Kdo mi pije časOdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)
Toulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 3Diktoval Al Pacino své paměti?Život sám napsal román Kdo mi pije časKroniky prachuNadále fascinující Edgar PoeJděte do kina a vyhrajte: Letní soutěž Cinema CityFormule 1 s Bradem PittemKdyž přijdou Krkavci, je to nervydrásajícíŽádné dobré zprávyKarty Královny Slunce jsou čisté a zářivéFoglar a jeho deníkyMalířka Erika Bornová, dcera Adolfa Borna
Mnozí z nás potřebují nějaký záchytný bod. Bohužel zdaleka ne všichni ho mohou najít ve svém dětství. Má báseň poukazuje na důležitost šťastného dětství, neboť právě vzpomínky na něj mohou být útočištěm v neradostné dospělosti...
Někdy se toulám v stále věčném kdysi: Fotografie skrývá dávný svět, ve kterém láska s radostí se mísí, a v němž se srdce něhou umí chvět. Někdy se vydám tam, kde dětské rysy naučí hory duši rozumět. Kde touhu poznat sněžné vločky křísí, aniž vás nutí mluvit rozumně. Člověk se vrací někam do bezpečí, někam, kde světlo ze vzpomínek léčí, někam, kde každou cestu dobře zná. Vešel jsem s chutí tam, kde s velkou péčí potok vás skrz led v zimě ubezpečí: Mráz zmizí v dubnu, když ne do března… ![]() Fotografie: pixabay.com, archiv autora |
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.