Jak by měl vypadat ráj na zemi?
 

S největší pravděpodobností bychom po něčem takovém toužili všichni, ale dokázali bychom se na podobě zemského ráje názorově sjednotit? Zatím se nejspíš žádná z průzkumových agentur veřejného mínění případným rájem nezabývala - i naskýtá se otázka, zda naši političtí zástupci a zákonodárci vědí, co bychom opravdu chtěli, aby se nám líbil život, abychom se cítili šťastni, a paradoxně - máme jasno v tom, zda bychom chtěli všichni totéž anebo každý něco jiného?

Přes všechnu snahu a předsevzetí nebyl minulý rok odstartován úspěšně, spíš naopak, převládala "blbá nálada". Téměř každý den přinášel jiné informace, často protichůdné - čert aby se v tom vyznal - a navíc, co se týká letošního roku, který nedávno začal, obecně se tvrdí, že pro naši zem čtyřka na konci letopočtu nebyla nikdy nic moc, a příznivá už vůbec ne - takže?

Kdysi jsem někde četla, že mezi nebem a zemí existuje cosi, o čem nikdo nemá konkretní představu, a to "cosi" prý ovlivňuje život každého z nás. Nějaké vzdušné bytosti s vlastnostmi, které náboženství připisuje andělům. Nemohou nás ovládat  přímo, ale mají prý moc ovlivňovat naše myšlení a konání tak, že nám nenápadně vsunou do podvědomí přiměřené postoje, a dohlíží, abychom podle toho konali, anebo naopak, dovedou nám svým vlivem na duše, bránit v nekalých myšlénkách a činech. Stojí prý také za výčitkami svědomí. Ale jak to vypadá, něco začalo být špatně. Nekalé činy už delší dobu převládají nad činy dobrými a výčitky svědomí se nejspíš krčí někde v koutku. Ve "vyspělé" společnosti přestalo být náboženství součástí života a andělé se vyskytují jen v kalendářích nebo jako okrasné sošky na kredenc v období vánoc. Přesto však mnozí z lidí připouštějí ,že určitá vnuknutí při pochybnostech o svém jednání či úmyslech občas pociťovali.

Tak dobře - andělé ne.

Máme totiž jiné náboženství, které nás řídí důsledněji, než kdysi lidi řídilo to klasické se vztahem k nebesům. Jsou to média. Média first! Téměř do detailu se řídíme mediálními názory a novináři, komentátoři, politologové a různí moderátoři už to s námi umí jako s louktami. Ve svém vodícím umění se perfektně zdokonalili, vycvičili si nás, už vědí jak na nás. Dokonce nás mají údajně vycvičené jako psy, kteří vztekle štěkají na toho, na koho se jim ukáže, ačkoliv o něm nevědí vůbec nic. Náznaky "shora" jsme úplně přestali vnímat, a až když se lidský jedninec setká s nepřízní osudu nebo s tragedií, teprve pak lká směrem vzhůru, obviňujíc pomyslné nebeské bytosti, že ho nevedly po správné cestě.

Kdysi jsme si chvíle volna zpestřovali knihami. Četlo se doma, při cestách autobusem nebo vlakem i na plážích u vody. Měsíc březen se dokonce nazýval (nebo ještě nazývá?) "měsícem knihy" Některé knihy mají kouzlo, jímž dokážou zbavovat své čtenáře depresí a úzkostí, uklidňují, dodávají optimismus a dobrou náladu. Přesto knihy v současnosti vypadly z obliby, převládá nálada "blbá", deprese potlačujeme pilulkami, vzrušujeme se mediálními šoky a vesměs negativní publicistikou, účelově vzbuzující paniku a strach. Nejspíš se rádi obáváme nejhoršího?

Těžko je možné věřit, že lidstvo jako takové - i přes veškeré zlo, které na sobě vzájemně pácháme -  střeží neviditelné nebeské bytosti, které se radují, kdykoliv se nám podaří mít se navzájem rádi, a naznačují, že láska je jedna z nejkrásnějších podob štěstí, protože ti, které máme rádi, jsou naší součástí a my jejich.

A také nás poučují o přírodě - božím daru všemu tvorstvu bez rozdílu. Právě v březnu předávají mocnosti zimy vládu bujným  silám jara a sama příroda je jako chrám, který se otevírá všem. Mění svou tvář, aby ukázala, že každý život vyvěrá z nových začátků jako je jaro, živí se vitalitou a vášní, jako je léto ,prohlubuje se moudrostí, jakou přináší podzim, a vrcholí v duchovním klidu, jaký nabízí zima. Učí nás, že při každém rozhodování se máme otočit dozadu, poučit se z minulých nezdarů a po cestě dopředu pečlivě zvážit cíle našeho nového snažení.

Škaredá středa letos sedmadvacátého března odstartuje Velikonoce. Bude jaro a dramatickým prognózám o "čtyřce" na konci letopočtu zabráníme nejlépe, když se konečně začneme snažit se všemi lidmi vycházet v pohodě.

Hej - páni konšelé, mám přání omšelé - bude někdy na zemi ráj?