Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Co funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduAngličtinářkou na Západočeské univerzitěKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisDvousetletý Gustave MoreauTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíMilovník knih v roli kataOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Řádky jsou smazané – v mezerách klíčí glosy, až bezmoc pramení tam, kde se vlévá zášť. Kdo těch se zastane, kdo denně kříž svůj nosí na slabém rameni, jež kryje starý plášť? Sny dávno semleté do pytle ze stejnosti nikdo snad nehledá – již dávno sešlo z nich. Nic než jed nekvete – propast nic nepřemostí, jen paměť, šereda – si neodpustí smích. Trpký a hořce zlý vytváří táhlá echa, krysy se rozlezly – a s nimi stoka spěchá. Půda je spálená – a vzduch je toxický. Však natruc pohromám vždy něco nové klíčí. Já radost z toho mám, že zrod má plno příčin: Naděje znamená nemuset do klícky… Foto: pixabay.com |
Moc hezké a výmluvné.
Velmi děkuji.
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.