ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
úterý 19.5.2026, svátek má
Ivo
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
5 mýtů o vašem chrupu: Bílý zub, základ zdraví Eva Veberová nezemře. Narozena před 100 rokyCo ve vás zbude, když zavřete knihu? Dubnové čtení, které mi zvlnilo stránkyOmezenec putuje Českem i MoravouCharmsova poezie prvně kompletníKdyž se konečně potkají dvě knížkyJak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromujíHoror Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenstvíSkutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratégJeremiášiny kejkle, Foglar a Pavel HornaTaneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talentyVampyrologie podle H. H. Ewerse
Život nejsou jen oblačné zámky
24.04.2024 Ivo Fencl Společnost
S Janem Linhartem jsem se potkal i nepotkal, minul a neminul. Jeho literární dílo mě zaujalo. Je v něm překvapivá síla. Zdánlivě běžná fantasy je čímsi pevně ukotvena v realitě. Počítá s něčím vyšším, ale ne odevzdaně.
Na začátku si myslíme, že čteme nějaký další Nekonečný příběh (nebo autorem samotným zmiňované Voláni netvora), ale velmi rychle jsme zaujati až zajati světem specifickým a jedinečným. Příběh tento se přitom, jak jinak to vyjádřit, neodehrává na Zemi nikterak šedé, ale modré, zelené i červenající se. Pochopíte více, než jste plánovali, a Zámek v oblacích cosi vypovídá o životě. Podařilo se mi s autorem realizovat rozhovor.
Prozradil byste, jak jste se dostal k psaní?
Psaní mě, to především, vždycky bavilo. Zejména tvorba scénářů. S tím souvisí zájem o film, který jsem měl snad vždycky.
Kdo nemá. Ne?
To se trochu pletete. Chtěl jsem studovat FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, ale nedostal se. Mohl jsem to tam zkusit znova, jistě, ale to jsem, ani sám nevím proč, neudělal.
Na systém jsem tehdy trochu zanevřel a věnoval se raději něčemu úplně jinému, což je nejlepší. Studoval jsem geografii v Ústí - a tam jsme se i přihlásili, ještě s jedním spolužákem, do soutěže o propagační video udělané pro naši školu. Film má, myslím, docela dobrý příběh, no, a tím jsem zase přičichl k podobné tvorbě.
Jak jste pokračovali?
Řekl jsem si, že bych mohl napsat scénář celovečerního filmu.
O čem?
Nápadů je vždycky víc, že, ale jeden z prvních námětů byl o otci, který dceru zanechal v sirotčinci poté, co její matka, jeho přítelkyně, zemřela při porodu. Slíbil si, že zbohatne a pro dceru se pak vrátí; ale to je pouze východisko a základ syžetu. On… Slíbil si, že zbohatne, a pro věc taky něco dělal…
Jak se jmenuje ten scénář?
Nekomplikovaně: Jednou se pro tebe vrátím.
Následně jsi ale scénářů vychrlil víc!
Ano. A přihlásil je do soutěží, nabízel televizi i lidem od filmu. Asi bych uspěl, určitě, nicméně v roce 2020 jsem se najednou (a jako by to bylo shůry dáno) pokusil o ještě jinou cestu. Myslím, že je to zajímavá varianta. Ta cesta není ústup z pozic, ale cosi zdravě niternějšího. Jeden ze scénářů jsem přepsal do knižní podoby a zúčastnil se literární soutěže, Byl to Talent pro Art, dostal jsem se do finále a s majitelem nakladatelství jsme se dohodli na tom, že knihu vydáme. Vyšla v říjnu 2023, má několik pokračování, čtu z ní a pořád něco dalšího vymýšlím.
U všech tvých děl je dost podstatný příběh. Je to samozřejmost?
