Náročný denNenaplněnáNezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, když
Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!Dojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihFotograf hvězd Bruce Weber vystavuje v Praze!Řeky Otomara DvořákaStrhující výkon – Andrew Scott ve hře Váňa
Snažím se tu dobu vyvolat
kdy počal jsem rozum bráti
zvědavě se při tom podívat
jak život se tím krátí
tenkrát však byl celý před námi
když zasedli jsme do školních lavic
bylo nám šest
a toužili na víc
v té škole nebo spíš klášteře v pobřežní ulici nad řekou Mží pod ochranou sester té kongregace matky boží de Notre Dame byly to vlastně učitelky a navíc ještě mladé dívky krásné jak obrázek - zvaly nás do tajů poznání a nejkrásnějších pocitů i s panem Foglarem a jeho nesmrtelných hochů plni úžasu nad soumrakem v Růžovém dolíku měsíční září nad zátokou s nočním bobříkem vyplněným strachem to byl náš život uprostřed města těch chlapců vychovaných v ideálu lásky ke všemu krásnému když dělávali jsme dětské akademie stále jiných převleků - to sestřičky také vymýšlely byť odehrávaly se i v mimoškolní době pro lásku k nám nebyla asi žádná doba marná tak zažili jsme i mnohé církevní svátky mezi nimi i první přijetí Pána když bylo nám deset v klášteře byla hostina jíž předcházel půst slavná snídaně a ty úsměvy veselí i když jídlo bylo chudé byla přece válka ale to nevadí - nemohla ubrat na radosti když měl jsem tak krásný oblek velký dosti šila jej moje máti dej jí Pán nebe vypadal jsem jak námořník s velikým límcem a vážnou tváří a co teprve naše holčičky bylo jim také deset krásné žabičky pel mladosti žádnou nevynechá ty krásné šatečky jak naše družičky A skončila naše škola obecná tak jako každé posvícení nic netrvá věčně dnes ani klášter není ani zahrada jeho a vůbec celá ulice vše polkla nová dálnice s novým mostem jenž nahradil naši lávku kterou jsme se brali každý den do školy kterou jsme milovali zůstane kdesi v hloubce vzpomínek a zapálí v duši plamínek abychom nezapomněli Jan Alexander 3.8.22 Zdroj foto: pixabay.com |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.