Kdo byli Kušité? Termín "Kuš" se v Bibli objevuje přibližně 54krát a převážně odkazuje na africkou oblast nacházející se na jižní hranici starověkého Egypta, dnes známou jako Núbie. Zatímco anglické překlady ho často interpretují jako "Etiopii," termín lze také chápat jako "Núbii," "Kuš" nebo dokonce "Súdán." Starověká Núbie zahrnovala severní a jižní oblasti dnešního Súdánu a Egypta.

25. dynastie Egypta, která trvala zhruba století od poloviny 8. do poloviny 7. století př. n. l., měla kušitský původ. Tato dynastie, vedená význačnými osobnostmi jako Taharqo (biblický Tirhakah), rozšířila svou vládu od srdce Súdánu až k Středozemnímu moři pod jeho vládou. Díky tomu se Egypt ve většině prorocké literatury Bible nacházel pod nadvládou faraonů z Kuše.

Kušité jako rozmanitý národ na základě ikonografických a textových důkazů jsou Kušité obvykle vykreslováni jako sub-saharští Afričané, často s černou kůží. Starověcí Egypťané, kteří Kuše dobře znali, je konzistentně zobrazovali s tmavou kůží. Asyrský král Esarhaddon dokonce popsal Taharqo a jeho královskou rodinu jako "tmavé jako dehet." Řekové je nazývali "Aithiops," což znamená "spálení obličeje," a považovali je za nejvyšší a nejhezčí ze všech mužů.

Sama Bible naznačuje odlišné fyzické rysy Kušitů, popisující je jako "vysoké" a "hladké." Někteří autoři Bible však zmiňují i hladkou a lesklou kůži. Zajímavý je také úryvek od proroka Jeremiáše, který se ptá: "Může Kušan změnit svoji kůži nebo levhart své skvrny?" I když někteří výkladatelé tento srovnávací obrat z Jeremiáše považují za známku starověkého izraelského předsudku vůči černošským Afričanům, Kniha Jeremiáš poskytuje velmi pozitivní obraz Ebedmelecha Kuše. Ebedmelech je význačný tím, že riskoval svůj život, aby zachránil proroka před jistou smrtí. Jeho projev víry v Hospodina mu vynesl osobní zprávu o spáse a bezpečnosti v době, kdy judejská šlechta padne pod meč Nebukadnesara, krále Babylónské říše. Ačkoliv byli zřejmě starověcí autoři povšimnutelní fyzickým rysům Kuše, jako byla barva jejich kůže, takové různosti se nestaly zásadními prvky společenské identity v dávném Izraeli ani jinde na Blízkém východě.

Kuš v Bibli:

Vojsko a Aliance Kuš je v Bibli představován především jako bojovný národ. Kušité se objevují převážně v vojenských kontextech, často jako spojenci Egypťanů, Libyjců, Sabejců a dalších. Kušité jsou známí tím, že dokázali sestavit velké armády s koňmi a válečnými vozy, což z nich činilo vážného soupeře. Podle 2. Kroniky přichází Zerah Kušan proti Judsku s koňmi, válečnými vozy a armádou milionové síly. Izajáš zvýrazňuje vojenskou schopnost kušitských válečníků, označujíc je za lid "obávaný blízko i daleko" a národ "silný a dobyvatelem."

Válečná pověst Kušitů je také dobře zdokumentována v blízkovýchodní antice, kde byli kušitští muži uznávanými vojáky a jezdci v Egyptě, Asýrii, Samaří a jinde. Kušité byli nedílnou součástí egyptské armády již od Staré říše. Zvláště během Nové říše (1550–1070 př. n. l.) sloužila skupina Kušitů známých jako Medjajové jako paramilitární policie v Egyptě a jako specializovaná strážci faraonů.

Přestože je Kuš v Bibli spojen především s vojenskými akcemi, takové závěry o této cizí národnosti dobře slouží rétorickým účelům biblických autorů. Z pohledu Bible byla kolektivní identita starověkých Izraelců orientována kolem nauky o vyvolení, která zdůrazňovala suverénní vládu Boha Izraele a vyvolený status Izraele jako jeho smluvní komunity. Koncept vyvolení Izraele zahrnoval odpor vůči polyteismu ostatních národů a vyvolával značnou negativní teologickou evaluaci neizraelských skupin. Proto jsou všechny spojení s cizími - a tedy i modloslužebnými - národy odsuzovány biblickými autory.

Vraťme se ke 701 př. n. l., kdy byli judejští elitní jednotky posílají do Egypta, aby navázaly spojenectví s Kušitskou dynastií a dostávají ostrou kritiku proroka Izajáše. Ti, kteří položí svou důvěru v Kušitský Egypt kvůli jeho hojnosti válečných vozů a koní, budou velkým zklamáním. Podle Izajáše budou lidé z Judska "zahanbeni kvůli Kušovi, jejich očekávání, a Egyptovi, jejich pýše". Pro proroka byli právě "silní a dobyvatelé" Kušité, kteří by měli přinést svůj tribut na "horu Sion, k místu, kde je jméno Hospodina zástupů".

Celkově Bible neklade důraz na etnické nebo politické charakteristiky Kušitů, ale spíše na morálně-teologickou hodnotící perspektivu. Vrací se ke konceptu vyvolení Izraele, který zdůrazňuje suverénní vládu Boha Izraele nad národy a vyvolení Izraele jako Jeho lidu. To znamená, že Bible je mnohem více zainteresována na morálně-teologické posouzení Kušitů a jiných cizích národů než na čistě etnické nebo politické charakteristiky.

Přes jejich vojenský význam byli Kušité podle Bible mnohem více vnímáni v teologickém a morálním kontextu. Jejich role ve starověkém světě a v Bibli nám ukazuje složitost a hloubku dějinných událostí, které jsou nám dnes méně známé. Kušité zůstávají fascinujícími postavami minulosti, jejichž příběhy nás inspirují k hlubšímu zkoumání historie a kultury dávných národů.