ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 25.1.2025, svátek má
Miloš
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Romeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabinTakový zimní den
Nejčtenější za 14 dní
Svačinky pro školáky: 5x salát na přestávkuLucie Moravčíková: Koučování mi pomohlo objevovat samu sebeJak nakládat s množiteli zvířat?FOTOREPORTÁŽ: Z Nairobi do MombasyMagický den pro malé princezny v Martinickém paláci Labužník životaSubstance a Demi Moore bodují. Kde film uvidíte?Jaký bude letošní Český lev?Tlaková vlnaFOTOCITÁTY slavných První premiéra souboru Musica Florea v novém rocePlzeň v záři oslaví 10 let
Svět bez lidí
31.03.2022 redakce Společnost
Bloudíme světem…
… kde toho hodně ztrácíme a málo získáváme.
… kde řešíme tak moc životy druhých, až zapomínáme žít ten vlastní.
… kde upřednostňujeme snadná řešení před těmi správnými.
… kde trávíme spoustu času na cestách, aniž bychom znali cíl.
… kde nám docházejí zdroje, a přesto zvyšujeme spotřebu.
… kde chce každý mít moc, ale nikdo nechce nést odpovědnost.
Bloudíme světem…
… kde se neustále za něčím honíme, ale když se nás někdo zeptá za čím, mlčíme.
… kde upřednostňujeme kvantitu před kvalitou.
… kde sice víme, co je správně, ale neděláme to.
… kde máme technologie pro zisk čisté energie, ale přesto ji vyrábíme špinavou cestou.
… kde pro udržení míru musíme zbrojit.
… kde všechno klouže po povrchu a máloco jde do hloubky.
Jsme tuláci ve světě…
… kde lidé, kteří zachraňují životy nebo riskují ty vlastní pro druhé, jsou oceněni zlomkem toho, co ti, kteří kopou do míče nebo se prochází před kamerami.
… kde neustále odkládáme věci, které skutečně chceme dělat, až na chvíli, kdy na ně budeme mít čas, tak dlouho, až zemřeme.
… kde trávíme hodiny v práci, která nás nenaplňuje, jen abychom vydělali peníze na život, který nechceme žít.
… kde věříme, že štěstí se nalézá někde tam venku a musíme ho jít hledat, místo abychom zůstali doma a nahlédli do svého nitra.
Plahočíme se světem…
… kde kráčíme po ulici plné lidí a přitom jsme beznadějně osamoceni.
… kde sdílíme svůj život online s celým světem, ale nedokážeme mluvit se svými blízkými.
… kde věříme, že máme věci pod kontrolou, přitom jsme jen pírkem unášeným větrem.
… kde známe sice čím dál tím více odpovědí, ale máme také čím dál tím více otázek.
… kde si stěžujeme, že nemáme čas, a když máme volno, nevíme co s časem.
… kde se učíme o hrůzách a omylech dějin, abychom je věrně zopakovali a ještě znásobili.
Plahočíme se světem…
… kde není nic svaté a neexistují v lidském jednání hranice, které by byly nepřekročitelné.
… kde všichni mluví, ale nikdo nenaslouchá.
… kde disponujeme bezpočtem komunikačních technologií, ale mluvíme spolu stále méně a méně.
… kde se ve škole naučíme tisíce teoretických věcí, ale v praxi nezvládneme ani jedinou.
… kde vlastníme čím dál tím více materiálních statků, ale ztrácíme duchovní hodnoty.
… kde nevládnou ti nejschopnější, ale ti všehoschopní.
Touláme se světem…
… kde máme spoustu odborníků, vysokoškolských titulů a bezpočet věd, ale málo moudrosti a málo skutečných řešení.
… kde večer usínáme, aniž bychom za den udělali něco, z čeho bychom cítili upřímnou radost, a pak se divíme, že trpíme depresemi.
… kde máme tisíce virtuálních přátel, ale žádného přítele, kterému se můžeme opřít o rameno a vypovídat se mu, když je nám zle od srdce.
… kde každý umí spoustu cizích jazyků, ale současně mu činí problém říct „prosím“ či „děkuji“ ve své mateřštině.
Jsme připoutání ke světu…
… kde jsme zahlceni informacemi, ale přitom je stále obtížnější nalézt pravdu.
… kde existuje tolik možností, jak se hýbat, a přesto jsme tlustí a líní.
… kde plánujeme cesty na jiné planety, ale přitom máme problém promluvit si se sousedem.
