Pojďme se spolu ale spíš podívat na ty méně tradiční a snad tedy méně lákavé expozice.

S velkou dávkou pochybností možná přistoupíme k mineralogické sbírce. Očekáváme tu jednotvárnou nudu - což je ovšem přesně opak toho, co opravdu zažijeme. Expozice nás očaruje svou rozmanitostí - stejně jako ta přírodovědná - tryská na nás barvami, tvary a krystaly... Příroda je prostě úchvatná! Sledujeme dokonale provedené řezy a dochází nám, jak úžasná magie se skrývá v srdci minerálů. Je to skoro jako zázrak - svrchu takřka obyčejný kámen, uvnitř dechberoucí poklad. Wow!







A když se rozhodneme navštívit také expozici modernějších dějin, konkrétně těch z 20. století? Musíme nejprve přejít do vedlejší budovy stvořené pod vlivem socialistického realismu - a možná nás napadne, že celá ta budova je muzem 20. století. Každá místnost, chodba a schodiště čpí krabicovitě nudnou šedí, kterou nikdo neoprášil... Expozice hezky koncipovaná, od každého trochu, ale nejvíc nás obvykle zaujme něco, co se týká nás osobně. A já tu objevila kuchyň svojí babičky! Je to spíš nostalgie než historie, vždyť existovala ještě nedávno. Babička takhle žila až do své smrti.



A nakonec mě v muzeu nejvíc překvapilo a dalo by se říci, že vyloženě dostalo do kolen, co bych nečekala. Spojovací chodba mezi historickou a novou budovou. Procházíte skrz ní a dost možná tudy jen prosvištíte, jako já napoprvé. V tom případě zaregistrujete pouze krátký úryvek z celého asi dvacetiminutového filmu, jenž tu představuje samostatnou multimediální expozici "Momenty dějin". Napodruhé jsem se tady už zastavila. A protože mě film zaujal, nechala jsem se inspirovat lidmi kolem a dřepla si na zem, jen tak. Užívala jsem si to! Zůstala jsem, dokud film neběžel dokola, aby mi opravdu neuteklo vůbec nic. Byla to velmi hezká tečka za dnešní návštěvou. Tečka zachycující pomíjivost lidského života. V kontextu s vývojem celé planety v člověku zanechá zvláštní pachuť... Velmi nápadité a povedené! Přitom žádné složitosti... V jednoduchosti je opravdu krása!


 


Tak se budu těšit na příště. Věřím, že mě tahle staronová kráska za pár let zase znovu něčím překvapí...