U nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenkaPomsta
Zvláštní Ludvík Souček: bylo by mu stoKlepy a báchorky admirála MachorkyBýti hercem. Jest to kauf?52 historek, humor na hraně a jazyk, který se používáDědictví: Tiché sourozenecké křivdy pod povrchemMrzutá rybka? Humor a úžasně barevný oceánSvobodomyslné postřehy ze Světa knihy 2026Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanemTarzan a Jane, oba nakresleni překrásněPovím-li Rómeo, musím říct Alfa XOXO a ASAPPřed válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z fronty
| Stovky skleněných očí mne sledují, stovky skleněných očí se sledují. Navzájem na sebe číhají. Vytváří odlesk, když mrkají. Pod víčky hnízdí jim vlaštovky, netopýři, do ječného zrna neomylně míří. Za tmy ty oči, svítí, jak kočičí oči. V jejich pozadí stíny... Asi myšlenkové pochody... Nejen oči, to sídliště má i uši. Dětský pláč, zvuky soulože, hádky... A odkud ty zvuky můj spánek ruší? Hluboko dole mravenci se rojí, mají své osudy, starosti. Nesou si potřeby, vajíčka, zabydleni ve svých kójích.
|
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.