… kde všichni odsuzují totalitní a nesnášenlivé ideologie, přesto jich je po celém světě plno.
… kde si nasazujeme tolik masek a hrajeme tolik rolí, až zapomínáme, kým jsme ve skutečnosti.
… kde jeden člověk disponuje mocí vyvraždit miliony druhých.
Jsem připoutání ke světu…
… kde před námi leží tolik možností, a my si stěžujeme, že nevidíme cestu.
… kde umírá etiketa a nikdo nevolá doktora.
… kde po nás každý něco chce, ale málokdo je ochotný pomoci.
… kde originalitu válcuje průměrnost a kde host vyhazuje vrchního.
… kde se slušnost považuje za slabost.
… kde není důležité, kdo má pravdu, ale kdo přesvědčí ostatní, že ji má.
Bloumáme světem…
… kde se honíme za výsledky, a všechny, kdo nám nestačí, necháváme za sebou, aniž bychom si uvědomovali, že stejný osud připravujeme i sobě.
… kde máme ohromné množství doktorů, léků a medicínských postupů, ale také mnohem více nemocí a zdravotních problémů než kdy dřív.
… kde přemýšlíme nad tím, jak udělat automobilovou dopravu ekologičtější, místo toho, abychom méně jezdili a více chodili.
… kde se trápíme minulostí a strachujeme z budoucnosti jen proto, abychom zapomněli žít v přítomnosti.
Naše bytí odtikává ve světě…
… kde místo toho, abychom se omezili, tak přidáváme.
… kde žije nejvíce lidí v dějinách, přesto se velká část z nich cítí sama.
… kde umění degraduje na továrnu na peníze a nerozhoduje kvalita, nýbrž potenciál prodeje.
… kde dobro věčně ustupuje zlu a to chce nenasytně všechno.
… kde ti, kteří toho mají nejméně co říct, nejvíce mluví a jsou nejvíce slyšet.
… kde se ve škole předává vzdělání, ale nepěstuje se moudrost.
Naše bytí odtikává ve světě…
… kde úspěch patří všem, ale neúspěch je jenom náš.
… kde nás média zahlcují katastrofami z celého světa, ale netušíme, co trápí naše nejbližší.
… kde jsou někteří okradeni o své dětství a jiní nedospějí nikdy.
… kde máme pluralitu názorů, ale není vhodné mít jiný názor než většina.
… kde lidé vyvinuli technologie, aby jim sloužily, načež se stali jejich otroky.
… kde se trápíme nenaplněnou touhou, i když ve skutečnosti nic nepotřebujeme.
Kráčíme světem…
… kde se nerozlišuje mezi vojáky a civilisty, kde se střílí do žen a dětí, a kde se bombardují nemocnice a školky.
…kde část lidí umírá, protože se nedostane k pitné vodě, zatímco jiná část si pitnou vodou napouští bazény, zalévá trávníky a splachuje toalety.
… kde přepravujeme jednu věc přes polovinu planety a současně přepravujeme stejnou opačným směrem.
… kde z jednoduchých věcí děláme složité a ze složitých neřešitelné, a přitom by se stačilo jen zastavit a přemýšlet.
Každý den se probouzíme do světa…
… kde nasloucháme více neznámým lidem než vlastnímu nitru.
… kde umíme vyprodukovat více jídla než kdy dřív, přesto lidé umírají hlady.
… kdy sice žijeme déle, ale ne lépe.
… kde řešíme malichernosti a skutečné problémy přehlížíme.
… kde každý touží po co největších právech a po co nejmenších povinnostech.
… kde se nezabíjí z nevyhnutelné nutnosti, ale pro zábavu a z rozmařilosti.
Každý den se probouzíme do světa…
… kde se někdo rodí s velikým srdcem i jiný s kusem černého kamene.
… kde ten, kdo nic nemá, dá spíš než ten, který má všechno.
… kde se rozmazávají hranice mezi dobrým a zlým, spravedlivým a nespravedlivým.
… kde ten, kdo by měl mluvit, mlčí, a ten, kdo by měl mlčet, mluví.
… kde všichni mluví o světových problémech, ale nikdo je neřeší.
… kde jsme na vrcholu blahobytu a na morálním dně.
Jsme uvězněni ve světě…
… kde neustále toužíme po něčem novém, abychom to považovali za staré v okamžiku, kdy to dostaneme.
… kde máme zástupy terapeutů, psychologů a životních koučů a povzbuzujících léků, přesto si nevíme rady se životem a bojujeme s psychickými problémy.
