V knize se prolínají dvě časové roviny. Zatímco jedna se odehrává při vyšetřování domnělé vraždy (která by zároveň mohla být i neštěstím, neb žádné přímé důkazy neexistují), druhá začíná v době, kdy se hlavní hrdince Kye zcela rozpadá její rodina. Postupně se obě linie spojují v okamžiku vyšetřování.

"Shodnem se na tom, že máme dost důkazů, abychom měli podezření na cizí zavinění. Ale vyšetřování pořád probíhá a nic definitivního ještě nemáme."

Přestože se knihou proplétá kriminalistická zápletka, která vrcholí docela zevrubně popsaným soudem, nejedná se o klasickou detektivku. Hlavní rovina je tady jak psychologická (nahlížíme do hlavě opuštěné a ze společnosti vyloučené Kye), tak poetická (spočívající v úžasném popisu tamní přírody a její jedinečnosti, což se děje skrze dokonale zachycené Kyina slova a emoce). 

Neposedné a zmatené vlny házely s přídí lodi sem a tam, přetahovaly se s Kyou o kormidlo. Jako vždy vypadal oceán mnohem víc naštvaně než bažina. Byl hlubší a měl toho víc na srdci.

Dokonale vytříbený jazyk, úžasná poetičnost, perfektní smysl pro detail a výborně propracovaná kontinuita přinášejí dohromady skvělý zážitek, v němž se ocitáme v místě civilizací opomíjeném, což je velmi osvěžující a fajn. Divokost úzce koresponduje s dobou, v níž se děj odehrává, později by krajina již tak nenarušená civilizací nebyla...  

Jednoho rána řekl Skokan Kye, že k nim přijíždí developeři s velkými lány na vysušení "toho ponurého močálu" a stavbou hotelů. V posledním roce tu čas od času viděla těžké stroje, které za týden vykácely dubové hájky a pak prokopávaly kanály k odvodnění bažiny.

Díky četným popisům (přírody či Kyiných emocí) je lepší číst knihu spíše pomalu a vstřebávat ji, přesto některé části hodně chytí a závěrečný soud se musí přečíst doslova jedním dechem. Dávám plnohodnotných 5 hvězdiček, a to i přestože se konec lehce zvrtl do kýčovita a osobně by mi připadal hezčí konec otevřený. TO je ale jen taková malá piha, již mnoho jiných jistě bude vnímat zcela obráceně. A já si tu jízdu divočinou i tak báječně užila!


_{Kde zpívají raci, Delia Owens
vydalo nakl. Jota v r. 2020
překlad Jana Hlávková (má můj obdiv)
Jiná recenze na Rozhledně: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=16978}