ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 9.7.2025, svátek má
Drahoslava
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Kdo mi pije časOdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)
Nejčtenější za 14 dní
Osmdesátiletý Ondřej Neff3 vychytávky pro pohodové dovolenkové létoŽivot sám napsal román Kdo mi pije časDiktoval Al Pacino své paměti?Kroniky prachuToulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 3Nadále fascinující Edgar PoePřežijete jako jediný katastrofu? Je zadělánoFormule 1 s Bradem PittemJděte do kina a vyhrajte: Letní soutěž Cinema CityKdyž přijdou Krkavci, je to nervydrásajícíŽádné dobré zprávy
Návod k použití železnice
09.05.2024 Ivo Fencl Literatura
Spisovatel Jaroslav Rudiš (*1972) má, a to ať se na mě nezlobí, dvě základní charakteristiky. Evropskost a železnicovitost. To zjednodušuji, ale nelžu.
Jaroslav Rudiš se proponuje především v Německu a jeho slavný komiks o Aloisi Nebelovi (2003-2005, kreslil Jaromír Švejdík) je po dvaceti letech klasika. Neřekl bych, že přímo kult, jak jsem se taky dočetl, ale rozhodně věc dramatizovaná a zfilmovaná (2011).
Titulní hrdina je, připomenu, citlivým výpravčím ze Sudet, jehož prostřednictvím zdaleka nemapujeme jen kouzelná zákoutí (a věže) starého Wilsonova nádraží (a hezkou hajzlbábu). Je to víc, zkoumáme společné a často tragické momenty německé, české a polské historie. Tento Rudišův a Švejdíkův komiks se navíc dočkal pokračování a má jazykové mutace i ve Francii či Srbsku.
Začátkem tohoto tisíciletí bydlil třicetiletý Jaroslav Rudiš i dík novinářskému stipendiu několik let v Berlíně, ale i dnes tráví v Německu dost času. V Praze v divadle Archa přesto dál provozuje svůj „kabaret“, který bych nazval anti-dryáčnickým, a jeho románová prvotina Nebe pod Berlínem (2002) získala Cenu Jiřího Ortena. Rozšířena je Evropou takřka v deseti jazycích a odvozenou audioknihu dokonce načetl autor osobně.
Zfilmována byla zrovna tak jeho divadelní hra (a následně novela) Národní třída. A napsal mj. romány Konec punku v Helsinkách (2010, vyšel finsky, francouzsky, polsky a německy), Grandhotel (oceněn Magnesií Literou 2007) a Winterbergs letzte Reise (2019, Cena Karla Čapka 2022), u kterého se zastavme. Proč? Už tato poslední Rudišova próza se odehrává výhradně ve vlaku, a to mezi Berlínem a Prahou, a není to jen planou spekulací, že autor právě na Winterbergovu poslední cestu navázal nejnovější „příručkou“ Návod k použití železnice.
Vypravěč Návodu (fakticky totožný s autorem) neskrývá nijak své obrovské a na většinu lidí přenosné nadšení. Toto až NUTKAVÉ cestováním ve vlaku „dál a dál“ přitom u hlavní persony supluje už ranější touhy stát se prostě železničářem. Tím sice není a zřejmě už nikdy nebude, ale kdo ví, možná je to lepší. Určitě pro nás, pro čtenáře. Jako strojvůdce, vlakvedoucí či průvodčí by „Jarda“ Rudiš spíše neměl než měl dostatek času k prožití všeho na tratích a nádražíčcích a nádražích - a neodhalil by sumu toho, co aktuálně doporučuje vidět anebo i jen zahlédnout. A sice je pravda, že na cestách zatím poněkud ignoruje hned dva význačné evropské poloostrovy, a to španělský a balkánský, nicméně nás jinak pohodlně (a vizme spací a jídelní vozy) proveze Evropou včetně Skandinávie.
Auta ani autokary Rudiš - hrdě - nepotřebuje, i když k nim necítí nenávist, a po často fascinujících tratích a přes všecky mosty a skrz všecky tunely navštívíme Marseille, Nice, Řím, Neapol, Sicílii; Helsinky, Ostende, Amsterdam… A není to přece jen a jen cizina a pavouci evropských železnic mají dál a dál jádrem Prahu.