… kde toho chceme tolik stihnout a dokázat a žijeme tolik různých životů současně, že nežijeme naplno ani jediný z nich.
… kde se my lidé považujeme za pány tvorstva, ale přitom nás dokáže zabít něco tak titěrného jako virus.
Jsme figurky na šachovnici světa…
… kde mít nahradilo být.
… kde jedna země má potenciál zničit planetu pro všechny ostatní.
… kde v jedné části světa umírají lidé hladem, zatímco ve druhé jsou popelnice plné jídla.
… kde média tvoří realitu, která není reálná.
… kde začínáme stovky projektů, ale málokterý dotáhneme do konce.
… kde i když máme vše, co můžeme mít, necítíme se šťastní.
Jsme figurky na šachovnici světa…
… kde žijeme vedle sebe, ale ne spolu.
… kde chorobně toužíme po pozornosti druhých, aniž bychom o někoho projevili zájem.
… kde vám každý vynadá za chybu, ale málokdo vás pochválí za dobře odvedenou práci.
… kde jsme navenek okázalí a bohatí, ale uvnitř zůstáváme strašidelně prázdní.
… kde máme obrovské domy, ale večeříme sami.
… kde jedny drogy zakazujeme a spotřebu druhých podporujeme.
Žijeme ve světě…
… kde nerozhoduje kvalita výrobku, ale jeho cena.
… kde jsme se naučili skvěle přežívat, ale ztratili jsme schopnost žít.
… kde člověk ztratil kontakt s přírodou, a tedy sám se sebou.
… kde se z lidského jednání vytratila slušnost a důstojnost.
Žijeme ve světě…
… který by se zhroutil, kdyby někdo vypnul elektrický proud.
… který je globalizovaný, přesto v něm neexistuje nic společného.
… který je zahlcený plastem, ale místo jeho redukce sílí jeho produkce.
… který je čím dál tím rychlejší, zatímco my jsme čím dál tím unavenější.
Žijeme v přelidněném světě…
… kterému ale zoufale chybí lidskost.
Žijeme ve světě plném lidí…
… ale bez lidí.
Jak těžké je být člověkem!
Autor článku: Tomáš Zářecký
Fotokoláže Marie Zieglerová
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs
… kde se neustále za něčím honíme, ale když se nás někdo zeptá za čím, mlčíme.
… kde upřednostňujeme kvantitu před kvalitou.
… kde sice víme, co je správně, ale neděláme to.
… kde máme technologie pro zisk čisté energie, ale přesto ji vyrábíme špinavou cestou.
… kde pro udržení míru musíme zbrojit.
… kde všechno klouže po povrchu a máloco jde do hloubky.
Jsme tuláci ve světě…
… kde lidé, kteří zachraňují životy nebo riskují ty vlastní pro druhé, jsou oceněni zlomkem toho, co ti, kteří kopou do míče nebo se prochází před kamerami.
… kde neustále odkládáme věci, které skutečně chceme dělat, až na chvíli, kdy na ně budeme mít čas, tak dlouho, až zemřeme.
… kde trávíme hodiny v práci, která nás nenaplňuje, jen abychom vydělali peníze na život, který nechceme žít.
… kde věříme, že štěstí se nalézá někde tam venku a musíme ho jít hledat, místo abychom zůstali doma a nahlédli do svého nitra.
Plahočíme se světem…
… kde kráčíme po ulici plné lidí a přitom jsme beznadějně osamoceni.
… kde sdílíme svůj život online s celým světem, ale nedokážeme mluvit se svými blízkými.
… kde věříme, že máme věci pod kontrolou, přitom jsme jen pírkem unášeným větrem.
… kde známe sice čím dál tím více odpovědí, ale máme také čím dál tím více otázek.
… kde si stěžujeme, že nemáme čas, a když máme volno, nevíme co s časem.
… kde se učíme o hrůzách a omylech dějin, abychom je věrně zopakovali a ještě znásobili.
Plahočíme se světem…
… kde není nic svaté a neexistují v lidském jednání hranice, které by byly nepřekročitelné.
… kde všichni mluví, ale nikdo nenaslouchá.
… kde disponujeme bezpočtem komunikačních technologií, ale mluvíme spolu stále méně a méně.
… kde se ve škole naučíme tisíce teoretických věcí, ale v praxi nezvládneme ani jedinou.
… kde vlastníme čím dál tím více materiálních statků, ale ztrácíme duchovní hodnoty.
