Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Znojmo podle Moniky FrecerovéOsvědčené verše z pradávné MateřídouškyDětská, ale nedětinská hrubínologieSta let by se dožil Fidel CastroCo mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázkaBásník HalasJohnu Dicksonu Carrovi by bylo 120 letKdo byl Frank HellerProdaná nevěsta pod širým nebem na zámku Liteň120 let od narození kouzelníka RawsonaMajor Zeman a zavražděná
| Mám srdce vystřelené z pouti. Mezi černou a bílou mísí se v něm celé spektrum. Však jak mám cítit, když je papírové? V paprscích vyčtu, kde zbývá prázdné místo. Co je třeba spojit. Jak marioneta vlastních zákrut se odpoutávám ze šustivých nití. Pokračuji dál gepardími skoky. Na obloze zavěšené nové srdce. Oči doširoka otevřené. Zdroj obrázku: pixabay.com |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.