ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
úterý 9.6.2026, svátek má
Stanislava
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
U nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenkaPomsta
Nejčtenější za 14 dní
Zvláštní Ludvík Souček: bylo by mu stoBýti hercem. Jest to kauf?52 historek, humor na hraně a jazyk, který se používáMrzutá rybka? Humor a úžasně barevný oceánSvobodomyslné postřehy ze Světa knihy 2026Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanemPovím-li Rómeo, musím říct Alfa Tarzan a Jane, oba nakresleni překrásněXOXO a ASAPPřed válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z frontyHvězdy nectím, ale podléhám onomu trenduKonzervatoř Taneční centrum Praha uvede absolventská představení
Návod k použití železnice
09.05.2024 Ivo Fencl Literatura
Spisovatel Jaroslav Rudiš (*1972) má, a to ať se na mě nezlobí, dvě základní charakteristiky. Evropskost a železnicovitost. To zjednodušuji, ale nelžu.
Jaroslav Rudiš se proponuje především v Německu a jeho slavný komiks o Aloisi Nebelovi (2003-2005, kreslil Jaromír Švejdík) je po dvaceti letech klasika. Neřekl bych, že přímo kult, jak jsem se taky dočetl, ale rozhodně věc dramatizovaná a zfilmovaná (2011).
Titulní hrdina je, připomenu, citlivým výpravčím ze Sudet, jehož prostřednictvím zdaleka nemapujeme jen kouzelná zákoutí (a věže) starého Wilsonova nádraží (a hezkou hajzlbábu). Je to víc, zkoumáme společné a často tragické momenty německé, české a polské historie. Tento Rudišův a Švejdíkův komiks se navíc dočkal pokračování a má jazykové mutace i ve Francii či Srbsku.
Začátkem tohoto tisíciletí bydlil třicetiletý Jaroslav Rudiš i dík novinářskému stipendiu několik let v Berlíně, ale i dnes tráví v Německu dost času. V Praze v divadle Archa přesto dál provozuje svůj „kabaret“, který bych nazval anti-dryáčnickým, a jeho románová prvotina Nebe pod Berlínem (2002) získala Cenu Jiřího Ortena. Rozšířena je Evropou takřka v deseti jazycích a odvozenou audioknihu dokonce načetl autor osobně.
Zfilmována byla zrovna tak jeho divadelní hra (a následně novela) Národní třída. A napsal mj. romány Konec punku v Helsinkách (2010, vyšel finsky, francouzsky, polsky a německy), Grandhotel (oceněn Magnesií Literou 2007) a Winterbergs letzte Reise (2019, Cena Karla Čapka 2022), u kterého se zastavme. Proč? Už tato poslední Rudišova próza se odehrává výhradně ve vlaku, a to mezi Berlínem a Prahou, a není to jen planou spekulací, že autor právě na Winterbergovu poslední cestu navázal nejnovější „příručkou“ Návod k použití železnice.
Vypravěč Návodu (fakticky totožný s autorem) neskrývá nijak své obrovské a na většinu lidí přenosné nadšení. Toto až NUTKAVÉ cestováním ve vlaku „dál a dál“ přitom u hlavní persony supluje už ranější touhy stát se prostě železničářem. Tím sice není a zřejmě už nikdy nebude, ale kdo ví, možná je to lepší. Určitě pro nás, pro čtenáře. Jako strojvůdce, vlakvedoucí či průvodčí by „Jarda“ Rudiš spíše neměl než měl dostatek času k prožití všeho na tratích a nádražíčcích a nádražích - a neodhalil by sumu toho, co aktuálně doporučuje vidět anebo i jen zahlédnout. A sice je pravda, že na cestách zatím poněkud ignoruje hned dva význačné evropské poloostrovy, a to španělský a balkánský, nicméně nás jinak pohodlně (a vizme spací a jídelní vozy) proveze Evropou včetně Skandinávie.
Auta ani autokary Rudiš - hrdě - nepotřebuje, i když k nim necítí nenávist, a po často fascinujících tratích a přes všecky mosty a skrz všecky tunely navštívíme Marseille, Nice, Řím, Neapol, Sicílii; Helsinky, Ostende, Amsterdam… A není to přece jen a jen cizina a pavouci evropských železnic mají dál a dál jádrem Prahu.
