ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 11.4.2026, svátek má
Izabela
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyÓdy na Ostrov pokladů a Roberta Prague Film Festival 2026: V kině Pilotů se bude nahlížet „za obraz“Milionový Jan Zrzavý objektem lupuCo funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduMéně známé počiny devadesátníka Zdeňka SvěrákaProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnostiMarná lásky snahaAngličtinářkou na Západočeské univerzitěCo mě v březnu zaujalo na NetflixuKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizárem
Noční kráva ve městě je jako trolejbus na poli
20.04.2024 Ivo Fencl Společnost
Minulý pátek v devět večer už byla tma, když jsem šel naším městečkem naproti přítelkyni na nádraží a cestou zpátky jsme spatřili na rohu naší ulice krávu.
Kdyby to byl bizon, překvapil by víc. Uznávám. Patří na prérii. Ale i (maloměstská) kráva je trolejbus na poli. Bučela. Potom ukročila za roh a zmizela. Začali jsme si říkat, že je sen, ale dobře jsem chápal, že snem nebyla.
Kam se propadla? Kdyby to bylo někde v Paříži nebo ve Znojmě, ještě zmizení pochopím. Pod těmi městy leží nebezpečné podzemí. Ale u nás jsou všude jen zahrady a ploty. Musela se - asi - rozběhnout jako šílená, zdolat naráz délku celé ulice a zatočit za další roh! Nebo byla nenápadně hořící čert a zmizela rovnou do pekla? Cítil jsem totiž odněkud spáleninu.
Zase jsme krávu spatřili. Přešlapovala na chodníku přímo před naším domem. Kopne mě? Trkne? Zabučí aspoň na pozdrav? Byla krásná. Zasloužila by si lidský shon. Ale panuje moderní doba. Lidi se stáhli do sebe. Ona kráva byla vmalována do tmy. Letargicky se obracela, nevěděla kudy kam a byl to malíř Alfons Mucha, kdo po sobě nechal i výrok: „Když se k tobě blíží žena, kopni!“ To opravdu řekl, ale nevím, co všecko dělal, pokud se přiblížila zaběhnutá kráva.
Tahle bloumala. Aspoň jsem ji vyfotografoval. Než jsme se tady střetli, nejméně jednou obešla celý blok a žádný městský strážník ji nezastavil. Žádný kluk ji nekrotil. Nikdo ji nezastřelil, nepodojil. Čechy nejsou Divoký západ a soused, kterému stádo patří, pase jeho příslušnice na obecní louce u řeky. „Nepamatuju, že by se některá trhla,“ povídám.
Je tam samozřejmě elektrický ohradník, ale třeba je přetržený a krávy se motají všude.
Nejméně naše kráva měla kraví monitor a odpovídala na vzdálená bučení. Tloukla se světlým bokem o vrata. Nekompromisní přímka ulice tulačku omezovala v rozletu a svírala. S přítelkyní jsme se okolo prosmekli, ale telefon na souseda jsem neměl. Ani ohlávku. Roku 1925 natočil Buster Keaton dva filmy a jeden se jmenuje Go West. Honí ho v něm stádo. Druhý se jmenuje Když se Frigo ženil a pronásledují ho nevěsty v neskutečném počtu.
Na rohu se vynořil sousedův náklaďáček. Konečně! A protože se přece trochu známe, nazítří mu povídám s bezstarostnou bezelstností: „Blahopřeju k odlovu vlastní krávy. Nebo to nevyšlo?“ Ale zavrtěl hlavou: žádná bžunda. „Dokonce mi hořela sláma!“
S ohněm, to je pravda, končí i kraví latina. Horší je novodobý nezájem o dobývání kosmu a odlov stračen. „Mámo? Na naší ulici bučí kráva.“ „Tak ji nech bučet.“
Soukromé zemědělce podporujeme. Nemají to lehké. A podporujeme i šerifa, ale celkem je lidstvo nechává plavat. Ať se prý koupou, i třeba v močůvce. Na ulici města oceníme krávu jako kuriozitu, ale pomalu se nenamáháme jejímu majiteli zatelefonovat. Nebo si řeknu: „Někdo přece už někam volal.“
Přesto je to možná lepší, než abychom žili ve tmě a někdo stračenu se samozřejmostí Jacka Rozparovače nalákal na dvoreček a tam porazil a vykuchal a soukromému zemědělci ještě uštěpačně vzkázal: „Blahopřeju k požáru chlívka, ale krávu jsem nepotkal.
