trávy. Oba se vydýcháme a hra může pokračovat. Podle mě třeba donekonečna.
   Někdy začíná hru panička. Vyhlédne si klacek a dupne na něj. Předstírá, že ho chce zvednout. V momentě jsem u ní. "To je moje, moje! Nedám!" přesvědčuje mě. Snažím se klacík vyprostit. Uf, to je námaha! Drží pod botou pěkně pevně! Těší mě, když se to konečně podaří. Zase vyhrávám! Ale panička mi vítězství jen tak nedaruje. &Sláp, šláp, dup, dup! ozývá se, když obsazuje jeden klacek za druhým. Hned jsem tady, hned zas tam, hra je čím dál tím těžší. Přesto stačím pohotově na všechny klacíky postupně skočit. Málokdy panička některý sebere. "Johnnei, ty jsi rychlík!" pochválí vždy na konci hry můj postřeh a pohotovost.
   Venčení je blahodárné i pro paničku. Zhubla už 3 kila a zná kdejaké hafany v okolí. S jejich páníčky se občas zastaví a prohodí pár slov. Za slunného rozbřesku zpravidla radostně vydechne: "Ráno a les, ptáčci a pes - toť štěstí dnes."
   Když nás hrátky v lese unaví, následuje klidná procházka. Potkáváme-li při ní fenky, jsem ten nejmírumilovnější, nejpřátelštější a nejhravější pejsek. Jako třeba při setkání se zlatou retrívricí Fíbí. Krátce jsme se očichali a pak na mne položila tlapku. Jako by mě vyzvala: "Johnnei, pojď si hrát!" Hned jsme se pustili do honičky a do tahání o klacky.
   Horší je, když se k nám přiblíží psi. To zalehnu a číhám. Vyhodnocuji, co jsou asi zač. Troufnou si provokovat nebo projdou kolem v klidu? Jsem každopádně připraven na ně vystartovat. Panička - babička se obává, abych ji nezatáhl do případné rvačky. Odvede mě proto přes můj zjevný odpor stranou a upozorní: "Nesmíš, to je kamarád!" Mnohdy má co dělat, aby mě udržela. Oddechne si teprve tehdy, když nás psisko mine. Poté schytám pár výhrůžných slov a slib, že musíme zajít na několik výchovných lekcí na cvičák, abych nebyl nezvedený pejsek a nedělal jí ostudu.
   Nedávno mě v lese napadl anglický setr Edý. Znenadání přiběhl, zrovna když jsem přinášel paničce hozený klacek. Ani nezaštěkal, rovnou raf, raf! a pustil se do mne. Nenechal jsem si to líbit a v tu ránu jsme byli v sobě. Kvapem přiběhl jeho páníček."Přestaň, pusť ho!" zařval. Trochu trvalo, než nás oddělil. Pak se omlouval: "Promiňte, koukal jsem do mobilu a nevšiml jsem si, že se Edý vytratil. Moc mě to mrzí." Moje panička se nás snažila usmířit. To se ale nepovedlo, protože Edý se chtěl jenom rvát. A tak s páníčkem za chvíli odešli.
   Paničcce bylo moc líto, co se stalo. "Pojď, půjdeme k vodičce", navrhla. Chtěla, abych zapomněl na toho zuřivce. Po cestě jsem se uklidnil a u lesního potoka se mi vrátila radostná nálada. Ó, jak rád tam chodím pít! Jak lahodná je voda v tom horském pramínku! Jenom mi vadí ty malé potvůrky, co tam poletují a otravují. Snažím se je rozehnat. "Kuš, kuš, tady jsem pánem já!" dávám na srozuměnou. Nedají ale pokoj. Chňap, chňap! lapám kolem sebe, abych si to s nimi vyřídil. "Fuj, Johnnei, nech toho!" kárá mě panička. Pochopil jsem - opravdu to asi není nic k pochutnání.
   Z venčení v lese se vracíváme s paničkou - babičkou unavení a hladoví. Přesto se cítíme spokojeně, protože oba les milujeme.

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0405 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?

Autorský web

Nejčtenější za 14 dní

Spolupracujeme

RADOSTNÉ VENČENÍ - 2. část: Venčení v lese

Komentáře čtenářů

Několik posledních článků v rubrice Próza