Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 10.11.2024, svátek má Evžen 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Láska s příchutí šansonu

21.07.2024   Viktorie Švestková   Poezie   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Láska s příchutí šansonuJacques Brel a jeho píseň Ne me quitte Pas. Zavřu oči a poslouchám. A pak píšu. Nesnažím se o velikou poezii. Pouze o emoce na papíru z poslechu písně tohoto jedinečného umělce.


Nesmíš zapomenout na dny předešlé,
kdy láska byla přítomný cit.
Kdy prsty něžně mapovaly kůži tvou.
Něžně.
Tak něžně, jako by byla to nejcennější plátno na světě,
na které malíř malovat nechtěl.
Kdy tvé rty šeptaly mé jméno hluboko do osamělé noci,
kde jsme byli jen ty a já.
A luna nad tím vším zářila,
a byla svědkem té velké pocty,
kterou nazýváme láska.

Nezapomínej…
Nezapomínej…
Nezapomínej…
Prosím nezapomínej…

To já.
Já byl prostý lhář,
když nechal jsem tě jít.
Když zapíjel jsem žal ve flašce tramínu,
a nechal jinou žít,
žít v představách,
že to co máme my, ji budu schopen dát.
Ale lhal jsem dál, tak dobře mi to šlo,
když tebe jen jsem na mysli měl.

Nezapomínej…
Nezapomínej…
Nezapomínej…
Prosím nezapomínej…

Klam.

Byla to právě ona,
kdo sbíral polibky mé, jako motýly na zeď.
Byla to právě ona,
kdo slýchával má sladká vyznání.
Byla to právě ona,
kdo věřil, že mé srdce patří jí.
Byla to právě ona,
koho jsem klamal.

Byl jsem to taky já.

Zapomněla jsi…
Zapomněla jsi…
Zapomněla jsi…

Cožpak zapomněla jsi už?

Byla jsi to i ty!
Ty jsi mě donutila odejít,
a na zbabělce si hrát.
A teď tě jen sleduji,
jsem jako pouhý stín.
Jako mlhavá vzpomínka,
kterou nechala jsi v horním patře budovy.
Ta vysoké stropy má.
Piano a dva milence.
Postel, na které láska své místo nachází,
kapající vosk na lahvi od vína.
Tramínu červeného,
který kvůli tobě tolik miluji a nenávidím.
Desky hrající líbezné zvuky šansonu,
které jsem ti vnutil.
A oči.
Ty oči, co prokletím mým jsou. 

Proč jen zapomnělas…

Odpusť mi.
Výčitky mé,
co do světa řvu.
Já jen raněn jsem,
srdce mi krvácí a tváře vítají pláč.
Jen vzpomínám na doby,
kdy láska naše mohla příběhy psát.
Teď je z ní Denim blue.
Vlastně se není čemu divit.

Tu píseň mám moc rád.



Zdroj obrázků: https://pixabay.com/
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0962 s