Jerzy Wittlin dokonce v Průvodci bezradného člověka radí, kterak se má v podobných případech kondolovat (a cituji překlad Oldřicha Syrovátky). Milý strýčku. Konečně máš všecko za sebou a při té příležitosti ode mě přijmi srdečné blahopřání. Jak jsem se dověděl od sousedů, prý to byl nádherný pohled! Co nejdůležitější, hořelo všecko naráz a ne, jak se stává, že stavení plane na dlouhý lokty. Bylo to hned. Jistě i dík tomu, že se požárníkům nepodařilo pohotově rozvinout hadice. I kdyby ale stíhali a neselhali, stejně byl výsledek pro kočku, protože jsi - jako prozíravý hospodář - moudře vypustil vodu z nádržky. Pouze mě nakonec zarmoutilo, když jsem se dozvěděl, že se zachránil stoh, který jsi bohužel vybudoval daleko; ale nic si nevyčítej, a jak se říká, člověk míní, pánbů mění: ještě se to může podařit a těžko předvídat nevyzpytatelné cesty páně. Není vše ztraceno a pokaždé se může najít blesk, který bude mít štěstí. I kdyby netrefil, máš, milený strýčínku, napříště dostatečnou zkušenost, abys věděl, kam svůj stoh upíchnout, aniž bys byl závislý na větru. Ještě jednou Ti ze srdce gratuluji. Synovec.
Naštěstí v reálu lidi podobně gangsterské dopisy nepíší. Někdy dokonce pomohou. Velmi často ale dnes žijí ve virtuální realitě a zůstávají lhostejní. „V pátek vám prý unikly krávy.“ „No, jen jedna. Ne stádo.“ „My ji s manželkou zahlídli na křižovatce. Ale já na vás nemám číslo.“
Mlčení.
„To si nemůžete dát na ty krávy bacha? My se pomalu báli o děti. To je nerozum. Co se čertíte? Jak se vůbec máte?“
A on: „Kdyby líp, už by to bylo legální.“
Buster Keaton - Go West (1925) 1080p Full Movie (youtube.com)
Zdroj foto: pixabay.com (koláž)
Zase jsme krávu spatřili. Přešlapovala na chodníku přímo před naším domem. Kopne mě? Trkne? Zabučí aspoň na pozdrav? Byla krásná. Zasloužila by si lidský shon. Ale panuje moderní doba. Lidi se stáhli do sebe. Ona kráva byla vmalována do tmy. Letargicky se obracela, nevěděla kudy kam a byl to malíř Alfons Mucha, kdo po sobě nechal i výrok: „Když se k tobě blíží žena, kopni!“ To opravdu řekl, ale nevím, co všecko dělal, pokud se přiblížila zaběhnutá kráva.
Tahle bloumala. Aspoň jsem ji vyfotografoval. Než jsme se tady střetli, nejméně jednou obešla celý blok a žádný městský strážník ji nezastavil. Žádný kluk ji nekrotil. Nikdo ji nezastřelil, nepodojil. Čechy nejsou Divoký západ a soused, kterému stádo patří, pase jeho příslušnice na obecní louce u řeky. „Nepamatuju, že by se některá trhla,“ povídám.
Je tam samozřejmě elektrický ohradník, ale třeba je přetržený a krávy se motají všude.
Nejméně naše kráva měla kraví monitor a odpovídala na vzdálená bučení. Tloukla se světlým bokem o vrata. Nekompromisní přímka ulice tulačku omezovala v rozletu a svírala. S přítelkyní jsme se okolo prosmekli, ale telefon na souseda jsem neměl. Ani ohlávku. Roku 1925 natočil Buster Keaton dva filmy a jeden se jmenuje Go West. Honí ho v něm stádo. Druhý se jmenuje Když se Frigo ženil a pronásledují ho nevěsty v neskutečném počtu.
