Narodil se jako synek obyčejného šafáře v zaniklé samotě Nový Dvůr, která tehdy patřila ke Kokořínskému panství. Od dětství se lišil od ostatních chlapců svou bystrostí a studijním nadáním. Nejprve absolvoval, dnešními slovy, základní vzdělání, kdy vystřídal školy v Šemanovicích, ve Vidimi a v České Lípě, aby ve dvanácti letech vkročil na půdu litoměřického gymnázia. V osmnácti letech odjel do Prahy, kde jako velmi talentovaný student pokračoval ve studiích filosofie. Stýskalo se mu však po domově a po rodičích, nemohl si na odloučení zvyknout, protože se hodně fixoval na svou matku. Nicméně se časem naštěstí zapojil do pražského kulturního a vlasteneckého dění. Velkou oporu totiž našel v nesmírně vzdělaném lékaři J. R. Čejkovi a především pak v dramatikovi J. K. Tylovi, s nímž trávil hodně času také v soukromí: „Jest-li na posvícení přijedu, nevím, musím se optat Tyla. – Sám nepřijedu, dnes k Tylovi již nepůjdu, teprv zítra.“ A toto vřelé přátelství stvrdila dlouhodobá spolupráce, neboť Nebeský osm let publikoval v Tylových Květech.

Zanedlouho do jeho života vstoupila B. Němcová. Právě s ní a se skupinkou vlastenců se vydal na výlet do Šáreckého údolí a do Hvězdy. Nebeský si mladé a krásné paní hleděl, na zpáteční cestě s ní kráčel před ostatními a nadšeně jí vyprávěl o své oblíbené Hegelově filosofii. Naslouchala mu prý s „jakousi ironickou nedůvěrou,“ přesto vytušil, že mu rozumí. V té době navíc studoval medicínu a skládal verše, které se u čtenářů setkávaly s velkým ohlasem, což Němcová samozřejmě věděla. A sama pak pod vlivem okouzlení tímto mladíkem napsala báseň „Ženám českým,“ jíž se představila veřejnosti. Okolnosti jejího vzniku vysvětlila těmito slovy: „… bylo to po zdařené besedě a já plna vlasteneckého entusiasmu právě domů jsem se byla vrátila. Co jsem psala, to jsem také cítila.“

Ti dva se do sebe skutečně rychle zamilovali, přesto bylo jejich sblížení křehké a plné otazníků. Němcová, vdaná matka čtyřech dětí, se totiž dost bála, aby se o nich nedozvěděl někdo další. Vztah proto od začátku postrádal jakoukoliv budoucnost a Nebeský si to nakonec zřejmě uvědomil. Z těch důvodů se rozhodl přestěhovat z Prahy do Vídně, kde hodlal pokračovat ve studiích medicíny. Němcová věděla, že taková vzdálenost se těžko překonává. Došlo tím v podstatě k rozchodu, který ona bohužel odstonala. A ačkoliv se pro Nebeského natrápila, on sám nedodržel ani to, co si předsevzal. Studia medicíny totiž nedokončil, protože se podle svého mínění na lékařství povahově nehodil: „medicina je v stavu mne umořiti.“ Byl opravdu příliš přecitlivělý a měl žensky měkkou povahu.

Na zběhlého studenta ovšem nikde nečekali se slavobránou, takže byl rád, když mohl v jedné rakouské rodině pracovat jako vychovatel. Nijak valně se mu tam ale nedařilo. Jeho situace se zlepšila až poté, co se vrátil do Čech a přijal místo v domě rytíře Jana Norberta z Neuberka. Jeho vlastenecky orientovaný zaměstnavatel ho ovlivnil natolik, že se Nebeský dokonce věnoval na čas i politice.

V soukromém životě se mu dařilo všelijak. První žena Eliška Jungmannová velice záhy skonala na choleru, z čehož se Nebeský nemohl dlouho psychicky vzpamatovat, trpěl depresemi a málem se usoužil: „Ještě doklepu ten život tak, jak to právě půjde.“ Naštěstí ho zachránila druhá manželka Tereza Fastrová, která se mu stala celoživotní oporou. Z těchto dvou manželství měl tři syny. Nejstarší Václav vystudoval práva, a působil ve Velvarech, kde se narodil jeho stejnojmenný syn Václav, jenž se podobně jako dědeček věnoval estetice, ale také se zaobíral výtvarnou kritikou a teorií umění.

Básnictví v Bolemíru Nebeském však poměrně brzy zemřelo, možná i proto, že nejvýraznější inspirací mu byla v mládí nádherná Barbara, tedy Božena Němcová. U psaní ale zůstal, nicméně se jednalo převážně o odborné články a studie. Později působil v časopise Muzejník a dlouhá léta rovněž pracoval jako sekretář Českého muzea.
 

• Narození 18. 8. 1818
• Úmrtí 17. 8. 1882 

Zdroj obrázku: wikipedia.org
Zdroj: Martina Bittnerová: Lásky Boženy Němcové