… kde nevládnou ti nejschopnější, ale ti všehoschopní.
Touláme se světem…
… kde máme spoustu odborníků, vysokoškolských titulů a bezpočet věd, ale málo moudrosti a málo skutečných řešení.
… kde večer usínáme, aniž bychom za den udělali něco, z čeho bychom cítili upřímnou radost, a pak se divíme, že trpíme depresemi.
… kde máme tisíce virtuálních přátel, ale žádného přítele, kterému se můžeme opřít o rameno a vypovídat se mu, když je nám zle od srdce.
… kde každý umí spoustu cizích jazyků, ale současně mu činí problém říct „prosím“ či „děkuji“ ve své mateřštině.
Jsme připoutání ke světu…
… kde jsme zahlceni informacemi, ale přitom je stále obtížnější nalézt pravdu.
… kde existuje tolik možností, jak se hýbat, a přesto jsme tlustí a líní.
… kde plánujeme cesty na jiné planety, ale přitom máme problém promluvit si se sousedem.
… kde všichni odsuzují totalitní a nesnášenlivé ideologie, přesto jich je po celém světě plno.
… kde si nasazujeme tolik masek a hrajeme tolik rolí, až zapomínáme, kým jsme ve skutečnosti.
… kde jeden člověk disponuje mocí vyvraždit miliony druhých.
Jsem připoutání ke světu…
… kde před námi leží tolik možností, a my si stěžujeme, že nevidíme cestu.
… kde umírá etiketa a nikdo nevolá doktora.
… kde po nás každý něco chce, ale málokdo je ochotný pomoci.
… kde originalitu válcuje průměrnost a kde host vyhazuje vrchního.
… kde se slušnost považuje za slabost.
… kde není důležité, kdo má pravdu, ale kdo přesvědčí ostatní, že ji má.
Bloumáme světem…
… kde se honíme za výsledky, a všechny, kdo nám nestačí, necháváme za sebou, aniž bychom si uvědomovali, že stejný osud připravujeme i sobě.
… kde máme ohromné množství doktorů, léků a medicínských postupů, ale také mnohem více nemocí a zdravotních problémů než kdy dřív.
… kde přemýšlíme nad tím, jak udělat automobilovou dopravu ekologičtější, místo toho, abychom méně jezdili a více chodili.
… kde se trápíme minulostí a strachujeme z budoucnosti jen proto, abychom zapomněli žít v přítomnosti.
Naše bytí odtikává ve světě…
… kde místo toho, abychom se omezili, tak přidáváme.
… kde žije nejvíce lidí v dějinách, přesto se velká část z nich cítí sama.
… kde umění degraduje na továrnu na peníze a nerozhoduje kvalita, nýbrž potenciál prodeje.
… kde dobro věčně ustupuje zlu a to chce nenasytně všechno.
… kde ti, kteří toho mají nejméně co říct, nejvíce mluví a jsou nejvíce slyšet.
… kde se ve škole předává vzdělání, ale nepěstuje se moudrost.
Naše bytí odtikává ve světě…
… kde úspěch patří všem, ale neúspěch je jenom náš.
… kde nás média zahlcují katastrofami z celého světa, ale netušíme, co trápí naše nejbližší.
… kde jsou někteří okradeni o své dětství a jiní nedospějí nikdy.
… kde máme pluralitu názorů, ale není vhodné mít jiný názor než většina.
… kde lidé vyvinuli technologie, aby jim sloužily, načež se stali jejich otroky.
… kde se trápíme nenaplněnou touhou, i když ve skutečnosti nic nepotřebujeme.
Kráčíme světem…
… kde se nerozlišuje mezi vojáky a civilisty, kde se střílí do žen a dětí, a kde se bombardují nemocnice a školky.
…kde část lidí umírá, protože se nedostane k pitné vodě, zatímco jiná část si pitnou vodou napouští bazény, zalévá trávníky a splachuje toalety.
… kde přepravujeme jednu věc přes polovinu planety a současně přepravujeme stejnou opačným směrem.
… kde z jednoduchých věcí děláme složité a ze složitých neřešitelné, a přitom by se stačilo jen zastavit a přemýšlet.
Každý den se probouzíme do světa…
… kde nasloucháme více neznámým lidem než vlastnímu nitru.
… kde umíme vyprodukovat více jídla než kdy dřív, přesto lidé umírají hlady.
… kdy sice žijeme déle, ale ne lépe.