Na rohu se vynořil sousedův náklaďáček. Konečně! A protože se přece trochu známe, nazítří mu povídám s bezstarostnou bezelstností: „Blahopřeju k odlovu vlastní krávy. Nebo to nevyšlo?“ Ale zavrtěl hlavou: žádná bžunda. „Dokonce mi hořela sláma!“
S ohněm, to je pravda, končí i kraví latina. Horší je novodobý nezájem o dobývání kosmu a odlov stračen. „Mámo? Na naší ulici bučí kráva.“ „Tak ji nech bučet.“
Soukromé zemědělce podporujeme. Nemají to lehké. A podporujeme i šerifa, ale celkem je lidstvo nechává plavat. Ať se prý koupou, i třeba v močůvce. Na ulici města oceníme krávu jako kuriozitu, ale pomalu se nenamáháme jejímu majiteli zatelefonovat. Nebo si řeknu: „Někdo přece už někam volal.“
Přesto je to možná lepší, než abychom žili ve tmě a někdo stračenu se samozřejmostí Jacka Rozparovače nalákal na dvoreček a tam porazil a vykuchal a soukromému zemědělci ještě uštěpačně vzkázal: „Blahopřeju k požáru chlívka, ale krávu jsem nepotkal.
Jerzy Wittlin dokonce v Průvodci bezradného člověka radí, kterak se má v podobných případech kondolovat (a cituji překlad Oldřicha Syrovátky). Milý strýčku. Konečně máš všecko za sebou a při té příležitosti ode mě přijmi srdečné blahopřání. Jak jsem se dověděl od sousedů, prý to byl nádherný pohled! Co nejdůležitější, hořelo všecko naráz a ne, jak se stává, že stavení plane na dlouhý lokty. Bylo to hned. Jistě i dík tomu, že se požárníkům nepodařilo pohotově rozvinout hadice. I kdyby ale stíhali a neselhali, stejně byl výsledek pro kočku, protože jsi - jako prozíravý hospodář - moudře vypustil vodu z nádržky. Pouze mě nakonec zarmoutilo, když jsem se dozvěděl, že se zachránil stoh, který jsi bohužel vybudoval daleko; ale nic si nevyčítej, a jak se říká, člověk míní, pánbů mění: ještě se to může podařit a těžko předvídat nevyzpytatelné cesty páně. Není vše ztraceno a pokaždé se může najít blesk, který bude mít štěstí. I kdyby netrefil, máš, milený strýčínku, napříště dostatečnou zkušenost, abys věděl, kam svůj stoh upíchnout, aniž bys byl závislý na větru. Ještě jednou Ti ze srdce gratuluji. Synovec.
Naštěstí v reálu lidi podobně gangsterské dopisy nepíší. Někdy dokonce pomohou. Velmi často ale dnes žijí ve virtuální realitě a zůstávají lhostejní. „V pátek vám prý unikly krávy.“ „No, jen jedna. Ne stádo.“ „My ji s manželkou zahlídli na křižovatce. Ale já na vás nemám číslo.“
Mlčení.
„To si nemůžete dát na ty krávy bacha? My se pomalu báli o děti. To je nerozum. Co se čertíte? Jak se vůbec máte?“
A on: „Kdyby líp, už by to bylo legální.“
Buster Keaton - Go West (1925) 1080p Full Movie (youtube.com)
Zdroj foto: pixabay.com (koláž)
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Operace Viking: Série o českých špionech za studené války
Milovník knih v roli kata
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovny
Když se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizárem
Rodinné zázemí je základ, ale pořád to není všechno
Když Chuck Norris odešel, Smrt si pro něj přišla se sklopenou hlavou
Projekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!
Gastronomický survival: Proč v Kambodži sepnout ruce a v Itálii schovat kečup?
Umělecko-průmyslové muzeum v roce 2026 mezi tradicí a vizí
Jezuité změnili tvář Kutné Hory. Výstava vypráví jejich příběh
FOTOREPORTÁŽ: Kanáry v zimě? Ideální...
Všude kolem nás rostou cyklostezky, je jich ale dost?
SWAP festival: Týden udržitelného sdílení napříč Českem
Jaký hrnek máte nejraději?
Zeptala jsem se AI, jak často halucinuje
Tichá pocta Janě Brejchové
Nová příležitost pro radost: Pošli pohled
Rýže je pro ptáky dobrou náhradou, ale...
Ochrana Země? Defenzíva nestačí
Sebevědomý úsměv: Jak dosáhnout přirozeně bílých zubů?
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.