První den se lehce rozkoukáváváme a zvykáme si na vedro. Navštěvujeme vodopád a kocháme se horami v dálce. Stejně jako v sousedních rakouských Alpách i tady potkáváme hejna krav - jen to cinkání zvonců tu trochu chybí.


Druhý den vyrážíme z biatlonového stadionu Pokljuka a od samého počátku jdeme pořád a pořád do kopce. Míjíme planinu Konjščica a chvíli váháme, zda budeme pokračovat, protože mraky trochu straší bouřkou. Nakonec se ale oblačnost trochu rozpouští, tak míříme dál. Krpál je to čím dál prudší, ale nevzdáváme se. Vystoupáme až do sedla Srenjski preval a užíváme si dechberoucí výhled dolů.



Pokračujeme dál na Viševnik, kde se nám otevírá přenádherný výhled k Triglavu. Jsme tu úplně sami! Suprová trasa, ale již poněkud náročnější, rozhodně pro žádná turistická mýdla. Vzdálenost sice není nijak dramatická, ovšem to převýšení dá stehnům docela zabrat.


Třetí den volíme turistický odpočinek. Svezeme se ziplinem nad Sávou Dolinkou s nádhernými výhledy a trochou dobrodružství. Jezero Bled svádí ke kochání a je určitě fajn se svézt na loďce k ostrovu v jeho středu. Méně jásavě však podobné nápady přijímá peněženka, která náhle citlivě hubne...


Čtvrtý den volíme nejprve přiblížení jednou z mála místních lanovek na Rjavu skalu a odtud už poctivě pěšmo na Šiju, kde se hodně dlouho kocháme a kocháme, vůbec se nemůžeme nabažit. Odtud přecházíme na Vogel a jsme sice celí umoření vedrem, přesto totálně nabití těmi nádhernými výhledy. Děkujeme za každý mrak a fouknutí větru. 



Pátý den volíme z důvodu počasí opět jako odpočinkový, čeká nás 33 stupňů. Takže obejdeme Bohinjské jezero a co dva kilásky se zastavíme na osvěžovací pauze... Příjemně proflákaný den a přitom to stejně menší túřičku dalo.


Šestý den vyrážíme od Bohinjského jezera kolmo vzhůru po strmém skalním štítu Komarča. Nevěříme, že se dá tohle vražedné stoupání zvládnout za dvě hodiny, ale jo, vážně dá. Máme radost, že držíme tempo s turisty o více než polovinu mladšími. Míjíme Črno jezero, první z Triglavských jezer, a pokračujeme dál slovinskou divočinou, v níž průměrně jednou za hodinu potkáme dalšího člověka. Dost mě překvapí, když tady uprostřed lesa narazíme na lilii zlatohlavou, roste přímo u cesty.


Přicházíme na romantické Dvojno jezero a první chatu, která je často výchozím bodem při dobývání Triglavu z tohoto směru. My už dnes víme, že tudy zítra nepůjdeme - svůj původní plán jsme vzdali. Slovinci od jara bohužel 2,5násobně navýšili ceny, takže bychom za třídenní přechod zaplatili víc než za celý týden dovolené předtím. Vzdát se Triglavu nám navíc usnadnil fakt, že horka probudila můj již dlouho léčený zánět zubu, musím se co nejdřív vrátit do ČR.

U jezera se ale rozhodujeme změnit dnešní plán podruhé. Máme ještě dost sil a tak volíme místo stejné zpáteční cesty okliku přes Koču na Komni a zároveň si tím usnadníme klesání zpátky k Bohinjskému jezeru. Cesta je to úžasná! Různorodá, houpavá, krajina se pořád mění, procházíme různými typy porostů i skal a nepotkáváme ani nohu. Jsme na konci světa! Přenádherný zážitek, v našem připadě zkomplikovaný pouze opět hrozící bouřkou. Tentokrát to ale vypadá vážně. Pospícháme tak, že nemáme moc čas fotit a poslední dva kilometry k chatě už v podstatě běžíme. Abychom to zvládli, cestou připomínám Zátopkovo: "Když nemůžeš, tak přidej!"

Dobíháme k chatě a dáváme si zaslouženou kávovou pauzu. Je nám fajn. Sledujeme, jak bouřka kolem nás obchází, slyšíme hromy, vidíme blesky i déšť procházející nad jezerem - ale přímo nad námi nespadla ani kapka. Po hodinové pauze tedy scházíme dolů k jezeru. Cesta vede mezi stromy, a i když je klikatější a delší než v sousední stěně Komarča, rozhodně je příjemnější svým sklonem a tedy je pro nás, již fyzicky unavené, i bezpečnější. Dnešní túru vítězně označujeme za královskou. Urazili jsme 28 km s převýšením 1500 metrů. Nářez, ale bombastický!

A Triglav? Vůbec nevadí, že tentokrát zůstal nedobyt. Necháme si ho na příště. Stejně je tam plno lidí, kteří přichází i kratší cestou ze severu - a nás taková místa moc nelákají, šli bychom tam spíš z principu. Daleko víc mě mrzí, že se zrovna teď, když odjíždíme, tak luxusně vyčistila obloha, že by se o ty hory jeden pořezal. Ach jo, to by byly teprve fotky!