Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
NA CESTĚU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenka
Nejčtenější za 14 dní
Pomalost podle KunderyKdyž vás vývoj zklame, byl to sen Odtažitý digitální experiment CzechoslayvakiaMuzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého územíTelevizní seriál Dexter běží 20 letMistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!Chceš knihu zdarma? Hledá se 8 čtenářských detektivů!Mikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidíKochat se formou anebo obsahem?KVÍZ: Jací spisovatelé působí na tomto webu?Knihy, které odcházejíVzpomínka na západočeského výtvarníka
Jak porozumět básním? Nejprve zapomeň na básně
13.08.2024 Julie Müllerová Literatura
Nejdražší příteli,
mám se lépe než dobře, totiž konečně mám na chvíli klid. Měla bych jen trochu zvýšit obrátky, co se nedokončeného románu týče. Sedí mi v hlavě už tak dlouho, že se divím, že se mu ještě nepodařilo vysedět ze mě malou slepici. Když už jsme u kuřat! Zrovna tu mám před sebou otevřenou sbírku básní – jednu z nejoblíbenějších mého velkého učitele – a napadlo mě… jak to máš s poezií?
Hrklo ve mně. Nojo, co si já vlastně myslím o poezii? To je totiž tak, pane, já se asi bojím něco si o poezii pomyslet.
Když otevírám povídku nebo román, říkám si „co se tady bude dít?“ a myslím přitom na text, na svět literatury, co se v něm bude odehrávat. Ale když přede mě učitel položí báseň, říkám si „co se tady bude dít?“ a tentokrát si přitom klepu prstem na hrudník. Co se uvnitř stane?
Je to trošku jako s cizími lidmi – básně jsou pro mě cizinci, kteří se dívají na mě a ne já na ně. Já zásadně na cizí lidi nezírám, nevím jak ty. Ale je v tom adrenalin ne? Když se to někdy přeci jen stane. Jste přistižení při vzájemném zírání, setkáte se očima a na malý moment je v tom leknutí, nejistota, pochybování, touha ucuknout a zároveň pozorovat dál a víc do hloubky.
Já jsem se naučila, že je fajn, když překonám rozpaky a básně-cizinci začnou mluvit. Číst poezii znamená nechat poezii číst ve vás – dobré básně jsou živější (možná je lepší výraz živočišnější) než text, kterým jsou zapsány.
Tak to já si myslím o poezii, po dvou letech kdy s ní hraju soutěž v zírání si do očí. Abych se ale vrátila k té sbírce, co mi tu leží. Slíbila jsem ti, že se o ni s tebou podělím, a dále ti slibuji, že ty se nemusíš sám sebe ptát, co si myslíš o poezii, já a tady ten autor na mém stole ti totiž nabídneme odpovědi bez otázek. A poezii bez básní. Nabízíme svět, příteli. Ber nebo nech být.
Báseň, kterou ti pošlu s tímhle dopisem, je pozoruhodný exemplář. Je až drze jednoduchá a má v poezii legendární význam.
Nejdřív si asi budeš myslet, že je to báseň hloupá. Dobrá, ale pak u ní se mnou ještě chvíli zůstaň a dej mi šanci přesvědčit tě o opaku.
Tak tedy: Červený trakař (sbírka: Hudba pouště – William Carlos Williams) 1
tolik
záleží
na červeném
trakaři
s polevou
deště
a na bílých kuřatech
vedle něj
Tak to je ono. To je vše. „To je blbost“ říkáš si. Ale ještě vydrž.
Jeden by si řekl, proč je to vlastně báseň. Pár primitivních slov, jeden blbej trakař a nějaký kuřata, no a co…
William Carlos Williams je jedním z nejváženějších básníků. A proč? Protože, příteli, on pochopil poezii tak, že ji díky němu může, dle mého skromného názoru, pochopit kdokoli. (Kdokoli, kdo o to bude mít dostatečný zájem).
Williams v téhle básni dokázal ve čtrnácti slovech zachytit úplně všechno. Vlastně… to dokázal jenom dvěma slovy.
Tolik. Záleží. Tolik záleží na červeném trakaři. Tolik na něm záleží!
Má přece pravdu. V tu chvíli, kdy autor pozoruje trakař – výrazně červený – zrovna prší – a vedle něj capká několik bílých kuřat, v tu chvíli přece na ničem jiném záležet nemůže. Dokud se pozornost soustředí na tenhle obraz, neexistuje žádný jiný. Takhle to má přeci správně být.
