Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Pokusnej Motýlek otevírá tabu autoimunitních onemocnění i cestu k sebepřijetíKonec pohádky?Osud budoucího filozofa KlímyRakovina dutiny ústní postihne stovky Čechů ročně. Poznejte příznakyJak psal Klíma Ladislav svá dramataVyšel televizní scénář seriálu Bouře stoletíKřtíme, čteme, podporujemeStříbrná svatba České republiky a Cinema CityDěsy MUDr. Emila TrévalaAntarktida, Arktida, kačeři a strýc SkrblíkKonec zrcadlového bludištěDnes máme výročí: 9. 10. se narodil Vladimír Menšík
| Věřit v něco krásného. Co nás ještě čeká? Také mám bolesti. Zavolali jsme ti po půlnoci sanitku. Teď si telefonujeme z nemocnice jako v románu. Návštěvy jsou zakázané: ležíš na infekčním s COVIDEM, ale už mimo nebezpečí. Těším se na tvůj dotek. Brzy tě pustí, klubíčko moje. Máš měkké hebké ruce. A podlomené zdraví, jako já. Ty jsi dostala dvě očkování, a já pět. Zdroj obrázku: pixabay.com |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.