Exotika zasahuje všechny mé smysly, překvapivě včetně těch sluchových. V prvním skleníku se houpu s tóny v mexickém stylu, ve druhém se nechávám unášet zvuky přírodními.

 

Každý přechod ze skleníku do skleníku pociťuji velmi intenzivně fyzicky. Rozdíl mezi teplotami a vlhkostí mě nutí se svlékat a zase oblékat. Nadechnout se víc. Procházím mezi rostlinami a u těch trnitých zkoumám ostrost. Je jich tu celkem dost, alespoň v první "mexické" části. (Šípkovou Růženku by sem pouštět určitě neměli.)

 

Potkávám dětskou výpravu, která má exkurzi s výkladem. Chvíli se přifařím a poslouchám s dětmi. Je to docela zajímavé. Člověk většinu cedulí s popisy mine a málo se tak dozví. Slibuju si, že dál budu více cedulky studovat.

 

Stejně jako ty děti, i mně přitáhnou klece a akvária, do nichž zvědavě nakukuju. Není jich tu moc, ale příjemně zpestří jednolitý floristický svět. U želv trávím delší množství času. Baví mě je pozorovat, jak se část z nich přesouvá z jednoho konce výběhu na druhý. Nasávám jejich zpomalený klid.
 




Je mi tu dobře. Prostředí působí velice autenticky, místy si opravdu připadám jako v džungli - stačí se nedívat přímo nad sebe, na skleněnou střechu. Jinak ale nechybí zurčící vodopád ani zákoutí, kde jste aspoň na chvíli dostatečně schovaní před civilizací.





Nechávám to na sebe působit. Představuju si, jak bych se asi cítila, kdybych se procházela mezi stejnými rostlinami v reálu. Myslím, že bych se bála. I tady, v bezpečí teplického skleníku, vnímám divokou nespoutanost, kterou se tu povedlo perfektně napodobit. 

 

Některé květiny znám, ale roste tu spousta takových, které vidím poprvé. Uvědomuju si, že by bylo fajn přijít příště v jinou roční dobu a sledovat proměny zahrady. Pokaždé pokvete jiný druh.

 

Ve venkovní části sice potkávám mnohem větší počet rostlin, které znám, přesto si procházku neužívám o nic méně. Procházím různá zákoutí, klikatící se cestičky, studuju kombinace barev i rozmístění dekorací.





Imponuje mi prostor pro relaxaci a čtení, i když ho kvůli dešti využiju jen na chviličku. Tiše sleduju cvrkot kolem a nacházím i pár inspirací pro svou vlastní zahradu.
  




Moc jsem si to užila! Přestože jsem zmokla, načerpala jsem tu jak spoustu klidu, tak zároveň i spoustu nápadů, které tu přichází jaksi samy od sebe, úplně bez námahy. Není nad to "uvolnit ventil a vypustit". V duchu tvořím předsevzetí, že se sem snad zase někdy vrátím, třeba v jiném ročním období...