Příběh o mnoha podobách lidství, o touze pochopit nepochopitelné, o krutosti, zlu a pokrytectví. O neskutečné křivdě, bolesti a vině. O lásce. O bezútěšnosti, o tom, kam až člověk dokáže zajít ve své zaslepenosti. A také o síle člověka, který už nemá pro co žít a přesto stále žije, přežívá, čeká...

Bolestné, plné beznaděje, krutosti a hrůzy. Ale zároveň zaplněné nadějí, vírou a malými, nepatrnými zázraky.

...nechám v pokoji otevřené dveře, je krásně, tak aby léto mohlo přijít na návštěvu...

Příběh Klárky a Helgy, nerovného přátelství malé holčičky a staré, životem uvláčené ženy. Příběh o naději, lásce i smíření.

Lidi jsou stejně divná rasa. Pořád mezi sebou válčí, tu pro tohle, tam zas pro něco jiného, většinou vlastně ani nejde o to, pro co se válčí, ale jestli se válčí...

Příběh, který by nás měl varovat, aby k něčemu takovému už nikdy nemohlo dojít. V dnešní době víc než dřív burcující a naléhavý. Jako křik trýzněného, který nikdy neutichne.

Prostě na mě zapomněli, Jiří Holub
nakladatelství JaS 2015