Nevím. Pitvat to? Dokážu odpovědět, ale budu asi parafrázovat moudrého filozofa, a to konkrétně Ryszarda Legutka. Někteří filosofové říkají, že zemřela epocha velkých příběhů, ale pravdě blíž je konstatování, že existujeme v době, kdy skončilo skutečné vzdělávání mladých a vedení je k tomu, aby dokázali rozumově zvládnout cokoli z toho, co i jen trochu připomíná velký příběh.
Náš duch bývá zdeformován stykem s pouhými fragmenty popisů a líčení a informací a není uvyklý stálému kontaktu s knihami. Neumí si představovat nic než příběhy kratší a nevyžadující moc pozornosti. Sebeuspokojení a bytostný odpor k učení jsou věci charakteristické pro aktuální svět a pozorovat je lze na všech úrovních. Nejen na školách, v celé intelektuální kultuře. Umělci a intelektuálové tak připomínají necitlivé žáky, kteří naprosto nechápou, že může být něco zajímavého i mimo jejich bezprostředního okolí, které je přitom přizpůsobeno vkusu a možnostem jejich poznání. Podobají se inženýru Mamoňovi z filmu Plavba (1970), který měl rád jen ty písně, jež zpíval. Redukují věci na to, co jim je známo, a jiné prvky nerozeznávají. Inscenují třeba Oněgina a vykládají titulního hrdinu a jeho přítele Lenského jako homosexuály, protože jiný blízký vztah mezi muži si ani nedovedou představit. Tvůrci to vše ospravedlňují i argumentem, že pracují pro diváky, kteří se jinak nebudou dost identifikovat s textem, ale připomeňme, že i pro socialistické diváky se nacházely čitelnější a čitelnější ekvivalenty hrdinů, které dělaly z Hamleta pokrokového aktivistu a z Anny Kareninové oběť třídního egoismu. Rozsah zkušenosti současného člověka se zkrátka snížil a ztrivializoval. Do té míry, že člověk sám již ztrácí schopnost vnímat i určovat meze. Chci proti tomu psaním bojovat, i když jen tak mimochodem, a je to jakýsi bonus, který získáte, když se vydáte do pomyslných lesů a čtete o zákrutách i zámcích, které však nejsou jenom v oblacích.
Díky za rozhovor!
https://pribehyzlesa-cz8.webnode.cz/
Prozradil byste, jak jste se dostal k psaní?
Psaní mě, to především, vždycky bavilo. Zejména tvorba scénářů. S tím souvisí zájem o film, který jsem měl snad vždycky.
Kdo nemá. Ne?
To se trochu pletete. Chtěl jsem studovat FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, ale nedostal se. Mohl jsem to tam zkusit znova, jistě, ale to jsem, ani sám nevím proč, neudělal.
Na systém jsem tehdy trochu zanevřel a věnoval se raději něčemu úplně jinému, což je nejlepší. Studoval jsem geografii v Ústí - a tam jsme se i přihlásili, ještě s jedním spolužákem, do soutěže o propagační video udělané pro naši školu. Film má, myslím, docela dobrý příběh, no, a tím jsem zase přičichl k podobné tvorbě.
Jak jste pokračovali?
Řekl jsem si, že bych mohl napsat scénář celovečerního filmu.
O čem?
Nápadů je vždycky víc, že, ale jeden z prvních námětů byl o otci, který dceru zanechal v sirotčinci poté, co její matka, jeho přítelkyně, zemřela při porodu. Slíbil si, že zbohatne a pro dceru se pak vrátí; ale to je pouze východisko a základ syžetu. On… Slíbil si, že zbohatne, a pro věc taky něco dělal…
Jak se jmenuje ten scénář?
Nekomplikovaně: Jednou se pro tebe vrátím.
Následně jsi ale scénářů vychrlil víc!
