Tenhle dům postavili před dvaceti lety. Cindy se tehdy zdál obrovský. Styděla se, když sledovala jeho stavbu, vylití základové desky, jak dřevostavba roste. Zdálo se jí, že ona a Tom jsou na tak velký dům příliš mladí. Cindy vyrostla kousek za Crosby ve velice malém domě, neměli skoro žádné peníze - ona, její matka a dvě sestry. Otec rodinu opustil před lety a Cindina matka chodila i na noční směny do nemocnice jako ošetřovatelka, nebylo to snadné. Ale Cindy měla štěstí, šla na univerzitu, vše si platila sama - půjčila si peníze. A tam také potkala manžela, který po škole začal pracovat v účtárně v železárnách, kde už i zůstal. Až později si Cindy uvědomila, že tenhle dům, který postavili, má standartní velikost, tři pokoje nahoře a obývací pokoj a jídelna dole. O pár let později přistavěli garáž spojenou s domem, a místo aby celek vypadal větší, zdál se menší. Dům dokonalé velikosti, myslela si celá léta. Ale když její chlapci dorostli do puberty, najednou se jí zdálo, že dům vypadá obyčejně, a požádala Toma, jestli by ho nenatřel namodro. Chlapci byli proti, pustila ten nápad z hlavy a dům zůstal celé roky bílý. (str.131)

Až zestárneš, staneš se neviditelnou. Tak to prostě je. Ale je to svým způsobem osvobozující. Už se s tebou nepočítá. Myslím, že to nedokážu dobře vysvětlit. Ale jdeš životem a myslíš si, že jsi někdo. Nemyslím to ani pozitivně, ani negativně. Ale myslíš si, že jsi někdo. A potom zjistíš" , a Olive pokývla hlavou směrem k dívce, která podávala kávu, "že už nejsi nikdo. Pro servírku s velkým zadkem ses stala neviditelnou. A to je osvobozující. (209)