Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 25.5.2024, svátek má Viola 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Buď jako řeka

12.01.2024   Veronika Švarcová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Buď jako řekaZimní měsíce přejí knihám, Vánoce jakbysmet. Většinou Ježíšek nezapomene přinést nějaký ten literární "kousek" a my se v krátkých dnech a dlouhých večerech noříme do příběhů, které nám tím byly nabídnuty. Radujeme se, smutníme, netrpělivě čekáme na rozuzlení zápletky.
Ač se pod stromečkem kniha Shelley Read neobjevila, přišla ke mně mnohem dříve, tak dlouhé večery mě přiměly opět číst a sáhnout po tomto titulu od nakladatelství Jota.
Po několik dní se tak stal mojí součástí příběh mladé Victorie a já sledovala proud jejího vyprávění s vůní broskví, ale i Colorado v mnoha ročních obdobích. 

Sedmnáctiletá Victorie Nashová, jediná přeživší žena v rodině plné komplikovaných mužů, vede domácnost na rodinném statku s broskvoňovým sadem v malém farmářském městečku Iola v Coloradu. Wilson Moon je mladý tulák se záhadnou minulostí, vyhnaný ze své rodné země a odhodlaný jít svou vlastní cestou. Victorie s Wilem se náhodou potkají na rohu ulice a toto setkání zásadně změní jejich životy a rozpoutá koloběh touhy a nebezpečí. Když dojde k tragédii, Victorie opouští jediný život, který kdy poznala. Utíká do nedalekých hor, kde se snaží přežít v divočině bez jasné představy o tom, co jí přinese budoucnost. S měnícím se ročním obdobím sleduje i změny ve svém vlastním nitru a v krásné, ale drsné krajině nachází smysl a sílu jít dál. Znovu vybudovat vše, co ztratila, přestože její domov – statek i milovaný broskvový sad, který patří její rodině už po generace, má zmizet pod hladinou řeky Gunnison. Kniha Buď jako řeka, inspirovaná skutečnými událostmi, které provázely zkázu městečka Iola v 60. letech 20. století, je příběhem o hluboké lásce neochvějně čelící těžkostem a ztrátám, ale také o nalezení odvahy, nezlomnosti, přátelství a nakonec i domova – tam, kde bychom to nejméně čekali. Tento ohromující debut zkoumá, co znamená vést svůj život, jako by byl řekou – sbírat zkušenosti, plynout a hledat cestu vpřed, přestože je tok řeky přehrazen.

Tak nás na knihu láká oficiální anotace. Někdy jediná možnost při výběru a zásadní moment v rozhodování, zda po knize sáhneme či nikoliv. Já se přiznám anotace čtu vždy předem, ale málokdy na jejich základě kývnu. Vím, že titul lze vychválit z mnoha jiných důvodů, než je kvalita. Ráda pročítám názory čtenářů na mnoha webových serverech, kterých je dnes plno. Prohlížím, vybírám, posuzuji. 

Buď jako řeka mělo při mém hledání převážně kladné hodnocení, těšila jsem se. Vždy se na knihu těším. A vždy vím, že to spíš přináší určité procitnutí z mé strany. Věkem totiž zjišťuji, že jsem čím dál více vybíravější. Být tolerantní mi již nestačí. Těžko takové knihy rozečítám, natož dočítám.
Pomyslnou příčku kvality ohledně popisu krajiny, mám již delší dobu nasazenou knihou Kde zpívají raci, také od nakladatelství Jota. Ať si každý myslí o ději této knihy cokoliv, tak co se týká "uchopení" přírody a zároveň i velmi zdařilého překladu, nemá v posledních letech moc velkou konkurenci. Také se kniha těší velké oblibě čtenářů. Chybou tak bylo očekávat od Buď jako řeka přinejmenším přiměřeně stejnou kvalitu popisu Colorada. Nestalo se tak. Ikdyž v určitých pasážích určitě sledujete malebnost zákoutí, příjemně nostalgicky zabarvené vzpomínky na dětství, městečko Iolu i její okolí. Autorka rozhodně nezahlcuje čtenáře nepřiměřeným množstvím geografických informací, což oceňuji. Lepší je skromná jednoduchost než nabubřelé tonutí v patosu a množství. Takže fanoušci Kde zpívají raci, opravdu to není stejně hutná kniha oslavující přírodu. Ale na obranu knihy Shelley Read, její pojetí jistě patří k příjemnější straně titulu. Co je pro mě náročnější, uchopit hlavní hrdinku. Vždy je to totiž velmi individuální pocit, alespoň v mém případě. Vím, jak moc potřebuje kniha "sednout" do momentální nálady, aktuální životní situace čtenáře. A co teprve hlavní hrdina. 

Victoria rozhodně není špatně napsaná postava. Má své stinné stránky, pochybnosti, touhy, minulost a Iolu. Městečko, celý její svět, o kterém nikdy nepochybovala. Rodinná farma, sad broskví a tak trochu víc naloženo na "hřbetu" ve svých 17 letech. Ve světě mužů, sama v mladém těle a myšlenkách. Ikdyž vcelku zanedbaný svět, tak ale svět plný jistot, naplánovaný od narození nejlépe do smrti. Jenže takhle jednoduše život nefunguje. Vím to já, vy a Victorie to má brzy zjistit také.

 
...Představte si město, mlčící, zapomenuté, tlející na dně jezera, které kdysi bývalo řekou. A jestli teď přemýšlíte o tom, zda se radosti a bolesti místa spláchnou, když se zvedne povodňová vlna a odplaví je, pak vám musím říct, že nespláchnou. Krajiny našeho mládí nás utvářejí a my si je neseme v sobě. Opředené vším, co nám daly a vzaly, zůstávají součástí toho, čím se stáváme.....

Co se mi líbilo velmi, tak moc hezky vystihnutý vztah mladé dívky k samotnému místu, nejenom Iole, ale i broskvovému sadu, domu i všech drobností, která samotná místa ukrývala. To klobouk dolů. Niternost a jemnost, cit pro laskavost, pouto. Autorce se vše podobné zdařilo velmi dobře. Jako bychom neposlouchali pouze mladou dívku, ale i toho, kdo tuto postavu vytvořil, její niterné pouto. Tam věřím každé slovo. O něco hůře se mi četl osud Victorie jako mladé zamilované dívky a následně matky. Nemohu si pomoci, něco nehmatatelného nesedělo. Určité stereotypní točení v kruhu výčitek lze i pochopit. Přesto, nemohu si pomoci, pro mojí čtenářskou trpělivost toho bylo až příliš. Navíc množství takových silných pocitů bylo značně nevyvážené velmi rychlým závěrem. Po nějaké době jsem přestala vnímat opakované sebetrýznění, rozebírání lítostivých pocitů. Přičítám to ale příliš velkému množství, ne menší kvalitě zpracování. 

Nerada bych ale knihu označila za slabou. Recenze je subjektivní pohled pouze z mé strany. Příběh má své silné kapitoly. A rozhodně si své čtenáře zaslouží a je jich plno. Jsou místa, kde je nostalgie upřímná, city upřímné, ale troufám si říci v momentě, kdy Victorie tvoří, vzpomíná s laskavostí, vnímá prostor kolem sebe. Tam je síla knihy. V lásce k broskvovému sadu, vnímání divoké přírody s postupujícími ročními obdobími. A to není rozhodně málo na jednu prvotinu. Autorka sama o sobě má určitě potenciál. Tak jako její sad a stromy.


Buď jako řeka
Readová, Shelley
Jota
Překlad: Hlávková, Jana
2023


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0265 s