Krásné, silné, dechberoucí, a přitom hrozné, kruté, bolavé, šílené, zvrácené.... Příběh židovky a nacisty v Osvětimi, v místě, kde by se nechtěl ocitnout žádný z nás...

...na místě mezi životem a smrtí, kde čas už nemá žádný význam, a jedinou cestou ven je komín krematoria....

Emočně náročné, drtivé, čtivé a zároveň tak těžce stravitelné, že jsem chvílema vůbec nemohla číst dál... v takových chvílích si člověk váží každého nadechnutí, teplé vody... pití, jídla... svobody...

...toho, že je, tady, teď... daleko od všech těch hrůz, beznaděje, bestiality, nechutností, sadismu a týrání...

Pro lidi, žijící v míru a blahobytu, nejsou boty ničím výjimečným. V Osvětimi mohla odpovídající obuv rozhodovat o životě, nebo smrti.

Příběh o hrůzách války, svědomí, krutosti, cti, přesvědčení i lásce. O vášni, ztracených životech, bezejmenných obětech, strachu, trýzni i o naději. O víře, ztrátách, ponížení a zvrácenosti.

...na zabíjení se dá zvyknout...

Dvě odvrácené strany života. Smrt ve své nejděsivější podobě. Neodvratitelná, nesmyslná, krutá, špinavá.

Je-li nám dáno zemřít, tak každý den bude k umírání dobrý...

Smrad, nemoci, zvratky, výkaly, vši, špína. A bezbřehá, nekončící hrůza. A přesto chtěli žít. Tak zoufale, odhodlaně chtěli žít...

...když někdo zachrání jeden život, je to jako by zachránil celý svět...

NEZAPOMENUTELNÉ!!!

Wojciech Dutka, Černá a purpurová, CPress 2020