Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 25.5.2024, svátek má Viola 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Hory zpívají

28.08.2023   Veronika Švarcová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Hory zpívajíHuong je obyčejná dívka neobyčejného románu. Jako každá sní o své budoucnosti, miluje své blízké a prožívá vše, co osud přináší do jejího života. Stejně tak jako její rodný Vietnam prochází těžkým obdobím, tak i ona na pozadí dějin, bojuje s výzvami, neštěstím, ale i každodenní radostí.
Hory zpívají přináší čtenáři dějiny země jihovýchodní Asie společně s mezigeneračním příběhem rodiny Tran. Rodiny, která díky statečnosti jejich členů, lásce a odhodlání přečkala zuřící konflikty téměř stoleté historie Vietnamu.

 

Rodinná sága o lidské vytrvalosti, křehkosti rodinných pout a odhodlání. Cesta matky, která pro své děti obětuje vše, a spletitá cesta vnučky vyrovnávající se se zděděnou rodinnou zátěží.

Kniha Hory zpívají je příběhem několika generací rodiny Tranovy mapujícím téměř celé jedno století vietnamských dějin – od francouzské koloniální nadvlády přes nástup osvobozeneckého levicového hnutí Viet Minh, rozdělení země na severní a jižní část, válku ve Vietnamu až po současnost. Pohnuté dějiny země sledujeme očima houževnaté Dieu Lan a její vnučky Huong.

Pokud někdo není seznámen s vietnamskou historií, před několika klíčovými slovy anotace se nikterak nepozastaví. 
Ikdyž pod hnutím Viet Minh neposkládá nikterak moc znalostí, osoba s tímto hnutím spojená v podobě Ho Či Mina, už rozhodně známá pro mnohé bude.
Válka ve Vietnamu nám také není neznámá. Už jen přes slavné filmy jako Četa, Dobré ráno Vietname, Vlasy nebo Forrest Gump si dokážeme představit o jak velký konflikt se jednalo. Ale co nám nebylo tak často předkládáno, jak Vietnamskou válku vnímali samotní obyvatelé této země.
Přesto, ať patříte mezi příznivce historie nebo ne,  i méně zdatný jedinec vycítí z prvních informací knihy, o jak velké mezníky Vietnamu a jeho občanů se jednalo.

Do dějin společně s celou zemí tak vstupuje i celá rodina Tran. Kde jejich příběh začíná není zase až tak nutné znát, jelikož i čtenář místy váhá, zda je hlavní hrdinkou mladá Huong nebo její babička Dieu Lan.

Ve vyprávění babičky se chvílemi přenášíme do beztarostného dětství ve vesnici Vinh Phue na severu Vietnamu, láskyplných vzpomínek na uvědomělé rodiče, bratra, chůvu paní Tu. Kroužíme v myšlenkách nad věštbou pana Tuca, pohybem hvězd, které mohou změnit osud, rýžovými poli i řekou Lam třpytící se ve slunci. Smutně předjímáme blížící se změny v podobě levicového hnutí Viet Minh. Loučíme se vzpomínkami a přecházíme do současnosti v podobě Vietnamské války, malé Huong a Dieu Lan, která již plní roli babičky a strážného anděla celé rodiny.