Asi nejkrásnější „kolejní“ výlet, pro který potřebujeme jen sumu peněz a čas, vede po trase obzvlášť úchvatné (a to hlavně před finále). Je to linka Amsterdam - Osnabrück - Hannover - Stendal - Berlín - Drážďany - Praha hlavní nádraží - Česká Třebová - Brno - Břeclav - Vídeň - Semmering - Graz - Ljubljana -Trieste Centrale - pobřeží Jadranu. Ale pozor, vážení přátelé evropských železnic! Pokud tohle nedodržíte a před Grazem jako filutové přestoupíte, najednou míříte na rakouský Selzthal. Do rájů se dostaneme taky, a to nadále výhradně vlakem. Konkrétně do Innsbrucku a Švýcarska a přes Curich do Erstfeldu, Göschenenu, Airolo, Bellinzony, Lugana a do Milána. „Železniční systém Evropy je živý organismus, který nás všechny spojuje,“ konstatuje Rudiš a v Německu vyšla jeho kniha - jen během posledních tří let - už desetkrát. Stala se bestsellerem a roku 2021 udělil německý prezident Rudišovi Záslužný řád Spolkové republiky.
Ověnčen jím píše: „Na cestě jsem byl úplně sám, a přece jsem sám nebyl. Během takové dlouhé cesty máte ve vlaku spoustu času. Na sebe. Na příběhy. Na hry s myšlenkami. Také potkáte spoustu lidí a můžete si povídat. Ale můžete i mlčet. Můžete jen tak sedět u okna, dívat se ven a žasnout, jak se Evropa během cesty ze Sicílie do Laponska mění. Krajina. Města. Lidé. A samozřejmě vlaky, nádraží a návěstidla. Ve střední Evropě vlak často zastavují a bývají hodně plné. Na jihu a na severu jsou vzdálenosti mezi nádražími delší a do vlaku občas nenastoupí vůbec nikdo.“
Jaroslav Rudiš: Návod k použití železnice. Z německého originálu Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen přeložila Michaela Škultéty. Redakce českého vydání Joachim Dvořák. FOTOGRAFIE: JAROSLAV RUDIŠ, jeho rodinný archiv a na obálce Tomáš Vodňanský, Český rozhlas. Mapy Peter Palm. Nakladatelství LABYRINT. Praha 2023. 328 stran.
Návod k použití železnice - Jaroslav Rudiš | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Začátkem tohoto tisíciletí bydlil třicetiletý Jaroslav Rudiš i dík novinářskému stipendiu několik let v Berlíně, ale i dnes tráví v Německu dost času. V Praze v divadle Archa přesto dál provozuje svůj „kabaret“, který bych nazval anti-dryáčnickým, a jeho románová prvotina Nebe pod Berlínem (2002) získala Cenu Jiřího Ortena. Rozšířena je Evropou takřka v deseti jazycích a odvozenou audioknihu dokonce načetl autor osobně.
Zfilmována byla zrovna tak jeho divadelní hra (a následně novela) Národní třída. A napsal mj. romány Konec punku v Helsinkách (2010, vyšel finsky, francouzsky, polsky a německy), Grandhotel (oceněn Magnesií Literou 2007) a Winterbergs letzte Reise (2019, Cena Karla Čapka 2022), u kterého se zastavme. Proč? Už tato poslední Rudišova próza se odehrává výhradně ve vlaku, a to mezi Berlínem a Prahou, a není to jen planou spekulací, že autor právě na Winterbergovu poslední cestu navázal nejnovější „příručkou“ Návod k použití železnice.
