Ve skutečnosti je zcela přirozené a logické, že pokud jsme si všichni rovni, máme všichni stejná práva. Ale to bohužel stále neplatí. Na homosexuály se pořád díváme skrz prsty - sice ne všichni, ale většina - a to vyjde prakticky nastejno. Přitom proč? Hlavní důvod je ve skutečnosti velice směšný. Nerozumíme tomu! Nechápeme, že někdo jiný může myslet jinak než my. A to je celé. Vše ostatní z toho vyplývá. Čí je to problém? Náš. Ale bohužel to odnesou ti druzí. Sebestředně si myslíme, jak jsme inteligentní a vyspělí, ale v tomhle jsme své smýšlení od středověku nijak významně neposunuli. Stavíme homosexuály na roveň psům - oba mohou být registrovaní.

Také rozhodnutí, že homosexuálové nemohou osvojit děti, je velice ubohé a nedospělé. Homosexuálové zvládnou vychovávat děti úplně stejně dobře jako heterosexuálové. Možnost osvojit si dítě by měla být dána pouze emoční inteligencí, sociálním zázemím a duševními kvalitami, to jsou ta správná měřítka pro vychovávání dětí. Existuje mnoho rozvrácených a nestabilních heterosexuálních rodin, v nichž vyrůstá mnoho nevyrovnaných, týraných i sexuálně zneužívaných dětí. To je otázka, kterou bychom měli řešit, jak ochránit tyto děti před deprivacemi a incestem, ne před homosexuálem. Heterosexualita není zárukou kvalitní výchovy!

Někteří k tomuto alibisticky namítají, že nejde o výchovu jako takovou, s tím oni údajně problém nemají, ale jde tu o znevýhodněné postavení dětí vyrůstajících v homosexuální rodině. Údajně by takové děti mohly čelit šikaně. To ale přece může být problém jen v jediném případě: že jsme pokrytci. Změnili bychom zákon, ale přitom bychom učili naše děti, aby se těm druhým vyhýbaly či posmívaly. Protože jinak neexistuje důvod, aby se to odehrávalo. Pokud budeme tolerovat odlišnost my, budou ji tolerovat i naše děti.

Bohužel je většina společnosti očividně stále nepřipravená, neschopná empatií vůči homosexuálům a tedy "emočně nedozrálá". Pořád dokola se tu celospolečensky odehrává něco, co se soukromě odehrálo před pár lety v mé blízkosti. Matka homosexuála si poplakala své kamarádce na rameni, která na to řekla: "Prosím tě, vždyť to už dneska není žádnej problém!" Ale po dvou letech bohužel zjistila o svém potomkovi totéž, a tak si tentokrát zoufala ona: "Co mám dělat? Jak se s tím mám vyrovnat? ... A neříkej mi ty kraviny, co já předtím tobě!" Když se totiž jedná o naše dítě, náš život či dokonce nás samotné, tak najednou chápeme, že je potřeba mnohem víc, než jenom na někoho neútočit. Je potřeba ho SKUTEČNĚ TOLEROVAT, ne pouze jeho odlišnost trpět. Když jde o naše dítě, priority jsou někde úplně jinde. Tady jde o naše osobní vztahy a ty jsou přece v našich životech to nejdůležitější. Kvůli svému dítěti to většinou zvládneme - ale zvládneme to, i když se o něj nejedná?

Kdy konečně dozrajeme? Teprve až dokážeme projevit jeden druhému empatie, kdy začneme chápat, jak se asi cítí on. Až pochopíme, jak je pro druhého těžké, že jsou mu odmítána práva jako většině ostatních - právo vzít si za manžela člověka, kterého miluje, a adoptovat s ním dítě. Partnerství v žádném případě nenabízí stejné možnosti jako manželství. Po dnešním hlasování se snad prosadí aspoň stejné právní důsledky, přesto bychom se měli stydět. Pořád homosexuálům nevěříme, když jim přesto neumožníme osvojení dítěte, které mimochodem odložili heterosexuálové. A co se týká pojmu "registrované partnerství"? Zavedli jsme tento speciální termín, abychom je odlišili od všech ostatních, místo abychom jim poskytli to samé. Svým způsobem jsme jim na kabát našili hvězdu a ještě si za to klepeme na rameno, jak jsme jim vlastně vyšli vstříc.

Stačil by přitom obyčejný respekt člověka k člověku...


Pro zajímavost uvádím dva komentáře z diskuse u článku k tomuto tématu. Mrazí mě z toho, že podobně zatvrzele zpátečnických názorů je pořád strašlivě moc - je to vidět nejen na množství negativních reakcí, ale také na množství jejich lajků.





PS: Smutný paradox tkví v tom, že se mezi těmi, kteří nejvíce křičí, vyskytují i skrytí a nepřiznaní homosexuálové - podobně jako se nejtvrdším kritikem kuřáctví stává odnaučený kuřák. Protože on dobře ví, že to lze v sobě potlačit. Udělal to proto, že se domníval, že je to správné - kdyby teď souhlasil s opačným názorem, popřel by sám sebe, což logicky neudělá. Raději pošle ego hrdě na souboj. Je to automatická sebeobrana. Bohužel si takhle občas lžeme do vlastní kapsy všichni, když hledáme zástupné důvody pro jakoukoliv činnost, do které se nám nechce.