Focení pro Marianně bylo ještě o dost horší. Probudila jsem se s hroznými křečemi v břiše a svíjejíc se v posteli jsem přemýšlela, jak přirozený bude můj úsměv v takovém stavu. Mytí hlavy jsem odložila na neurčito. (Přibližně v tomhle momentě se stala hyba.) O pár hodiny pozdjěi nade mnou stály dvě prima maskérky a já jsem se příšerně styděla. Pokud chcete zažít můj pocit, jděte, nagelujte si vlasy, pofoukejte fénem, vystříkejte na ně lahvičku laku na vlasy, usněte, probuďte se a napudrujte celý účes. Něco takového jsem přinesla ten den na na hlavě. Něco takového jsem nabídla maskérce Evě, aby z toho učesala "rozevláté cool vlasy talentované mladé generace". Ten den tam bylo docela hodně žen, všechny se nad mnou zastavily a ptaly se bezelstně, proč vypadám tak divně. Maskérka Eva, odteď moje nejlepší kamarádka, diplomaticky odpovídala: "Protože její vlasy jsou... unavený." Mohla klidně říct "hnusný" a pořád by to od ní ještě bylo kulantní.

Nejedná se o první ani poslední sbírku blogerských příspěvků, přesto je právě tahle vskutku úctyhodným literárním počinem. Počínaje kvalitními stylistickými obraty, upřímností i psychologickým taktem, který je zapotřebí prokázat, jestliže se kromě sebe vyjadřujete též o svých kolezích či režisérech, v podstatě je kritizujete, byť pouze v legraci, ale přesto je nehodláte nijak urazit; a konče atypickým formátem "naležato" a trefnými ilustracemi Jana Hofmana.

Očekávat můžete spoustu pohledů do zákulisí a šaten, poznáte hereckou hantýrku i nepravidelné tempo hereckého života sestávající z plodnějších a klidnějších období, ale třeba také dostanete mnohá doporučení, jak herce neurazit. Nezbývá než ke knize, i takto zpětně, upřímně poblahopřát. Je plná humoru, sebereflexe, kreativních literárních obratů a já věřím, že se u ní nikdo - dokonce ani ti, kteří nijak netrpí na hereckou slávu a pozlátko - nudit nebude. Báječný tip na letní čtení pro všechny, i muže.


Marie Doležalová, Kafe @ cigárko
vydalo nakladatelství DOmino 2015