Asi nejkrásnější „kolejní“ výlet, pro který potřebujeme jen sumu peněz a čas, vede po trase obzvlášť úchvatné (a to hlavně před finále). Je to linka Amsterdam - Osnabrück - Hannover - Stendal - Berlín - Drážďany - Praha hlavní nádraží - Česká Třebová - Brno - Břeclav - Vídeň - Semmering - Graz - Ljubljana -Trieste Centrale - pobřeží Jadranu. Ale pozor, vážení přátelé evropských železnic! Pokud tohle nedodržíte a před Grazem jako filutové přestoupíte, najednou míříte na rakouský Selzthal. Do rájů se dostaneme taky, a to nadále výhradně vlakem. Konkrétně do Innsbrucku a Švýcarska a přes Curich do Erstfeldu, Göschenenu, Airolo, Bellinzony, Lugana a do Milána. „Železniční systém Evropy je živý organismus, který nás všechny spojuje,“ konstatuje Rudiš a v Německu vyšla jeho kniha - jen během posledních tří let - už desetkrát. Stala se bestsellerem a roku 2021 udělil německý prezident Rudišovi Záslužný řád Spolkové republiky.
Ověnčen jím píše: „Na cestě jsem byl úplně sám, a přece jsem sám nebyl. Během takové dlouhé cesty máte ve vlaku spoustu času. Na sebe. Na příběhy. Na hry s myšlenkami. Také potkáte spoustu lidí a můžete si povídat. Ale můžete i mlčet. Můžete jen tak sedět u okna, dívat se ven a žasnout, jak se Evropa během cesty ze Sicílie do Laponska mění. Krajina. Města. Lidé. A samozřejmě vlaky, nádraží a návěstidla. Ve střední Evropě vlak často zastavují a bývají hodně plné. Na jihu a na severu jsou vzdálenosti mezi nádražími delší a do vlaku občas nenastoupí vůbec nikdo.“
Jaroslav Rudiš: Návod k použití železnice. Z německého originálu Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen přeložila Michaela Škultéty. Redakce českého vydání Joachim Dvořák. FOTOGRAFIE: JAROSLAV RUDIŠ, jeho rodinný archiv a na obálce Tomáš Vodňanský, Český rozhlas. Mapy Peter Palm. Nakladatelství LABYRINT. Praha 2023. 328 stran.
Návod k použití železnice - Jaroslav Rudiš | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Začátkem tohoto tisíciletí bydlil třicetiletý Jaroslav Rudiš i dík novinářskému stipendiu několik let v Berlíně, ale i dnes tráví v Německu dost času. V Praze v divadle Archa přesto dál provozuje svůj „kabaret“, který bych nazval anti-dryáčnickým, a jeho románová prvotina Nebe pod Berlínem (2002) získala Cenu Jiřího Ortena. Rozšířena je Evropou takřka v deseti jazycích a odvozenou audioknihu dokonce načetl autor osobně.
Zfilmována byla zrovna tak jeho divadelní hra (a následně novela) Národní třída. A napsal mj. romány Konec punku v Helsinkách (2010, vyšel finsky, francouzsky, polsky a německy), Grandhotel (oceněn Magnesií Literou 2007) a Winterbergs letzte Reise (2019, Cena Karla Čapka 2022), u kterého se zastavme. Proč? Už tato poslední Rudišova próza se odehrává výhradně ve vlaku, a to mezi Berlínem a Prahou, a není to jen planou spekulací, že autor právě na Winterbergovu poslední cestu navázal nejnovější „příručkou“ Návod k použití železnice.
Vypravěč Návodu (fakticky totožný s autorem) neskrývá nijak své obrovské a na většinu lidí přenosné nadšení. Toto až NUTKAVÉ cestováním ve vlaku „dál a dál“ přitom u hlavní persony supluje už ranější touhy stát se prostě železničářem. Tím sice není a zřejmě už nikdy nebude, ale kdo ví, možná je to lepší. Určitě pro nás, pro čtenáře. Jako strojvůdce, vlakvedoucí či průvodčí by „Jarda“ Rudiš spíše neměl než měl dostatek času k prožití všeho na tratích a nádražíčcích a nádražích - a neodhalil by sumu toho, co aktuálně doporučuje vidět anebo i jen zahlédnout. A sice je pravda, že na cestách zatím poněkud ignoruje hned dva význačné evropské poloostrovy, a to španělský a balkánský, nicméně nás jinak pohodlně (a vizme spací a jídelní vozy) proveze Evropou včetně Skandinávie.
