Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Tip na výlet: Z empírového unikátu na gotické DobroniceTip na výlet: České BudějoviceTip na výlet: Litoměřice jsou diamantem severuMáte rádi fantasy žánr a historii? A už jste byli na PevnostConu? Dokumentární film na tabuizované téma smrtiKino, jak ho neznáteSlibný start sezóny v Divadle ViolaKaždý dokáže změnit svět – Ozi: Hlas pralesa Algoritmus lásky – Paradoxy současného světa v mimořádném románuObrazy Josefa Kotrby se objeví hned na dvou výstaváchDivadlo Na zábradlí připravuje pět nových titulůGodzilla ve spáru Masarykovy univerzity
Před budovou Úřadu vlády se zastřelil muž v seniorském věku. Třebaže již od činu pár dní uplynulo, média jsou na informace skoupá. Nevíme, jak se dotyčný jmenoval, jaký měl příběh – a proč ho ukončil tak drastickým způsobem. Tušíme však, že místo svého odchodu si nezvolil náhodně. V minulosti měl před touto budovou demonstrovat.
To ticho kolem jeho odchodu a hlavně motivu pro něj by nás mělo z podstaty děsit. Stejně jako fakt, že veškerá pieta spojená s jeho činem je soustavně odstraňována. Žádné svíce nehoří, květiny na chodníku rovněž neleží. Jen tam stojí plot a policisté. Hlavní je patrně nepobuřovat. Ještě by mohly vznikat paralely k jiné podobné události v našich dějinách – a tyto paralely jsou pro stávající vládu evidentně nežádoucí.
Oplocena jsou poskvrněná místa: Chorobná plytkost zasahuje dřeň. Odstranit svíčky se již četa chystá. Na zdi pak bude nápis: Zapomeň. Odešel člověk – zůstala však tíha, tíha, jež nyní drtí mnohé z nás. Přesto se najde někdo, kdo se zdvihá, a tento někdo zvedá i svůj hlas. Krev zatím smyli – zpráva jaksi vázne: V tichosti mizí další z jasných stop, jak moc nás dusí klima nehorázné, jak moc jsme skleslí, naštvaní a trop. Vosk drhli silou, aby nepřekážel. Květiny v koši vysílají vzkaz: Pes v lomu vyje. Chopí se ho paže? Pes v lomu vyje – než mu srazí vaz. Co víme o něm? Mlčení se táhne jak fronta bědných frustrovaných těl. Kdo tůní čirou zve to, co je bahnem, je buď sám lotr – nebo naletěl. Chodník je zlitý – na tváři má akné. Na tváři, kterou křiví zpupný škleb. Vždyť ani náznak křivdy neprosákne, aby vztek lidí nešel na pohřeb. Prázdno je, úzko, pod patami smůla, kterou pak lepí na prostředky čel. Tíseň se opět v šedavé tmě hnula, aniž kdo věnec v dešti obrečel. Zas nový zákaz porozen je v kázni, aby nám paměť ohraničil plot. Věřím, že ptačí trylek nad ním zazní, který nám sdělí, že jde o život. Audioverze básně: http://www.muamarek.cz/files/mp3/o-zivot.mp3 Zdroj foto: pixabay.com |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.