Ano. A přihlásil je do soutěží, nabízel televizi i lidem od filmu. Asi bych uspěl, určitě, nicméně v roce 2020 jsem se najednou (a jako by to bylo shůry dáno) pokusil o ještě jinou cestu. Myslím, že je to zajímavá varianta. Ta cesta není ústup z pozic, ale cosi zdravě niternějšího. Jeden ze scénářů jsem přepsal do knižní podoby a zúčastnil se literární soutěže, Byl to Talent pro Art, dostal jsem se do finále a s majitelem nakladatelství jsme se dohodli na tom, že knihu vydáme. Vyšla v říjnu 2023, má několik pokračování, čtu z ní a pořád něco dalšího vymýšlím.
U všech tvých děl je dost podstatný příběh. Je to samozřejmost?
Nevím. Pitvat to? Dokážu odpovědět, ale budu asi parafrázovat moudrého filozofa, a to konkrétně Ryszarda Legutka. Někteří filosofové říkají, že zemřela epocha velkých příběhů, ale pravdě blíž je konstatování, že existujeme v době, kdy skončilo skutečné vzdělávání mladých a vedení je k tomu, aby dokázali rozumově zvládnout cokoli z toho, co i jen trochu připomíná velký příběh.
Náš duch bývá zdeformován stykem s pouhými fragmenty popisů a líčení a informací a není uvyklý stálému kontaktu s knihami. Neumí si představovat nic než příběhy kratší a nevyžadující moc pozornosti. Sebeuspokojení a bytostný odpor k učení jsou věci charakteristické pro aktuální svět a pozorovat je lze na všech úrovních. Nejen na školách, v celé intelektuální kultuře. Umělci a intelektuálové tak připomínají necitlivé žáky, kteří naprosto nechápou, že může být něco zajímavého i mimo jejich bezprostředního okolí, které je přitom přizpůsobeno vkusu a možnostem jejich poznání. Podobají se inženýru Mamoňovi z filmu Plavba (1970), který měl rád jen ty písně, jež zpíval. Redukují věci na to, co jim je známo, a jiné prvky nerozeznávají. Inscenují třeba Oněgina a vykládají titulního hrdinu a jeho přítele Lenského jako homosexuály, protože jiný blízký vztah mezi muži si ani nedovedou představit. Tvůrci to vše ospravedlňují i argumentem, že pracují pro diváky, kteří se jinak nebudou dost identifikovat s textem, ale připomeňme, že i pro socialistické diváky se nacházely čitelnější a čitelnější ekvivalenty hrdinů, které dělaly z Hamleta pokrokového aktivistu a z Anny Kareninové oběť třídního egoismu. Rozsah zkušenosti současného člověka se zkrátka snížil a ztrivializoval. Do té míry, že člověk sám již ztrácí schopnost vnímat i určovat meze. Chci proti tomu psaním bojovat, i když jen tak mimochodem, a je to jakýsi bonus, který získáte, když se vydáte do pomyslných lesů a čtete o zákrutách i zámcích, které však nejsou jenom v oblacích.
Díky za rozhovor!
https://pribehyzlesa-cz8.webnode.cz/
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Omezenec putuje Českem i Moravou
Když se země nadechne a srdce zrychlí tep
Kousek přírody zpátky
Fejeton o teple
Jsem snad cyklo králík? Relax na kole
Operace Viking: Série o českých špionech za studené války
Igráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!
Milovník knih v roli kata
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovny
Když se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizárem
Rodinné zázemí je základ, ale pořád to není všechno
Když Chuck Norris odešel, Smrt si pro něj přišla se sklopenou hlavou
Projekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!
Gastronomický survival: Proč v Kambodži sepnout ruce a v Itálii schovat kečup?
Umělecko-průmyslové muzeum v roce 2026 mezi tradicí a vizí
Jezuité změnili tvář Kutné Hory. Výstava vypráví jejich příběh
FOTOREPORTÁŽ: Kanáry v zimě? Ideální...
Všude kolem nás rostou cyklostezky, je jich ale dost?
SWAP festival: Týden udržitelného sdílení napříč Českem
Jaký hrnek máte nejraději?
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.