Auta ani autokary Rudiš - hrdě - nepotřebuje, i když k nim necítí nenávist, a po často fascinujících tratích a přes všecky mosty a skrz všecky tunely navštívíme Marseille, Nice, Řím, Neapol, Sicílii; Helsinky, Ostende, Amsterdam… A není to přece jen a jen cizina a pavouci evropských železnic mají dál a dál jádrem Prahu.
Asi nejkrásnější „kolejní“ výlet, pro který potřebujeme jen sumu peněz a čas, vede po trase obzvlášť úchvatné (a to hlavně před finále). Je to linka Amsterdam - Osnabrück - Hannover - Stendal - Berlín - Drážďany - Praha hlavní nádraží - Česká Třebová - Brno - Břeclav - Vídeň - Semmering - Graz - Ljubljana -Trieste Centrale - pobřeží Jadranu. Ale pozor, vážení přátelé evropských železnic! Pokud tohle nedodržíte a před Grazem jako filutové přestoupíte, najednou míříte na rakouský Selzthal. Do rájů se dostaneme taky, a to nadále výhradně vlakem. Konkrétně do Innsbrucku a Švýcarska a přes Curich do Erstfeldu, Göschenenu, Airolo, Bellinzony, Lugana a do Milána. „Železniční systém Evropy je živý organismus, který nás všechny spojuje,“ konstatuje Rudiš a v Německu vyšla jeho kniha - jen během posledních tří let - už desetkrát. Stala se bestsellerem a roku 2021 udělil německý prezident Rudišovi Záslužný řád Spolkové republiky.
Ověnčen jím píše: „Na cestě jsem byl úplně sám, a přece jsem sám nebyl. Během takové dlouhé cesty máte ve vlaku spoustu času. Na sebe. Na příběhy. Na hry s myšlenkami. Také potkáte spoustu lidí a můžete si povídat. Ale můžete i mlčet. Můžete jen tak sedět u okna, dívat se ven a žasnout, jak se Evropa během cesty ze Sicílie do Laponska mění. Krajina. Města. Lidé. A samozřejmě vlaky, nádraží a návěstidla. Ve střední Evropě vlak často zastavují a bývají hodně plné. Na jihu a na severu jsou vzdálenosti mezi nádražími delší a do vlaku občas nenastoupí vůbec nikdo.“
Jaroslav Rudiš: Návod k použití železnice. Z německého originálu Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen přeložila Michaela Škultéty. Redakce českého vydání Joachim Dvořák. FOTOGRAFIE: JAROSLAV RUDIŠ, jeho rodinný archiv a na obálce Tomáš Vodňanský, Český rozhlas. Mapy Peter Palm. Nakladatelství LABYRINT. Praha 2023. 328 stran.
Návod k použití železnice - Jaroslav Rudiš | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Medvídkovi Pú ze Stokorcového lesa je 100 let
Chyše Karla Čapka
Jantarové slzy
XOXO a ASAP
Kde jsme ještě nebyli...
Valinovi Vlci
Zvláštní Ludvík Souček: bylo by mu sto
Tarzan a Jane, oba nakresleni překrásně
52 historek, humor na hraně a jazyk, který se používá
Klepy a báchorky admirála Machorky
80 let Malého prince: Nestárnoucí příběh ožívá díky ilustracím od MinaLima
Další dobrodružství gangu odvážných zavede čtenáře do Afriky
Dědictví: Tiché sourozenecké křivdy pod povrchem
Novela pro mladé čtenáře odkrývá skrytou tvář duševního onemocnění
Jeremiášiny kejkle, Foglar a Pavel Horna
O úplně nejstarší Tolkienově povídce
Vampyrologie podle H. H. Ewerse
Jak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromují
Sta let by se v květnu dožil Svatopluk Hrnčíř
Co ve vás zbude, když zavřete knihu? Dubnové čtení, které mi zvlnilo stránky
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.