Meditovat a tvořitTichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešla
Co mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní leden5 významných kulatých výročí české kulturyPo stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězenímFantomová bolest – česká premiéra působivého tanečního dramatu8 překvapivých faktů o kultovním Jurském parkuTanči aneb pohybovník KVÍZ: Jak moc znáte oscarové filmy? Ukažte se!Po kafkovsku nejen o Praze4. února, den boje proti rakovině: Počet lidí s touto diagnózou roste...Vrcholí „Line“ edice Suprahonu – Blues Rock Line 1968-89Láska k temnotám
Pro všechny píšu teď, kteří jsou opuštěni, vydáni napospas a obklíčeni slovy, z nichž roste chladná zeď, přes kterou vidět není. Pro ty, jimž mizí hlas, že příběh nedopoví. Co že jim toužím říct? Že nemusí být sami. Vím, že je přešel smích a úzkost rýhy vrývá. Vidí svět z popelnic, svět, jemuž páchne z tlamy. Mohutná tíseň v nich je nebývale tklivá. Čekají hrozný pád – již zcela na okraji, vydáni ze všech sil, ještě jim ústa lepí. Jsou zvyklí pozbývat sny, jež jim zaorají. Kéž by je neděsil svět nebývale slepý. Těm všem chci popřát svit, jenž přijde po temnotě, a slova bez lana, jež nevyřčené rdousí, aby šlo uvařit i více, než pšouk v hmotě, jež tráví, neslaná, zažraná za licousy. Zdroj foto: https://pixabay.com/ |
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.