Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pátek 20.9.2024, svátek má Oleg 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Sedmihlas

05.08.2024   Veronika Švarcová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

SedmihlasLéto k přečtení knih přímo vybízí. Jako v zimě nás láká ke čtení přemíra zimy za okny, léto nás vábí k listování svoji línou energií, odpočinkem.
Sedmihlas volá hlasem niterným a láká na osobní vyprávění velké rodiny. Jedna rodina, sedm příběhů. Jedna kniha v sedmi pohledech sourozenců. Kdo by nechtěl nahlédnout do propleteného rodinného dramatu jménem Život.
Osudy sourozenců vždy nabízejí setkání blízkého druhu a rády se k nim čtenáři uchylují.
Nutno připustit, že nakladatelství se předhánějí v nabídce podobně laděných knih, a najít v tak velkém množství tu správnou, je někdy nad lidské síly. Ráda bych Vám přiblížila můj osobní názor, který může napomoci i přesto, že vlastní si každý potřebuje udělat sám. Berte, prosím, tuto recenzi čistě jako můj soukromý pohled, jelikož věřím, že sto čtenářů, sto názorů. Nejenom v případě knihy Rebeccy Kauffman.
 

 

Po dočtení posledních stránek Sedmihlasu jsem několik dní přemýšlela, jak udělat recenzi, která by se dala označit za objektivní. Určité naladění do vyprávěného příběhu je vždy důležité a pokud chybí, těžko dokážete s přehledem přenést na druhého určité pocitové zabarvení z knihy. Většinou chladnější průběh proplétání se příběhem se otiskne i do požadované objektivity.
Jelikož posledních několik měsíců mi jsou knihy s osobními příběhy všudypřítomné. Čtu je, listuji a posuzuji, určit tak kvalitu jedné, odvíjí se od kvalit těch ostatních. Sedmihlas přišel v době, kdy jsem listovala recenzemi a názory, co si přečíst, kde zalistovat a padl výběr právě na ni, a to na základě anotace.
 

Každá rodina má svůj příběh. Tato jich má sedm.

Sedm sourozenců a dvě události, které otřesou jejich světem. Nečekaná, záhadná smrt matky a šokující těhotenství jedné z nezletilých sester je budou pronásledovat celý život – jako jednotlivce i jako rodinu. V příbězích vyprávěných v různých časových rovinách od počátku dvacátého století po padesátá léta líčí každý ze sourozenců svou vlastní verzi vzpomínek. Postupem času se jejich osudy rozcházejí – někdo se stará o stárnoucího otce, někdo propadne závislosti či se dá na akademickou dráhu, jiný odchází do války, další ovdoví... Zároveň se sourozenci stávají rodiči další generace dětí.

Ve spletenci rodinných vztahů se hrdinové musejí vypořádat s rozvodem, krizí i smrtí – to vše bez matky, která je už dávno opustila. Tím, že se snaží pochopit, jak její smrt formovala jejich životy, se zároveň dostávají k otázkám, které známe všichni: Co je to domov? Co všechno snese láska mezi sourozenci a jaké nečekané léky dokážou zhojit staré rány?

Sedmihlas je příběh o rodině, ztrátě a zotavení, složitých vztazích mezi sourozenci i nečekaných silách, které je nutí jít vlastní cestou, aby je nakonec přivedly zpátky domů. Pro čtenáře Elizabeth Stroutové a Alice Munroové.

Jedna z nejočekávanějších knih roku 2022 dle kulturního magazínu The Millions.

 

Tolik ona zmiňovaná anotace. A právě ona, podle mého názoru, udělala největší chaos v celém hodnocení knihy, alespoň u mě. Jako malý sloupek k promo knihy je napsána výborně. Už jen těch málo řádků vybízí toho, kdo knihu bere do rukou, k nadšení - rodinná tragédie, spletité osudy, hluboké uvědomění. Vždyť to je kořením každého rodinného románu, jenže ono ejhle.

S očekáváním začnete číst a po několika dnech čtení si říkáte, kde je vyvrcholení, ono zmíněné drama, zklamání, velké emoce, hlubší pravdy, gradace. Nic z toho nenásleduje ani dny další. Chvílemi si člověk připadá jako by četl slohovou práci vyprávění na téma "Naše rodina", ale určitě ne román, který by měl být obtočen kolem dvou událostí, co otřesou světem. Ano, jsou zde zmíněny těžké chvíle, jenže s chladností třetí osoby "od sousedů" a nebo toho, kdo už na ně dávno emočně nenahlíží.

Smrt matky je popisována tak odtažitě, těhotenství jedné z mladších dcer jakbysmet. Většina vyprávěného nemá citovou hloubku, žádnou tu pravdu, která se vás dotkne tak, že se nemůžete ani nadechnout. 
Pokud to vše měl být záměr, knize uškodila anotace. Popsaná dynamika v něm dle mého názoru chybí. 
Tak ráda bych napsala, že vše bylo a je předem promyšlené, že Rebecca Kauffman přesně věděla, proč a jak vše poskládala, jen v českém prostředí je ono "ale". Tím si však jistá nejsem ani trochu.
Zároveň zbytečné chaotické přeskakování v čase nemá vůbec žádný význam. Když se začínáte nořit do světa jednoho z dětí, hned po vás příběh chce, abyste přeskočila na někoho dalšího. A potom opět a znovu a v zápětí zase zpátky na prvního, ale v jiném roce, dozadu a hurá zase zpět.
 
Abych však jen nehanila. To nemám ve zvyku a žádná kniha nemá jen slabá místa. Jsou v Sedmihlasu chvíle, kdy si říkáte, že konečně jste tam, kde je vám vyprávění blízké. Jedno v jakém smyslu, ale cítíte splynutí. V tu chvíli se objeví krásně rozplétaná myšlenka, postřeh. Jen škoda, že se mu nevěnuje autorka mnohem déle. Je v těchto momentech vidět, že naděje v psaní Rebeccy Kauffman není dobré jen tak zahazovat. Kéž by tolik nepospíchala k další postavě a dál sklouzávala hlouběji a hlouběji jako to místy v příběhu umí.  Chvilkami totiž najednou spisovatelce věříte, opatrně, ale konečně se místy dotýkáte upřímně životním osudům. Už jen taková témata jako alkoholismus, válka, duševní nemoc, to jsou přece výzvy, kde lze jít tak hluboko, až bude čtenáři běhat mráz po zádech. 

Přesto, že já knihu vidím z mého úhlu pohledu, zalistovala jsem názory dalšími a kniha si nestojí vůbec v oblibě špatně. Proto snad jsem psala v úvodu, berte prosím můj názor na ni pouze jako názor. Já potřebuji s knihou cítit ono mrazení v zádech. Věřím, že jsou však chvíle, kdy život už je tak těžký, že není zapotřebí si onu tíhu připomínat i ve chvílích volna, kdy nad stránkami člověk odpočívá.
Pokud hledáte literární kousek k vodě, k lenošení, žádné odborné termíny, nikterak srdceryvné scény, Sedmihlas jistě přívítáte s radostí. Rozhodně neurazí. Věřím, že většina čtenářů v něm uvidí vyprávění o jedné rodině plné svých tajemství, kde hlavní hrdinové jen tak nechají do svých životů nakouknout. Nezatíží tím nikoho, nepředají své splíny a v určité naději zestárnou a čas jim zahojí vše bolavé, jak to jen on umí.

Sedmihlas
Rebecca Kauffman
Nakladatelství Jota, 2024 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.354 s