… kde řešíme malichernosti a skutečné problémy přehlížíme.
… kde každý touží po co největších právech a po co nejmenších povinnostech.
… kde se nezabíjí z nevyhnutelné nutnosti, ale pro zábavu a z rozmařilosti.
Každý den se probouzíme do světa…
… kde se někdo rodí s velikým srdcem i jiný s kusem černého kamene.
… kde ten, kdo nic nemá, dá spíš než ten, který má všechno.
… kde se rozmazávají hranice mezi dobrým a zlým, spravedlivým a nespravedlivým.
… kde ten, kdo by měl mluvit, mlčí, a ten, kdo by měl mlčet, mluví.
… kde všichni mluví o světových problémech, ale nikdo je neřeší.
… kde jsme na vrcholu blahobytu a na morálním dně.
Jsme uvězněni ve světě…
… kde neustále toužíme po něčem novém, abychom to považovali za staré v okamžiku, kdy to dostaneme.
… kde máme zástupy terapeutů, psychologů a životních koučů a povzbuzujících léků, přesto si nevíme rady se životem a bojujeme s psychickými problémy.
… kde toho chceme tolik stihnout a dokázat a žijeme tolik různých životů současně, že nežijeme naplno ani jediný z nich.
… kde se my lidé považujeme za pány tvorstva, ale přitom nás dokáže zabít něco tak titěrného jako virus.
Jsme figurky na šachovnici světa…
… kde mít nahradilo být.
… kde jedna země má potenciál zničit planetu pro všechny ostatní.
… kde v jedné části světa umírají lidé hladem, zatímco ve druhé jsou popelnice plné jídla.
… kde média tvoří realitu, která není reálná.
… kde začínáme stovky projektů, ale málokterý dotáhneme do konce.
… kde i když máme vše, co můžeme mít, necítíme se šťastní.
Jsme figurky na šachovnici světa…
… kde žijeme vedle sebe, ale ne spolu.
… kde chorobně toužíme po pozornosti druhých, aniž bychom o někoho projevili zájem.
… kde vám každý vynadá za chybu, ale málokdo vás pochválí za dobře odvedenou práci.
… kde jsme navenek okázalí a bohatí, ale uvnitř zůstáváme strašidelně prázdní.
… kde máme obrovské domy, ale večeříme sami.
… kde jedny drogy zakazujeme a spotřebu druhých podporujeme.
Žijeme ve světě…
… kde nerozhoduje kvalita výrobku, ale jeho cena.
… kde jsme se naučili skvěle přežívat, ale ztratili jsme schopnost žít.
… kde člověk ztratil kontakt s přírodou, a tedy sám se sebou.
… kde se z lidského jednání vytratila slušnost a důstojnost.
Žijeme ve světě…
… který by se zhroutil, kdyby někdo vypnul elektrický proud.
… který je globalizovaný, přesto v něm neexistuje nic společného.
… který je zahlcený plastem, ale místo jeho redukce sílí jeho produkce.
… který je čím dál tím rychlejší, zatímco my jsme čím dál tím unavenější.
Žijeme v přelidněném světě…
… kterému ale zoufale chybí lidskost.
Žijeme ve světě plném lidí…
… ale bez lidí.
Jak těžké je být člověkem!
Autor článku: Tomáš Zářecký
Fotokoláže Marie Zieglerová
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Zase je tu nějaká epidemie? Imunitu skvěle podpoříte i smíchem!
Lucie Moravčíková: Koučování mi pomohlo objevovat samu sebe
Rok 2025 ovlivní čínské znamení Hada
Plzeň v záři oslaví 10 let
FOTOCITÁTY slavných
Magický den pro malé princezny v Martinickém paláci
FOTOREPORTÁŽ: Z Nairobi do Mombasy
Jak nakládat s množiteli zvířat?
Teta kněžny z Babičky byla poslední přítelkyní Giacoma Casanovy
Křišťálová zahrada plná kouzelných světel
Po stopách židovské obce v Plzni III: Mnichov počátkem konce
Novoroční
Barborky a modré z nebe
Zpověď kriminalisty 2: Zločinci za mnou chodili žádat o věnování do knihy!
Zpověď kriminalisty 1: Šumava mi přirostla k srdci
Šťastné a veselé... a co ti nešťastní?
FOTOPOSTŘEHY zasněžené
Tři základy české kuchyně
Pojďme si to užít!
Po stopách židovské obce v Plzni II: Od požáru ke zlatému andělovi
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.