Středověk, éra, která oplývala fascinujícími tradicemi, byla též dobou, kdy se konzumace alkoholu stala nedílnou součástí každodenního života. Ve srovnání s dneškem byl výběr alkoholických nápojů omezený, a přesto však středověcí obyvatelé Evropy měli na výběr: víno nebo pivo.

Víno: Královna středověkých krčem

Víno bylo bezesporu královnou středověkých krčem. Mnoho faktorů přispělo k jeho dominanci. Jedním z nich bylo podnebí - vinice byly rozšířeny v teplejších oblastech Evropy, což dávalo vínu přednost. Pivní chmel byl naopak náročnější na pěstování, a proto byla piva v té době poměrně omezená.

Středověké krčmy, z nichž některé se staly legendami samy o sobě, byly zpravidla útulnými a podkrovními zařízeními. Základem středověké krčmy byla stohová konstrukce, často zdobená dřevěnými sochami, květinami a starodávnými praporky. Stěny byly hrubé a vymalované do výrazných barev, a na stolech stály hrníčky a poháry, připravené k naplnění nápojů. Středověké krčmy byly místem, kde se konaly společenské události, kde se Villon a jeho společníci scházeli k živým debatám a zpěvu.

Pivo: středověký statečník

Pivo, ačkoliv bylo ve středověku méně populární než víno, mělo své místo v historii. Vyrábělo se ze zrn, obvykle ječmene, a bylo mnohem levnější než víno. To z něj dělalo nápoj pro běžné lidi. Pivnice vypadaly odlišně od vinic, často byly více průmyslového charakteru a byly umístěny v blízkosti měst, kde byla snazší dostupnost surovin.

Proč víno převládalo nad pivem?

Víno bylo preferované nejen pro svůj chutný a alkoholický obsah, ale i pro jeho spojení s křesťanskými rituály. Katolická církev hrála důležitou roli ve středověké Evropě a víno bylo nedílnou součástí eucharistie. To posilovalo jeho postavení v každodenním životě.

Villonova ode na středověkou krčmu

François Villon, slavný středověký básník a bohém, se věnoval popisu středověké krčmy ve svých básních. Jeho slova nám dávají pohled na to, jak se tehdy v krčmách žilo. Tyto básně byly jakýmsi průvodcem do světa středověké krčmy a zanechaly v paměti obraz tohoto období.

Středověké krčmy, kde se točí hranice mezi vínečkem a pivkem, jsou fascinujícím obdobím evropské historie. Víno mělo své místo na trůně, a pivní misky byly snadno dostupné pro širší vrstvy. To byl čas, kdy se společnost setkávala v těchto útulných zájezdních hostincích, a kdy i slavní básníci jako François Villon nacházeli inspiraci ve vůni vína a chuti piva. Středověké krčmy nám připomínají, že dějiny jsou plné, a že to, co piješ, může odrážet nejen tvůj vkus, ale i tvou dobu.

*François Villon byl jedním z největších francouzských lyrických básníků pozdního středověku. Byl známý svým životem plným zločinu a strávil mnoho času ve vězení nebo v vyhnanství z pařížského středověku. Mezi jeho hlavní díla patří Le Lais (Le Petit Testament), Le Grand Testament a různé balady, šansony a rondeau. Villon psal o některých ze svých zkušeností ve svých básních.

François Villon - jedna z jeho nejznámějších balad

 

La Ballade des pendus

Frères humains qui après nous vivez,

N'ayez les coeurs contre nous endurcis,

Car, si pitié de nous pauvres avez,

Dieu en aura plus tôt de vous mercis.

Vous nous voyez ci attachés cinq, six:

Quant à la chair, que trop avons nourrie,

Elle est piéça dévorée et pourrie,

Et nous, les os, devenons cendre et poudre.

De notre mal personne ne s'en rie;

Mais priez Dieu que tous nous veuille absoudre!

Si frères vous clamons, pas n'en devez

Avoir dédain, quoique fûmes occis

Par justice. Toutefois, vous savez

Que tous hommes n'ont pas le sens rassis;

Excusez-nous, puisque sommes transis,

Envers le fils de la Vierge Marie,

Que sa grâce ne soit pour nous tarie,

Nous préservant de l'infernale foudre.

Nous sommes morts, âme ne nous harie;

Mais priez Dieu que tous nous veuille absoudre!

La pluie nous a débués et lavés,

Et le soleil desséchés et noircis;

Pies, corbeaux nous ont les yeux cavés,

Et arraché la barbe et les sourcils.

Jamais nul temps nous ne sommes assis;

Puis ça, puis là, comme le vent varie,

À son plaisir sans cesser nous charrie,

Plus becquetés d'oiseaux que dés à coudre.

Ne soyez donc de notre confrérie;

Mais priez Dieu que tous nous veuille absoudre!