Televizní seriály jsou dnes nedílnou součástí zábavního průmyslu. Nabízejí širokou škálu žánrů, témat a stylů, které uspokojí různé vkusy a zájmy diváků. Některé z nich dosahují vysoké úrovně uměleckého projevu, jiné zase přinášejí lehkou a odreagovávající zábavu. Ale ne vždy tomu tak bylo. V 70. a 80. letech minulého století se objevila řada seriálů, které byly kritizovány za svou nízkou kvalitu, banálnost, stereotypnost a neoriginalitu. Tyto seriály se staly symbolem úpadku a nevkusu v televizní tvorbě, který trval až do konce studené války.

Jak se vlastně tyto seriály lišily od těch předchozích nebo následujících? Jaké byly jejich hlavní rysy a charakteristiky? A proč se vůbec objevily na obrazovkách? Na tyto otázky se pokusím v odpovědět. Představíme si některé z nejznámějších příkladů úpadkových seriálů 70. a 80. let.

Jedním z faktorů, který ovlivnil vznik těchto seriálů, byla ekonomická situace v USA i ve světě. V 70. letech došlo k ropné krizi, inflaci, recesi a sociálním nepokojům, které způsobily pokles důvěry veřejnosti v politiku a instituce. Televizní stanice se snažily reagovat na tyto problémy tím, že nabídly divákům únik od reality do světa fantazie, romantiky a dobrodružství. Seriály jako Dallas, Dynastie, Kmotr nebo Charlieho andílci prezentovaly život bohatých, mocných a krásných lidí, kteří řešili své osobní i profesionální konflikty v luxusním prostředí. Tyto seriály byly zaměřeny na emocionální napětí, intriky, sexuální aféry a dramatické zvraty, které udržovaly pozornost diváků.

Dalším faktorem byla technologická revoluce, která umožnila rozvoj nových žánrů a formátů televizní tvorby. V 80. letech se objevily první počítačové efekty, syntetická hudba, videohry a další inovace, které ovlivnily vizuální i zvukovou stránku seriálů. Seriály jako Knight Rider, MacGyver, Magnum nebo Alf ukazovaly nadané hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi nebo společníky, kteří bojovali proti zlu s pomocí moderních technologií a vynálezů. Tyto seriály byly zaměřeny na akci, humor, napodobování populární kultury a oslavu amerických hodnot.

Oba typy seriálů měly společné to, že byly vytvořeny podle jednoduchého a opakujícího se vzorce, který zaručoval komerční úspěch. Měly jasně definované postavy, které se nevyvíjely ani neměnily, měly jednoduché a předvídatelné dějové linie, které nezahrnovaly žádnou hlubší reflexi nebo kritiku, a měly atraktivní a efektní podobu, která upoutávala oko diváka. Tyto seriály byly určeny pro širokou a náročnou masovou audience, která chtěla být bavena a nezatěžována složitými tématy nebo problémy.

Tyto seriály však nebyly přijímány jednoznačně pozitivně. Naopak, vyvolávaly mnoho kontroverzí a kritiky ze strany odborníků i veřejnosti. Byly obviňovány z toho, že snižují úroveň televizní tvorby, že podporují konzumní a povrchní životní styl, že zobrazují zkreslený a idealizovaný obraz reality, že propagují násilí, sexismus, rasismus a další negativní jevy, a že ovlivňují negativně chování a hodnoty diváků. Tyto seriály byly považovány za symbol úpadku a nevkusu v televizní kultuře, který byl v kontrastu s kvalitnějšími a ambicióznějšími seriály z minulosti nebo budoucnosti.

Seriály, které se zapsaly do historie televize, ale ne zrovna pozitivně

Československá televize v 70. a 80. letech produkovala řadu seriálů, které se zapsaly do historie televize. Některé z nich se však staly také symbolem úpadku televizní tvorby.

Třicet případů majora Zemana (1975–1980)

Tento seriál byl sice velmi populární, ale zároveň byl kritizován za to, že se v něm glorifikovala komunistická policie. Zřejmě v důsledku politického tlaku té doby, který ovlivňoval televizní tvorbu, nebyl schopen použít kritický pohled na režim.

Chalupáři (1975–1977)

Tento seriál byl sice také velmi populární, ale často se mu vytýká, že je příliš sentimentální a že se v něm objevuje řada stereotypů. Přesto se snažil zobrazit venkovský život, často to bylo v idealizované podobě.

My všichni školou povinní (1984–1989)

Tento seriál byl určen dětem a dospívajícím, ale často se mu vytýká, že je příliš moralizující a že se v něm objevuje řada násilných scén. Opět ukazuje, jak komunistický režim ovlivňoval obsah televizní tvorby.

I přesto, že se v tomto období objevilo také několik kvalitních seriálů, jako jsou Tajemství proutěného košíku, Nemocnice na kraji města nebo Vlak dětství a naděje, je pravdou, že československá televizní tvorba v 70. a 80. letech byla poznamenána dobou. Mnoho seriálů z tohoto období je dnes hodnoceno za úpadkové a je spíše předmětem nostalgie než kladných ohlasů.

Seriály z let sedmdesátých a osmdesátých let jsou dnes důležitým součástí české televizní historie. I přesto, že se některé z nich staly symbolem úpadku televizní tvorby, mají své nezastupitelné místo. Tyto seriály jsou také důkazem toho, jak politické tlaky a omezení ovlivňovat tvorbu a obsah jakéhokoli televizního způsobu se promítají do programů.