Kdo mi pije časOdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)
Toulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 3Diktoval Al Pacino své paměti?Život sám napsal román Kdo mi pije časKroniky prachuNadále fascinující Edgar PoeJděte do kina a vyhrajte: Letní soutěž Cinema CityFormule 1 s Bradem PittemKdyž přijdou Krkavci, je to nervydrásajícíŽádné dobré zprávyKarty Královny Slunce jsou čisté a zářivéFoglar a jeho deníkyMalířka Erika Bornová, dcera Adolfa Borna
Sluneční záře nad krajinou snídá, a občas mezi stromy nadrobí. Utírá slzy mlze nad hroby a šeptá, kde že leží Atlantida. Zvědavost v statných horských hřbetech vznítí, ty se pak ve snách mírně nahrbí. Paprsky jsou již žhavé na drby, pavouci si je vpředou do svých sítí. Šedivé vlasy travin ráno zlatí, mašli jim podzim do nich zaplétá. Je z něho malíř, z listí paleta: Valér se táhne k železniční trati. Do žluté malby červená se vpíjí: Toužebně, lačně, zrale přesládlá. Když ještě zima přijít nezvládla, pak teplo v srdci dá nám energii… ![]() Zdroj fotografií: pixabay.com, archiv autora Audioverze básně: http://www.muamarek.cz/files/mp3/hrejiva.mp3 |
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.