Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkReálný domov bez nároku na dokonalostVáclav Cílek o ŘípuRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatKdyž péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitProč přidat do kávy olivový olej?Mimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za stoChvála předčítáníSmysl pro emoce, Smysl pro tumor
Na děti myslím – a na jejich matky, když místo včelek bzučí roje střel. Na život myslím, jak je krutě krátký, na silný dým, jenž pohled obestřel. Je mi tak smutno, pokaždé, když kdesi dále či blíže válka v třmenech zní. Ty dětské oči ve spánku mě děsí: Žalují zhoubu. Vyplašené z ní. Proč k prvním krůčkům výbuchy jim duní? Kam se jen ztratil bezstarostný smích? Proč nejde hrát si v písku na výsluní a hltat příběh obrázkových knih? Válka je saní, která oheň soptí, a která spálí v temné noře sen. Válka je zrůdná, zanechává obtisk: Ten, koho potká, bude otřesen. Nenávist hoří v krbu místo dřeva, a plamen zkázy stoupá výš a výš. Ať místo jedu láska se zas vlévá do žil a srdcí. Ať je opět blíž. Ať brzy z trosek nová stavba vstane, a v dětských očích objeví se jas. Modlím se za mír – za nás všechny, Pane. Dej dětem šanci svojí vírou v nás… Audioverze básně: http://www.muamarek.cz/files/mp3/na-kridlech-prosby.mp3 Zdroj foto: pixabay.com, archiv autora ![]() |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.