Meditovat a tvořitTichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešla
Co mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní ledenPo stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězením5 významných kulatých výročí české kulturyFantomová bolest – česká premiéra působivého tanečního dramatu8 překvapivých faktů o kultovním Jurském parkuTanči aneb pohybovník Po kafkovsku nejen o PrazeVrcholí „Line“ edice Suprahonu – Blues Rock Line 1968-894. února, den boje proti rakovině: Počet lidí s touto diagnózou roste...Láska k temnotámForman na Letní scéně Musea Kampa
Jeden přítel mi nyní k 42. narozeninám na facebookový profil napsal přání, jehož si moc vážím – a na něž jsem reagoval výše uvedenou básní, takže ho ocituji: „Máš duši dítěte, tak ať Ti vydrží touhy a sny. Ať nejsi dospělý, jako mnozí kolem, kteří dospěli k hájení svého zájmu a klidu! A stále lepší inspiraci!" K tomu dodávám: Pokud dospělost znamená otupení a rezignaci kvůli relativnímu komfortu a falešnému uznání, nechci dospět nikdy.
Dospělost by měla zahrnovat odvahu hlásit se k duši dítěte, a ne se stát brněním pro oploštělost a přetvářku.
Nezapomínejme na Císařovy nové šaty a důležitost hlasu dítěte. Neumlčme ho v sobě, jinak ztratíme kus svého já, součást své integrity…
Máš duši dítěte – psal přítel na Facebooku. Sny a touhy přeje mi – a lepší inspiraci. Já říkám, vyjděte – a podejte si ruku. Stůjte rovně před těmi, k nimž hrdý respekt ztrácí. Srovnáme svět se zemí? Již konec agitací. Zařadit se do masy, v níž všichni zapomenou ptát se dřív, než prohlásí, poslušně na kolenou, že je troska spravená? Tím za komfort se splácí? Máme mlčet – proč asi? Stačí jít za ozvěnou: Dospět – co to znamená? Pro mě ne rezignaci. Kdo že je dospělý? Kdo čeká na seppuku? Kdo se s falší spokojí – a s prázdnou imitací? V dáli znějí gospely a ryk krvavých pluků. Mír spočívá v pokoji, kde smuteční host zvrací. Povrchním nás odkojí – mnozí jsou vzorní žáci. Kdo se málo ohýbá, toho hned napomenou, že mu klesne obliba. Ať kráčí za odměnou. Máme dělat ramena. Vždy do očí to bací, co že platí pro časy, v nichž přetvářka je cennou: Dospět – co to znamená? Pro mě ne rezignaci. Být tím kdo popře se? Kdo přisátý je k struku, v němž se jedy hromadí a vedou k toxikaci? Hlásit se k noblese – a schovat za záruku, že lze žít i po mládí? Však co je motor hnací? Tam, kde bzučí ovádi, se slavík těžko vrací. Zvídavost strach zastíní – morálku tvrdou měnou, kdy bordel zvou svatyní – mršinu navoněnou. Jsou-li srdce kamenná – krev plyne bez vibrací. Nejspíš plochost zaviní, že fetiše se klenou: Dospět – co to znamená? Pro mě ne rezignaci. Oblečeni do dresů jsme směsí bezejmennou. Hnáni zmarem k progresu v proměně za proměnou. Láska – to je plamen a les, co se nevykácí. Extrém v sobě ponesu – ne duši nalomenou: Dospět – co to znamená? Pro mě ne rezignaci. Audioverze: http://www.muamarek.cz/files/mp3/zadnou-rezignaci.mp3 Obrázek: archiv autora (vlastní kresba) ![]() |
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.