GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéKdyž se pravda stane zradouKniha o vytváření reklam formou obrázkového seriálu v naší zemi během 20. věku Kdo byl Vladimír Thiele?Omar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKaždá krize je příležitost, ukážou hrdinové zlodějské černé komedieVrcholné španělské baroko před VelikonocemiUmělecko-průmyslové muzeum v roce 2026 mezi tradicí a vizíCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Svět, kam příliš často nenahlížímeMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny
Na světě je má nová básnická sbírka: Domov na míru. Má od první do poslední básně jednotící tematickou linku: Apel na potřebu míru, na svět, kde se neválčí – a v němž je možné se rozvíjet a žít naplno, nikoli živořit a třást se, kdy vše bude rozmetáno na prach.
| „Domov na míru“ lze vykládat hned dvojím způsobem – jednak jako domov vystavěný na mírovém soužití – a jednak jako domov zbudovaný přesně podle svých představ. Oba tyto motivy se v mých textech prolínají – stačí zmínit následující básně: „Do tepu vran“, „Bez míru…“, Nač těším se…“ či sonet „Pro lásku boží“. Čtenář ale nalezne i básně s jinou tématikou, například „Baladu o dvou hlasech“, kdy si dělám legraci z vlastní výtvarné tvorby, „Duši“ či text věnovaný papouškům Ara, k nimž vyjadřuji svůj obdiv – „Jako svátost“. Své básně pojímám jako zamyšlení i podklad k dialogu. Spojuji své niterné pocity s okolním děním, které mě ovlivňují, jako ostatně každého z nás. Některé básně doslova burcují – například „Stín a jeho vzkaz“ či „Úpěnlivá“. Jiné naopak čtenáře konejší a snaží se ho v nelehkých časech povzbudit, což je případ těchto básní: „Na obzoru svítá“, „Vzájemnost nás spasí“ či „Mám rád svou zem…“ Tato kniha je určena všem, kterým se nežije lehce – a kteří hledají pověstné světlo na konci temného prostoru. Snad se k nim z těchto řádků aspoň pomyslný paprsek prodere. Osudový omyl Kdo nejvíc vede nabubřelé řeči, jak že je třeba velkých obětí? Ten, který první chvátá do bezpečí, zatímco jiným jatka posvětí. Ten, který žádá oběť sebevětší, až mnohé matky přijdou o děti, svým ratolestem dává jinou péči, o níž ten nuzný nemá ponětí. Ten, který druhým o morálce hlásá, sám se jen snaží urvat více masa. Hodnoty?: Faleš, mstivost, bezpráví. Prohrají všichni, kteří přesto věří, že vlci mají místo srsti peří: Důvěrou v lotry zlořád nespraví… Následující odkaz umožňuje stáhnout si básně zdarma - je však bez ilustrací. Zde je k dispozici: http://www.romanyzdarma.cz/knihy/552.pdf ![]() |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.