Vypravěč Návodu (fakticky totožný s autorem) neskrývá nijak své obrovské a na většinu lidí přenosné nadšení. Toto až NUTKAVÉ cestováním ve vlaku „dál a dál“ přitom u hlavní persony supluje už ranější touhy stát se prostě železničářem. Tím sice není a zřejmě už nikdy nebude, ale kdo ví, možná je to lepší. Určitě pro nás, pro čtenáře. Jako strojvůdce, vlakvedoucí či průvodčí by „Jarda“ Rudiš spíše neměl než měl dostatek času k prožití všeho na tratích a nádražíčcích a nádražích - a neodhalil by sumu toho, co aktuálně doporučuje vidět anebo i jen zahlédnout. A sice je pravda, že na cestách zatím poněkud ignoruje hned dva význačné evropské poloostrovy, a to španělský a balkánský, nicméně nás jinak pohodlně (a vizme spací a jídelní vozy) proveze Evropou včetně Skandinávie.
Auta ani autokary Rudiš - hrdě - nepotřebuje, i když k nim necítí nenávist, a po často fascinujících tratích a přes všecky mosty a skrz všecky tunely navštívíme Marseille, Nice, Řím, Neapol, Sicílii; Helsinky, Ostende, Amsterdam… A není to přece jen a jen cizina a pavouci evropských železnic mají dál a dál jádrem Prahu.
Asi nejkrásnější „kolejní“ výlet, pro který potřebujeme jen sumu peněz a čas, vede po trase obzvlášť úchvatné (a to hlavně před finále). Je to linka Amsterdam - Osnabrück - Hannover - Stendal - Berlín - Drážďany - Praha hlavní nádraží - Česká Třebová - Brno - Břeclav - Vídeň - Semmering - Graz - Ljubljana -Trieste Centrale - pobřeží Jadranu. Ale pozor, vážení přátelé evropských železnic! Pokud tohle nedodržíte a před Grazem jako filutové přestoupíte, najednou míříte na rakouský Selzthal. Do rájů se dostaneme taky, a to nadále výhradně vlakem. Konkrétně do Innsbrucku a Švýcarska a přes Curich do Erstfeldu, Göschenenu, Airolo, Bellinzony, Lugana a do Milána. „Železniční systém Evropy je živý organismus, který nás všechny spojuje,“ konstatuje Rudiš a v Německu vyšla jeho kniha - jen během posledních tří let - už desetkrát. Stala se bestsellerem a roku 2021 udělil německý prezident Rudišovi Záslužný řád Spolkové republiky.
Ověnčen jím píše: „Na cestě jsem byl úplně sám, a přece jsem sám nebyl. Během takové dlouhé cesty máte ve vlaku spoustu času. Na sebe. Na příběhy. Na hry s myšlenkami. Také potkáte spoustu lidí a můžete si povídat. Ale můžete i mlčet. Můžete jen tak sedět u okna, dívat se ven a žasnout, jak se Evropa během cesty ze Sicílie do Laponska mění. Krajina. Města. Lidé. A samozřejmě vlaky, nádraží a návěstidla. Ve střední Evropě vlak často zastavují a bývají hodně plné. Na jihu a na severu jsou vzdálenosti mezi nádražími delší a do vlaku občas nenastoupí vůbec nikdo.“
Jaroslav Rudiš: Návod k použití železnice. Z německého originálu Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen přeložila Michaela Škultéty. Redakce českého vydání Joachim Dvořák. FOTOGRAFIE: JAROSLAV RUDIŠ, jeho rodinný archiv a na obálce Tomáš Vodňanský, Český rozhlas. Mapy Peter Palm. Nakladatelství LABYRINT. Praha 2023. 328 stran.
Návod k použití železnice - Jaroslav Rudiš | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Literární červen
Diktoval Al Pacino své paměti?
Žádné dobré zprávy
Foglar a jeho deníky
Osmdesátiletý Ondřej Neff
Nadále fascinující Edgar Poe
Ten druhý aneb Horor, který raději obejděte
Život sám napsal román Kdo mi pije čas
Nusle na stole
Podivuhodné Hlubočepy
Karlu Šebkovi vycházejí novinky, ač se 30 let pohřešuje
Nakonec úřaduje smrt – detektivní román z prostředí ministerstva
Havlovy děti: New adult román o generaci vyrůstající ve svobodě
Květnové čtení
Mechanická princezna
Mechanický princ
Mechanický anděl
Prázdniny pro zaláskované
Kroniky prachu
Ztracené vzpomínky
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.