Trýzeň a touha – co se rodí v naší mysli – román Meg Masonové
04.09.2023
Stanislav Polauf
Literatura
Vybrat si jako hlavní téma své knihy duševní nemoc a s ní spjatou trýzeň je spisovatelsky odvážné. Jak takové téma uchopit, pokud nepopisujete vlastní příznaky a jak na vylíčení trápení bude reagovat čtenář navyklý buď na romantické selanky či na drsné kriminálky? Podle čtenářských reakcí je román australské spisovatelky Meg Masonové úspěchem.
„Naprostý skvost. Téhle knize jsem propadla,“ napsala Gilian Andersonová a nakladatelství Argo to cituje na titulní straně, stejně jako další kladné ohlasy. Příběh čtyřicetileté Marty je odvíjen zpětně a je vylíčen s velkou mírou citlivosti a porozumění. Od svých sedmnácti let Marta ví, že něco s ní není v pořádku, že zmatek v její duši nelze ničím vysvětlit. Symptomy se stále stupňují, jsou chvíle klidného života, kdy je jako redaktorka schopná psát a pracovat a pak dny, kdy není schopna jakékoli činnosti. Někdy to zachází až k ničení věcí, záchvatům smutku a nenávisti k ostatním. Marta se – neúspěšně – snaží najít příčinu a schopnost ze zmatků v hlavě vystoupit.
Návštěvy u mnoha psychiatrů nepomáhají. Každý najde nějakou jinou příčinu a dá různé léky. Ale vše je málo platné. Marta zkusí manželství s Jonathanem, které nemá šanci na úspěch a pak ji život sváže s přítelem z doby dospívání Patrickem, který jako lékař (byť jiného oboru) by ji mohl pomoci. Ani tento vztah není trvalým, i když trvá skoro osm let a Patrick má Martu zřejmě stále rád. „Celý svůj dospělý život se snažím přijít na to, co je se mnou špatně,“ přiznává své matce Marta. O chvíli předtím ji zaskočí otázka psychiatra, jakou diagnózu by si dala sama, jaký je její největší problém. Po chvilce odmlčení říká: „Že mi nejde být člověkem. Zdá se, že mi přijde mnohem složitější být naživu než jiným lidem.“
Ale román není jen a jen o Martě a jejích potížích. Je o lidech kolem ní, o tom, jak ji mohou či mohli pomoci a jak se k ní chovají a budou chovat. Ta směsicí často až bizarních postav, od sochařky a alkoholičky matky, tvořící nepotřebné artefakty, přes otce, horujícího básničkám, bohatou a náročnou tetu Winsome až ke své sestře Ingrid, rodící jedno dítě za druhým. Hlavně sestra, společně s druhým Martiným manželem Patrickem, se snaží mít na ni vliv a pomáhat jí, jak to jen jde. A ono to často nejde, duševní nemoc je jako bomba v mozku, která se občas rozprskne na kousky a ovlivní schopnost uvažovat. Jen díky svému okolí a lidem kolem sebe dokáže Marta žít, i když je mnohdy ze svého problému obviňuje. „Jenom nechci být na světě,“ říká jednomu psychiatrovi a ptá se, jestli ji na to může něco dát. Jsou to ale jen lidé kolem ní a hlavně Patrick, kteří ji mohou pomoci dostat se ze stavu „temnoty a izolace“ a pokusit se něco změnit, napravit, i když to bude znamenat „začít znovu a z ničeho.“
Meg Masonová citlivě popisuje všechny příznaky i následky emocionálních bouří v Martině mysli, snaží se postihnout kritické okamžiky jejího života, i když některé okolnosti buď opomíjí nebo je vyjadřuje zcela zkratkovitě. Pro duševní nemoc –jak by jistě řekl Sigmund Freud, kdyby se mu Marta dostal do ordinace, je důležitý sexuální vztah. Ten Masonová zjevně opomíjí. Marta jen suše konstatuje, že o panenství přišla s jistým doktorandem, který jí byl přidělen poté, co jí bylo ukončeno podmínečné vyloučení z univerzity nebo o knihkupci ve Francii, kde čtyři roky žila, říká „spala jsem s ním tři a půl roku a nikdy jsem ho nemilovala.“ Jak to probíhalo s Patrikem se můžete jen dohadovat.
Kniha není jen útrpným sledování duševní nemocí zdírané Marty a obavami jejího okolí. Je v ní i dost odlehčujícího humoru, jak v dialozích, tak ve vložených kratičkých citacích či poznámkách. Ty sice trochu narušují možnost zcela se „začíst“, ale nenechají čtenáře dojít až k vlastnímu smutku a beznaději.
******************************
Meg Masonová: TRÝZEŇ A TOUHA
z anglického originálu Sorrow nad Bliss přeložila Michaela Ritter Konárková
vydalo nakladatelství ARGO, Praha roku 2023