Rok 1942. Praha po atentátu na Reinharda Heydricha. Stanné právo. Strach. Hrůza a bezmoc.

...a rovněž budou zastřeleny ty osoby...

...a jednoho dne, v parku, potká student Pavel židovskou dívku Ester.

Já byla dřív jen obyčejná holka... pak jsem vyrostla a najednou jsem byla židovka. Jako bych byla jiná...

...a zamilují se do sebe...

Podobalo se to letu. Závrati...

Ester, hvězda? Objevil jsem ji náhodou. V parku, ne na obloze...
Z kterého souhvězdí vypadla?

Příběh o jedné lásce, nebezpečné době, o skrývání, útěcích, strachu i odvaze. O hladu, touze, kráse obyčejných chvil a samotě.

...když je mi někdy těžko, tak si říkám: ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat... nadechnout zhluboka, ach - vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám - dýchám, ještě dýchám... jsem boháč...

Jedna dívka, jeden chlapec, jeden atentát a nesmrtelný příběh, který jsem četla poprvé v patnácti a znovu teď, téměř po čtyřiceti letech.

...jsou chvíle, kdy člověk musí ukázat, že je vůbec člověkem...

Krásné, opravdové, syrové a kruté.

Nic se vlastně nestalo. Zbylo jen hledání cesty, hmatání v prázdnotě. Otázky bez odpovědi.

Příběh o životě, smrti, naději i víře. SKVĚLÉ A BOLAVÉ.

Jak je vlastně dlouhá věčnost?

Jan Otčenášek, Romeo, Julie a tma
Dobrovský sro, česká a světová klasika, 2023