Otcovi psí smrt (díl třetí)Ranní údivOtcovi psí smrt (druhý díl)Otcovi psí smrt (díl první)Tři hořkosladké básněUpíří kousnutí
Když pravda bolí až přílišCo mě v dubnu zaujalo na NetflixuTajemné město Mayů ožívá: Češi a Slováci našli nejstarší observatořAI v rukou Martina PetiškyUděláš chybu, umřeš aneb Magoři na kole Zářivý úsměv bez následků: Mýty a fakta o zubních fazetáchCo mi vadí na fanouškovi Stephena KingaTip na výlet: Na Novopacku se pěstoval spiritismusBreuer. Čech v Americe, kterého po letech objeviliMůry noci a jiné horory let 1870-1912Máme to v kufru! Biografický film o Nepelovi je už natočenýNa svět objektivem hledím...
Tuto báseň jsem napsal 5. 6. 2019. Připadá mi stále aktuální.
Kdo vzývá svobodu, sám do chomoutu leze, boří se limity a překračují meze, boří se limity, vzory jsou v nedohlednu. Opět je srovnán krok – a jediná je teze, stačí jen hodit kost – a lačný se hned veze, stačí jen hodit kost, tu ohlodanou, jednu. Někam se poděli, kamsi se vytratili, kázali o strachu, jak proradný je, shnilý, kázali o strachu – snad přišla nyní něha? Nepadne argument – však padne každou chvíli zas další zábrana – a právo trpí, kvílí. Co padne? Zábrana – a mráz po těle běhá. Roste tu agrese – byť déšť ji nezalévá, boty se zalesknou – je zcela prázdno zleva, boty se zalesknou a uniforma sedí. Co zraje nezvykle? Ne, nebude to réva. Řeč kamsi zmizela, každý se jenom hněvá, řeč kamsi zmizela – zde nejsou odpovědi. Nikdo nic neslyší, nikdo nic neposlouchá, hubí se pavouci, aby žít mohla moucha, hubí se pavouci – však síť se hustá spřádá. Dva různé metry ční – ty nezahalí roucha, kdo hrál si na světce – sám podle druhé šťouchá, kdo hrál si na světce, ukáže v nouzi záda. Kdo řečnil o zášti, ten sám ji nyní živí, kdo lháři povrhnul, sám kácí fakt jak dříví, kdo lháři povrhnul, sám vytvářet jde spamy. Myšlení zabolí – a tak se radši křičí. Bytů je pramálo, tak nezvoní se klíči, bytů je pramálo – kdo bez něj je, je němý. Druhý je nevnímán. Zda v správné frontě stojí? Kopou se příkopy a vyzývá se k boji, kopou se příkopy – hrot krumpáčů mě děsí. Co připnou na klopu těm, kteří neobstojí v prověrce názorů, kdy máme se stát stroji, v prověrce názorů – zahnáni na útesy? Audioverze básně: http://www.muamarek.cz/files/mp3/nikdo-nic-neslysi....mp3 Zdroj foto nahoře: pixabay.com Zdroj foto dole: vlastní ![]() |
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.