Pamatuji si, jak mě zasáhla kniha Olive Kitteridge. Dodnes, když mám zvolit nejlepší literární počin, tak ona rozhodně patří mezi vybrané. Od Hory zpívají jsem očekávala slušně napsaný román, ale výsledek mě naprosto překvapil. Už jen tím, jak opomíjená je vietnamská historie z pohledu Vietnamu. Naprosto stejný pocit bezvýchodnosti, zmaru i vůle žít jako ve většině západní literatury. Procházíte všechny zákoutí lidského bytí a zjišťujete jak shodný je pohled na válku, ztráty i potřebu lásky. Vím, že se pozastavíte nad samozřejmostí této informace, člověk je pořád člověk, srdce stejná. Přesto si však dovolím oponovat.
Od dětství jsme vychováváni západním viděním světa. Kdo byl a je nepřítel, je v učebnicích přesně dáno. Kolektivní vinna těžko překonávána a historie je psaná očima vítězů. Málokdy se pozastavíme nad tím, jak například Vietnamská válka mohla být vysilující a demoralizující pro plno rodin jak v severním, tak i jižním Vietnamu. Uvědomujeme a truchlíme s rodiči, kterým navždy odešli synové za velkou louži bojovat pro velkou myšlenku. Američané včetně zahraničních spojenců ztratili kolem 60 tis. takových synů. Rodiče ve Vietnamu přes jeden milion (pokud počítáme i civilisty).
Válka byla vedena se značnou krutostí, bylo ničeno životní prostředí po celé zemi. USA použily proti rostlinným porostům herbicid Agent Orange, aby po odlistění přestal prales partyzánům sloužit jako bezpečný úkryt. Použity byly i další chemické látky, jako kyselina dimethylarsinová (Agent Blue) na zničení úrod rýže. Nejenom lidé, ale i příroda byla na několik desítek let postižena. Vojáci odešli, ale chemická stopa je čitelná v zemi i dnes.

Hory zpívají nás přes rodinu Tran provází všemi takovými konflikty posledních sta let. Už nevidíme pouze informace v podobě statistik a pouček. Stáváme se součástí této rodiny v jejím rozkvětu. Jejich osudy se postupně rozkrývají a my zjišťujeme, jak moc nám záleží s každou další stránkou, aby osud k nim všem byl milosrdný.
Vyprávění se pohybuje na dvou dějových linkách, postupně přibývá jmen, ale čtenář se i přes to vše velmi dobře orientuje. Popisy Vietnamu samotného jsou malebné. Autorka (a s ní i překladatelka) si mistrně hraje s bohatou škálou jazyka. Velice poutavě popisuje divokou krásu venkova, krajiny i samotného hlavního města. Vše je naváženo v příjemném množství a každou chvíli je samotný děj knihy prostoupen životními moudry, které vás donutí na chvíli se pozastavit, popřemýšlet, procítit.




Kniha je prostě a jednoduše napsána s naprostou vyvážeností. Vše je v ní odměřeno, máte jako čtenář čas procítit. Neutápíte se v nekonečném popisování nebo ději. Nenutí vám žádnou myšlenku. S úctou přistupuje k tradicím, rodinným poutům. Lidskost je "zpívajícím horám" vlastní. Vlastnost, která mě vždy dokáže nesmírně v literatuře nadchnout. Pokud ji totiž umí spisovatel, jako v tomto případě, mistrně využít pro své vyprávění, je v tomto přístupu obrovská výpovědní síla. Kniha získává na věrohodnosti a je krásné, když dokáže promlouvat napříč kontinenty. Pomyslný klobouk dolů. 

Ač by se mohlo někomu zdát, že pro pochopení historických faktů této země je zapotřebí mnohem důraznější a hlubší rozbor, jak se říká " až na dřeň". Úplně bych v podobném přístupu neviděla vždy kvalitu knihy. Ne každý (ani druhý, třetí, patnáctý) unese podrobné zpracování byť menšího vojenského konfliktu, natož např. Vietnamské války. Je dobré si pamatovat, jak už jsem napsala, že oficiální historie je psána očima vítězů. Často pro větší pochopení toho všeho je mnohem důležitější niterný lidský přístup, kdy se čtenář více ztotožní s hlavním hrdinou. Pokud je navíc vše podáno i velice kvalitním psaním, výsledek přijme x krát více knihomolů než kdyby polovina knihy obsahovala mocenské a geopolitické informace. Lidskost promolouvá k lidem, kvalitní jazyk a přiměřená porce informací, jako tomu je pravě v této knize.

S klidným svědomím mohu napsat, že jsem nadšena. Hory zpívají nejenom mně, ale jsem naprosto přesvědčena, že mnoha dalším čtenářům.

Hory zpívají
Nguyen Phan Que Mai
Překladatelka: Bronislava Grygová
Jota, 2023

 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.028 s