Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Znojmo podle Moniky FrecerovéOsvědčené verše z pradávné MateřídouškyDětská, ale nedětinská hrubínologieSta let by se dožil Fidel CastroCo mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázkaBásník HalasJohnu Dicksonu Carrovi by bylo 120 letKdo byl Frank HellerProdaná nevěsta pod širým nebem na zámku Liteň120 let od narození kouzelníka RawsonaMajor Zeman a zavražděná
| Nosím klapky na očích. Blízko zuří agresivní tma. Ležím jako malé dítě v Boží dlani. Přesto nemožno ruch neslyšet. A On se neuráží, když se chvěji. Jeho prsty chlácholí a nepropustí duchy. Jsem v bezpečí jako v zámku z něhy. Odpočívám zraněný. Moje rovnováha kolísá den za dnem. Ale rána nejsou teskně stejná. I přes dno moře - uprostřed potopené Atlantis. Zdroj obrázku: pixabay.com |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.