Sára, rodinou přezdívaná jako Sisi, se na Šumavu odebrala v touze po klidu a samotě. Před lety pravidelně renovovaná chata pro pětičlennou rodinu už ovšem není, co bývala - tu zatéká, tu se rozpadá střecha, teplo z kamen se nechce rozlézt do zažších koutů domku. Sáře to ale stačí. Své dny tráví v prakticky ničím narušované rutině, kdy každé ráno nasadí staré boty po tátovi, do ruky popadne košík a vydá se na svou 25 kilometrů dlouhou stezku lesy, sbírá houby na místech, kam by běžného jedince ani nenapadlo se podívat, a svůj denní úlovek pak prodá v místní hospůdce do kuchyně. Těch pár drobných z tohoto prodeje spolu s invalidním důchodem pro ni představuje to jediné, jak přes měsíc vyžít.

Monotónní chod jejího bytí je narušen zprávou o stále se zhoršujícím zdravotním stavu její matky, který bohužel ústí v to nejhorší, a to, že Sářin svět brzy opustí. Touto událostí se otevírá příběh nám čtenářům. Vztah matky a dcery ale už dlouho nebyl, co býval třeba v dětství, takže tato zpráva naši hrdinku v podstatě nijak nezasáhne. Po pohřbu a následném návratu na Šumavu se čtenáři dočkají změny v dynamice vyprávění. Najednou se nám na stránkách střídají 2 časové osy vyprávění, ta první pokračuje v zarytém rytmu přítomnosti a Sářiny snahy popasovat se se svou prostou každodenností, druhá nás zavede do Sářina dětství, ve kterém postupně odkrýváme rodinná tajemství a především prohnilost na první pohled dokonalé rodinky.

Není to totiž zvláštní, že se Sisi zničehonic rozhodla žít v osamocení, pryč od milujících rodičů a bratrů? Není ještě zvláštnější, že ve svých 25 letech jí nezbývá nic jiného, než využívat invalidního důchodu? Proč, proč to všechno?  Na tyto a navazující otázky čtenář nejspíše přijde ještě dříve, než nám to prozradí autorka. To ovšem neznevažuje tíhu, která na nás po odhalení dopadne. Autorčiným záměrem nemusí být nutně vykreslení tajuplné atmosféry, u níž budou čtenáři do posledních chvil tápat nad dalším krokem, nýbrž naopak stezka pozvolných vodítek, která s každým víc a víc nabírá na obrysech. Příběh představuje zpověď tragického mládí, snahu o nalezení klidu sama se sebou i okolním světem, s touhou po navázání vztahů s ostatními, následovanou brzkým zklamáním, jak jsou tyto snahy pro nemocnou duši nedosáhnutelné.

Houbařka je těžké a bolavé, až depresivní čtení, které sleduje osud osamělé a životem ublížené Sisi. Autorka je ovšem schopná příběh sem tam osvětlit humornými prvky, aby na čtenáře té těžkosti nebylo tolik, stejně jako umně do příběhu vkládá tu jednu, tu druhou postavu na prolomení hrdinčina osamění. Obsah knihy ozdobně protkávají různé zajímavosti o houbách, jejich výskytu, chuti, případné nebezpečnosti, což ve výsledku znamená, že při četbě si nejednou řeknete, že jste do žil dostali to správné množství houbařského adrenalinu a vyrazíte do lesa. Při svých toulkách pak určitě zaměříte své myšlenky i na Sáru - děvče z nespravedlivých poměrů, kterému nelze přát nic jiného, než aby co nejdříve nalezlo své kýžené vysvobození.

Viktorie Hanišová - Houbařka
vydalo nakladatelství Host v roce 2018, 307 stran, pevná vazba