Ten trakař není nijak zvlášť speciální. A takových kuřat běhá po světě taky dost. Ale byť je to všechno tak obyčejné, byť tak obyčejně na všechno prší, tolik na tom záleží. To jsou přece tak krásná slova: tolik záleží. Kvůli tomu je ta báseň tak citlivá, i když nepoužívá přecitlivělá slova. Obyčejná slova pro obyčejné věci – to je William Carlos Williams.
Vzpomeň si, když po dlouhé šichtě vyjdeš ven a podíváš se na hory. Záleží ti na každém záhybu těch velkých šutrů, je to tak? Jak vypadají, kam až sahají. Jak jsou krásné! Jsou tam pořád, ale v tu chvilku, co na ně koukáš, kdyby tam nebyly, to by byla hrůza. Teď je tu zrovna potřebuješ. Tolik na nich záleží.
Až budu já lepit známku na obálku, na okamžik nebude záležet na ničem jiném, než abych ten kousek lepivého papírku pořádně přilepila.
Zkrátka, Williams dokázal napsat báseň, aniž by psal báseň, jestli mi rozumíš. Respektive, věděl, že „básně“ nejsou jen básně, ale je to všechno kolem, na čem záleží – a záleží opravdu na všem, pouze každý moment na něčem jiném – a vybíráme si to my sami.
Tolik záleží na hrnečku s promáčeným pytlíkem od čaje. Tolik záleží na ploštici, co mi leze vedle prstů. Tolik záleží na borovicích, co stojí támhle u lesa. Tolik záleží na tom, na co ti padne zrak, když se teď rozhlédneš. Tolik záleží na tobě, příteli, a na tom, jestli uslyšíme hudbu i v poušti. Tolik záleží na straně 18, se kterou si hraje vítr. Tolik záleží na červeném trakaři!
Třeba si na něj jednou za čas vzpomeneš.
Měj se tak, jak se toužíš mít.
S pozdravem
J.
[1] Williams, William Carlos. „Červený trakař“ In: Hudba pouště. Praha: SNKLU, 1964. s. 18.
Zdroj foto: pixabay.com, Alfred Derks, congerdesign
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Lilly Morata - 14.8.2024 - 10:04
Jak doktor Ajayi zachránil mé manželství
Řekl váš muž najednou, že se chce rozvést a vy chcete jít do doby, kdy je v rodině ještě láska? Pak už nehledejte, protože Dr Ajayi, velký kouzelník, je ten pravý pro vás. Povoláním jsem bankéř, když mi krachlo 7leté manželství, zlomilo mi to srdce a ovlivnilo to i mou práci, protože jsem pořád přemýšlel a nesoustředil se. Svého manžela opravdu miluji, takže hledám způsoby, jak ho po 5 měsících odloučení získat zpět. Narazil jsem na svědectví muže, který řekl, že byl schopen získat pracovní povýšení s pomocí velkého kouzelníka Dr. Ajayiho, a tak jsem vzal jeho kontakt a oslovil jsem ho, vysvětlil jsem mu manželské problémy a on mě ujistil, že věci budou polepši se mi, ale řekl jsem pár věcí, které je třeba udělat, abych dosáhl svého cíle, řídil jsem se jeho pokyny a dnes žiji opět šťastně se svým manželem, je to úžasný muž a požehnán svými bohy. Kontaktujte Dr. Ajayi v případě jakýchkoliv životních problémů na jeho čísle Viber nebo WhatsApp +2347084887094 nebo e-mailu: drajayi1990@gmail.com nebudete litovat, že jste ho potkali.
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Knihy, které odcházejí
Jak trpěl Otakar Čapek a Tajemství košáteckého hradu
Odtažitý digitální experiment Czechoslayvakia
Knížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a naději
Pomalost podle Kundery
Mistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!
Televizní seriál Dexter běží 20 let
Karty proti vině: Co se stane, když se pokusíte utéct před realitou do orákula?
Neviditelné pasti - čtivo pro přemýšlivé čtenáře
O Dni D nejlépe napsal Stephen Ambrose
Edith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u trati
Bezmocná
Medvídkovi Pú ze Stokorcového lesa je 100 let
Známé příběhy v laskavější podobě? To jsou Psané i malované pohádky
Chyše Karla Čapka
Tom Ripley (doslovně) pod zemí
Jantarové slzy
XOXO a ASAP
Zlomená země
Šepot včel
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.