Naučila jsem se třeba péct výborné ovesné placky, tak, kuchařinky, poslouchejte. Smíchám ovesné vločky, ovesné nebo jiné bezkaseinové mléko, bezlepkovou či ovesnou mouku, vejce (lze i vynechat), trošku soli a hlavně a především strouhanou mrkev nebo batát nebo kus celeru. V létě směs dochucuji bazalkou nebo petrželkou a v zimě zázvorem.

 

Nechtějte po mně ale přesná množství, dávám všeho "přiměřeně", takže občas to drží dobře a jindy je z toho trhanec. Záleží na mouce, velikosti vejce, náladě kuchaře a rychlosti pečení. Směs je hustá zhruba jako na bramborák. Osobně peču ovesky na ghí, ale dá se použít i olivový olej. Z jedné mrkve či středně velkého batátu ale uděláte snídani pro celou rodinu. Tak vyzkoušejte a uvidíte.

 

Ráda bych poskytla nějaké další recepty, ale nemám, vařím srdcem. Zkouším, objevuju, improvizuju a každé jídlo je tedy v podstatě originál. I když se občas pokusím svůj kousek zopakovat, ne vždy je výsledek totožný. Kupodivu se přesto jen výjimečně stává, že se to opravdu nepovede. Někdy také proto, že jsem specialista na připálené delikatesy, občas se zapomenu u počítače... Ale hořelo mi v kuchyni jenom dvakrát, tak dobrý, ne?

 

První, co vás na každém jídle zaujme, je jeho vzhled. Nepiplám se se zdobením jako v drahé restauraci, ale hodně mě baví barevná pestrost, která na talíři dělá divy. Zatímco vůni rychle přivyknete a přestanete ji vnímat, barvičky vám vplují až do úst a vytvoří tu správnou kombinaci slasti zapojením dalších smyslů.



Co jsem si díky změně přístupu k jídlu rozhodně ověřila, že je naše tělo velice přizpůsobivé. Čím víc nějaké potraviny jíte, tím více vám chutnají. Přenastavíte si chuťové pohárky. Když začnete jíst víc zdravě, najednou opravdu potřebujete opravdu méně hřešit. Zvyknete si. Není těžké jíst zdravě, těžké je jenom začít. Tak dobrou chuť!

 

Fotografie z archivu autora
Související článek: Moje kuchyň, moje laboratoř