Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 28.5.2024, svátek má Vilém 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Život nejsou jen oblačné zámky

24.04.2024   Ivo Fencl   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Život nejsou jen oblačné zámkyS Janem Linhartem jsem se potkal i nepotkal, minul a neminul. Jeho literární dílo mě zaujalo. Je v něm překvapivá síla. Zdánlivě běžná fantasy je čímsi pevně ukotvena v realitě. Počítá s něčím vyšším, ale ne odevzdaně.

Na začátku si myslíme, že čteme nějaký další Nekonečný příběh (nebo autorem samotným zmiňované Voláni netvora), ale velmi rychle jsme zaujati až zajati světem specifickým a jedinečným. Příběh tento se přitom, jak jinak to vyjádřit, neodehrává na Zemi nikterak šedé, ale modré, zelené i červenající se. Pochopíte více, než jste plánovali, a Zámek v oblacích cosi vypovídá o životě. Podařilo se mi s autorem realizovat rozhovor.

Prozradil byste, jak jste se dostal k psaní?
Psaní mě, to především, vždycky bavilo. Zejména tvorba scénářů. S tím souvisí zájem o film, který jsem měl snad vždycky.

Kdo nemá. Ne?
To se trochu pletete. Chtěl jsem studovat FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, ale nedostal se. Mohl jsem to tam zkusit znova, jistě, ale to jsem, ani sám nevím proč, neudělal.
Na systém jsem tehdy trochu zanevřel a věnoval se raději něčemu úplně jinému, což je nejlepší. Studoval jsem geografii v Ústí - a tam jsme se i přihlásili, ještě s jedním spolužákem, do soutěže o propagační video udělané pro naši školu. Film má, myslím, docela dobrý příběh, no, a tím jsem zase přičichl k podobné tvorbě.

Jak jste pokračovali?
Řekl jsem si, že bych mohl napsat scénář celovečerního filmu.

O čem?
Nápadů je vždycky víc, že, ale jeden z prvních námětů byl o otci, který dceru zanechal v sirotčinci poté, co její matka, jeho přítelkyně, zemřela při porodu. Slíbil si, že zbohatne a pro dceru se pak vrátí; ale to je pouze východisko a základ syžetu. On… Slíbil si, že zbohatne, a pro věc taky něco dělal…

Jak se jmenuje ten scénář?
Nekomplikovaně: Jednou se pro tebe vrátím.

Následně jsi ale scénářů vychrlil víc!
Ano. A přihlásil je do soutěží, nabízel televizi i lidem od filmu. Asi bych uspěl, určitě, nicméně v roce 2020 jsem se najednou (a jako by to bylo shůry dáno) pokusil o ještě jinou cestu. Myslím, že je to zajímavá varianta. Ta cesta není ústup z pozic, ale cosi zdravě niternějšího. Jeden ze scénářů jsem přepsal do knižní podoby a zúčastnil se literární soutěže, Byl to Talent pro Art, dostal jsem se do finále a s majitelem nakladatelství jsme se dohodli na tom, že knihu vydáme. Vyšla v říjnu 2023, má několik pokračování, čtu z ní a pořád něco dalšího vymýšlím.

U všech tvých děl je dost podstatný příběh. Je to samozřejmost?
Nevím. Pitvat to? Dokážu odpovědět, ale budu asi parafrázovat moudrého filozofa, a to konkrétně Ryszarda Legutka. Někteří filosofové říkají, že zemřela epocha velkých příběhů, ale pravdě blíž je konstatování, že existujeme v době, kdy skončilo skutečné vzdělávání mladých a vedení je k tomu, aby dokázali rozumově zvládnout cokoli z toho, co i jen trochu připomíná velký příběh.
Náš duch bývá zdeformován stykem s pouhými fragmenty popisů a líčení a informací a není uvyklý stálému kontaktu s knihami. Neumí si představovat nic než příběhy kratší a nevyžadující moc pozornosti. Sebeuspokojení a bytostný odpor k učení jsou věci charakteristické pro aktuální svět a pozorovat je lze na všech úrovních. Nejen na školách, v celé intelektuální kultuře. Umělci a intelektuálové tak připomínají necitlivé žáky, kteří naprosto nechápou, že může být něco zajímavého i mimo jejich bezprostředního okolí, které je přitom přizpůsobeno vkusu a možnostem jejich poznání. Podobají se inženýru Mamoňovi z filmu Plavba (1970), který měl rád jen ty písně, jež zpíval. Redukují věci na to, co jim je známo, a jiné prvky nerozeznávají. Inscenují třeba Oněgina a vykládají titulního hrdinu a jeho přítele Lenského jako homosexuály, protože jiný blízký vztah mezi muži si ani nedovedou představit. Tvůrci to vše ospravedlňují i argumentem, že pracují pro diváky, kteří se jinak nebudou dost identifikovat s textem, ale připomeňme, že i pro socialistické diváky se nacházely čitelnější a čitelnější ekvivalenty hrdinů, které dělaly z Hamleta pokrokového aktivistu a z Anny Kareninové oběť třídního egoismu. Rozsah zkušenosti současného člověka se zkrátka snížil a ztrivializoval. Do té míry, že člověk sám již ztrácí schopnost vnímat i určovat meze. Chci proti tomu psaním bojovat, i když jen tak mimochodem, a je to jakýsi bonus, který získáte, když se vydáte do pomyslných lesů a čtete o zákrutách i zámcích, které však nejsou jenom v oblacích.

Díky za rozhovor!
https://pribehyzlesa-cz8.webnode.cz/
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.029 s