Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Příští stanice BraxingtonMeky Žbirka ožije v reedicích, na Symphonic Night i jinakNocleh u Párala, vzpomínka na HrabalaBožena Němcová a magieDavid Copperfield má kulatinyRené Goscinnymu by bylo stoŠok z umělé inteligenceDevět hororů od vikáře MaldenaUž to zase začíná... Škola, povinnostiO statečné princezně aneb Mrvý horší čerta, čert horší čarodějkySkutečný život římských císařů: Jak se vládne světu? S umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkem
Sluneční záře nad krajinou snídá, a občas mezi stromy nadrobí. Utírá slzy mlze nad hroby a šeptá, kde že leží Atlantida. Zvědavost v statných horských hřbetech vznítí, ty se pak ve snách mírně nahrbí. Paprsky jsou již žhavé na drby, pavouci si je vpředou do svých sítí. Šedivé vlasy travin ráno zlatí, mašli jim podzim do nich zaplétá. Je z něho malíř, z listí paleta: Valér se táhne k železniční trati. Do žluté malby červená se vpíjí: Toužebně, lačně, zrale přesládlá. Když ještě zima přijít nezvládla, pak teplo v srdci dá nám energii… ![]() Zdroj fotografií: pixabay.com, archiv autora Audioverze básně: http://www.muamarek.cz/files/mp3/hrejiva.mp3 |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.