Dotazník
01.12.2023
Eva De Filippová
Próza
Když si dospělí hrají, chodí třeba i na kurz tvůrčího psaní na Univerzitě třetího věku, díky kterému napíší příběh o tom, jak si dospělí hrají...
Další minipříběh ze sbírky povídek a úvah 7 kamenů
„Jiřko, půjč mi, prosím, ty kartičky s otázkami a od-pověďmi," prosila jsem ještě jako malá holka svou rozvedenou sestru, když jsem jí chodila na noc hlídat děti.
„Jo, klidně," odsouhlasila a vyndala ze zásuvky dva balíčky. Zelený s otázkami a růžový s odpověďmi.
Malým synovcům jsem přečetla pohádku a zazpívala jim. Poté, co usnuli, jsem se pustila do hry s kartičkami. Vytáhla jsem si třeba otázku: „Máš ráda sladkosti?" A na ni pak odpověď: „Jen když prší." No samé legrační a nesmyslné výrazy. Smála jsem se jim kolikrát do pozdního večera.
O pár let později jsem si usmyslela uspořádat na mé chaloupce třídní sraz. „Čím bych ty holky mohla ještě zabavit?" kladla jsem si otázku. A vzápětí se mi vybavila výše zmíněná hra.
„Jé, já už je dávno nemám, někomu jsem je půjčila a on mi je nevrátil," reagovala sestra posmutněle na můj dotaz, zdali má ještě ty kartičky.
„Tak to abych si vymyslela něco jiného, ale v podobném duchu," řekla jsem si a začala dumat. Měla jsem zrovna před sebou nějaké noviny a bezděky jsem pohlédla na velký červený nadpis článku: SVATÝ MUŽ. Na dalších stránkách se pak objevily nápisy jako: ČIPERNÝ DĚDA nebo URAŽENÝ FEŠÁK či BOUŘLIVÁK S OSTRÝM JAZYKEM a podobně.
No to by byly skvělé odpovědi pro muže na otázku KDO JSI? Nápisy jsem si vystřihla, dala do obálky a současně se zarazila. „Vždyť ty nebudeš mít na srazu chlapy, ale jen spolužačky," vytkla jsem si v duchu a jala se hledat odpovědi pro dámy. Oči dále klouzaly po nápisech: DOKONALÁ ŽENA; NOČNÍ MŮRA; REBELKA Z RÁJE; HOLKA NA KRÁTKOU TRAŤ; NEOKOUKANÁ DRAČICE. Vida! Spatřeno, vystřiženo, uloženo. „To se s holkama nasmějeme!“ představovala jsem si.
Avšak co dál? Přece se nespokojíme jen s jednou otázkou a odpovědí! To chce ještě nějak rozvést.
Listuji novinami a časopisy a vidím další zajímavé nadpisy: DOLARY V MATRACI; KOSTI MAMUTŮ A TYGRŮ; BRILIANTY ZE STUDNĚ; MASOŽRAVÉ ROSTLINY; POSTEL S VOLANTEM. Co tohle? Jakou otázku k tomu vymyslet? Už to mám! CO MÁŠ DOMA NEJCENNĚJŠÍHO? A opět vystřiženo, uloženo.
Brzy na sebe nenechaly čekat další zajímavé titulky z novin coby odpovědi a hned se k nim z říše fantazie začaly přidružovat otázky. Například: KDE NEJRADĚJI TRÁVÍŠ VOLNÝ ČAS?
A odpovědi: NA JEHLIČÍ; NA VĚTRNÉ HŮRCE; V ČERNÉM TUNELU.
Na dotaz CO MÁŠ PŘI TOM NA SOBĚ? nalézám odpovědi: KOŽICH; RŮŽOVÉ SAKO; PYŽAMO. Nebo na otázku CO K TOMU POTŘEBUJEŠ? se našlo: ŽVÝKAČKY PŘÍJEMNÉ CHUTI A SVĚŽESTI; ČERVENÉ VAJÍČKO; VELKOU LOUŽI. A tak pokračuji dále.
Jak tu hru nazvat? Přemýšlela jsem a brzy bylo jasno: DOTAZNÍK.
Na třídním srazu nám při této hře vydržel hlasitý smích až do pozdních nočních hodin. Hru od té doby v průběhu času využívám při setkání spolupracovnic nebo přátel a stále doplňuji dalšími vtipnými titulky. To vám prostě nedá, spatříte-li například titulek: POSLANECKÝ PLAT. No nepřiřaďte k tomu otázku: CO SI PŘEJEŠ V NEJBLIŽŠÍ BUDOUCNOSTI?
A přesně takhle to vypadá, když si dospělí, neřku-li dokonce lidé zralého věku, hrají. Těší mě, že k nim také patřím, i přestože to někomu možná zavání infantilitou. Učitelka v mateřské školce se holt ve mně nezapře. Ale co, aspoň má člověk pocit veselejšího žití.